Můžete vysvětlit, jak vznikaly fotografie pro výstavu Beskydy s nadhledem?
Snímky jsem nafotil z fotoaparátu, který byl upevněn na vzducholodi, která má délku tři metry a je naplněna héliem.
Předpokládám, že snímky nevznikají náhodně. Jaké máte se vzducholodí spojení?
Na zemi na monitoru vidím, co fotoaparát zabírá a mohu jím otáčet, jak potřebuji. Mohu manévrovat i se vzducholodí. Ta je se zemí spojena lanem, které ji drží v potřebné výšce.
Z jaké výšky můžete s pomocí vzducholodě pořizovat fotografie?
Od několika metrů až do výšky 600 metrů. Z takové výšky by ale nebyly dobře viditelné detaily. Do přibližně 550 metrů jsem vypustil vzducholoď, když jsem fotil hrad Hukvaldy. Když jsem fotil Frýdek-Místek, stačila dvousetmetrová výška.
Kde vznikl nápad, že byste mohl fotit krajinu a města ze vzducholodi?
Tímto stylem fotil kamarád golfová hřiště. Našel firmu v USA, která vyrábí reklamní vzducholodě. Od ní vzducholoď koupil a nechal na ni namontovat konstrukci držící foťák. Sám jsem si přes něj v roce 2009 koupil vzducholoď o délce dva metry, která ovšem unese jen aparát do hmotnosti 300 gramů. Takže si často půjčuji od dalšího kamaráda třímetrovou vzducholoď, na kterou mohu upevnit kvalitnější fotoaparát o váze kolem půl kilogramu. Pro tohle focení se používají speciální odlehčené fotoaparáty.
Prozradíte, na kolik vyjde taková vzducholoď?
Dvoumetrová mě stála 150 tisíc korun. V ceně už je konstrukce na uchycení fotoaparátu. Samotná vzducholoď, tedy její plášť bez konstrukce pro foťák, stojí kolem 300 eur, něco přes osm tisíc korun.
Co všechno jste zatím ze vzduchu nasnímal?
Začal jsem fotit Hukvaldy, pak přišly hory: Javorníky, Soláň, Lysá hora, Prašivá, později jsem z výšky zachytil obě náměstí ve Frýdku-Místku, Olešnou, nedaleký Štramberk nebo Rožnov pod Radhoštěm. Dodnes mě překvapuje, jak krásné a zajímavé snímky vznikají. Některé zpracovávám do panoramatických leporel, jiné použiji pro pohlednice.
Vím, že pohlednice vydáváte už 15 let. Děláte je na zakázku pro klienty, například pro města a obce, anebo je nejdříve vydáte a pak je nabízíte k odkupu?
Jdu většinou tou druhou cestou. Nejdříve udělám fotky, pak nechám v tiskárně vytisknout pohlednice a poté je nabídnu odběratelům. Tisknu je v nákladech 1500 až 2500 kusů. Někdy si pohlednice dopředu objednají horské chaty nebo hotely. Musím říct, že největším problémem nebylo zpracovat podklady pro tisk pohledu, ale najít kvalitní a levnou tiskárnu. Vystřídal jsem osm tiskáren, než jsem si našel jednu v Zádveřicích, s kterou spolupracuji dlouhodobě.
Která vaše pohlednice byla vůbec první?
Chodil jsem na Lysou horu, dělal na vrcholu fotky a hotové fotografie o velikosti 13 x 18 centimetrů nabídl provozovateli občerstvení Šantán Ivo Sklenářovi, aby je prodával. V roce 1999 stály 20 korun. Šly na odbyt více než staré, snad ještě socialistické pohlednice, takže mi Ivo Sklenář poradil, ať udělám novou pohlednici se svou fotkou. Mým prvním vydaným pohledem tak byla Lysá hora.
To byla první pohlednice. Vzpomenete si ale na svůj vůbec první snímek?
Ve 12 letech jsem pomáhal taťkovi vyvolávat fotky a chtěl si vyzkoušet focení. Vzal jsem si fotoaparát Smena a nafotil tekoucí vodu na Ostravici pod splavem U Žida. Následovaly zurčící potůčky v Beskydech a poté jsem začal fotit školní výlety. Udělal jsem vždycky hromadu fotek a spolužákům je zadarmo rozdával. Když mi bylo 16, měl jsem první výstavu snímků z Beskyd v kulturním středisku na Růžovém pahorku.
