Přijel jste na akci Beskydské rekordy. Máte nějaký svůj osobní rekord, který se vám podařilo překonat?
Já osobní rekord? Ne, asi ne. Ale když jsme u těch rekordů, tak musím říct, že takové akce mám moc rád. Jednak to lidi sblíží, a pak i pobaví. Například jsem byl na moc hezké akci v Jihlavě. Snažili se tam o co největší přípitek kávou, samozřejmě s Jihlavankou. Všichni se sešli na náměstí, dostali do rukou žluté hrníčky a když je při přípitku zvedli, vypadalo to jako nádherná žlutá louka. To bylo něco nádherného. Myslím, že se jim tam ten rekord podařil. Doufám, že se to povede i tady ve Frýdku-Místku. (Poznámka redakce: ve Frýdku-Místku se skládalo puzzle a rekord se bohužel překonat nepodařilo).
Když nemáte za sebou rekord, máte před sebou metu, kterou chcete v životě ještě překonat?
Já už těch met moc nemám. Považuju se za velmi spokojeného člověka. Mám velice klidné a spokojené rodinné zázemí, všechny děti jsou zdravé. Takže mety nemám. Podařilo se mi totiž vše, co jsem si vysnil, ať už se jedná o mou práci v divadle jako divadelní herec či v seriálu. Já jsem se nikdy netajil tím, že mi nevadí hrát v televizním seriálu ba naopak, já to považuju za čest působit v nejoblíbenějším seriálu, což je Ordinace v růžové zahradě. Takže žádné mety už si nekladu, já už mám za cíl jen být zdráv a zabezpečit svou rodinu.
V Ordinaci už hrajete hodně let. Změnil se vám tím nějak život? Vy jste před tím totiž byl považován obecně spíše za baviče než za herce….
Určitě ano. Jsem moc rád, že se mi podařilo diváky trošičku přesvědčit, že jsem více herec než bavič. Na druhou stranu nelituju ničeho, co jsem v životě dělal. Nežehrám na to, že jsem dělal baviče. Když jsem ho totiž dělal, tak jsem pak v divadle o sto procent musel více pracovat na tom, abych přesvědčil diváky, že jsem i hercem. Motivovalo mě to a hnalo kupředu, abych odváděl co možná nejlepší práci. Bylo to náročné a zároveň i úžasný trénink. A dařilo se mi díky divákům, protože kdybych je nepřesvědčil, tak bych asi v té Růžové zahradě nehrál, a to by mi bylo moc líto, protože já se považuju hlavně za herce a ta práce mě nesmírně baví