Nechtěl jste studovat nějakou uměleckou školu?
Chodil jsem na Střední průmyslovou školu hutní v Místku a nikdy jsem se na uměleckou školu nebo do fotografických kurzů nehlásil. Občas jsem totiž od kamarádů slyšel, jak se učí fotit a to mě odrazovalo. Chodili třeba po lese s pravítkem v ruce a vyměřovali si kompozici. Mému srdci bylo vždy blízké úsloví, že fotografem se člověk rodí. Vydal jsem se cestou samouka.
V současné době jste fotografem na volné noze. Bylo tomu tak vždy?
Ne, po škole jsem nastoupil do provozu na Novou huť v Ostravě. O víkendech jsem fotil, hlavně svatby, jenže na huti se pracovalo i o víkendech, což byl problém. Já si tam měsíčně vydělal 1700 korun, jenže na svatbách jsem si za víkend vydělal stejnou částku. To byl nepoměr. Takže jsem přešel do Vítkovic, kde jsem pracoval jako ekonom a měl o víkendech více času. Nakonec jsem se dal k hasičům. Hlavním důvodem bylo, že jsem odsloužil 24 hodinovou směnu a pak měl pak dva dny volna, kdy jsem se mohl věnovat fotografování. A také jsem fotil u zásahů a pořizoval fotodokumentaci. Nastoupil jsem v Místku do útvaru sídlícího v Pavlíkově ulici, kde jsem vydržel 16 let a šest roků jsem byl u jednotky v Třinci.
Jste frýdecko-místeckým rodákem. Zajímalo by mě, jestli se snažíte zachytit proměny města.
Ano, je zajímavé, jak se mění náměstí a co nového tady vzniká. V roce 2011 jsem dokonce dostal z radnice zakázku, abych nafotil 50 zajímavých míst města, například, bludné balvany, pramen pitné vody v Lískovci, Novodvorský močál, soutok řek Morávka a Ostravice, boží muka, zákoutí v Těšínské ulici nebo městské hradby.
Jako fotograf zaznamenáváte proměny města. Jak je ale vidíte jako obyvatel města? Vnímáte je pozitivně?
Většinou je vnímám kladně. Čekám na obchvat, který odvede z města nákladní dopravu a město se tak zklidní. Jsem zvědavý, co vznikne místo víceúčelové sportovní haly. Určitě se tím oživí místo u řeky. Musím říct, že Frýdek-Místek se mi líbí. Bydlím v paneláku, a mám výhled na Beskydy. Právě kvůli tomu výhledu bych nemohl bydlet jinde.
Jak relaxujete. Věnujete se nějakému sportu?
Věnoval jsem se závodně cyklistice, plavání a kulturistice. Bral jsem sport vždy spíše relaxačně nebo jako zábavu. Zato brácha Jaromír měl v plavání úspěchy a byl dokonce v širším reprezentačním výběru na olympiádu do Moskvy, byť se jí nakonec nezúčastnil.
Dodnes rád jezdím na kole. V létě jezdím fotit do Beskyd tak, že vytáhnu kolo, na záda dám osmikilový batoh s fotografickým náčiním a vyrazím. Často jezdím do Skalice a dál do Raškovic, na Morávku nebo Visalaje, někdy přes Krásno jedu do Frýdlantu. Posledních pár let se věnuji s partou kamarádů turistice. Jezdíme do rakouských Alp, do horských terénů v Norsku, Švédsku nebo Skotsku.
Profil
Petr Prudký
se narodil se 10. srpna 1963 ve Frýdku-Místku. Vystudoval střední průmyslovou školu hutní v Místku. Závodně se věnoval cyklistice, kulturistice a plavání. Hrával na housle a klarinet. Pracoval v hutním provozu na Nové huti v Ostravě, jako ekonom ve Vítkovických železárnách, na povrchu na Dole Paskov a 22 let byl profesionálním hasičem. Fotografuje od svých 12 let. Zájemci mohou vidět jeho výstavu v hospůdce U Arnošta ve Frýdku. Vernisáž je v úterý 4. března v 18 hodin. Petr Prudký je svobodný a bezdětný. Žije s přítelkyní Lenkou.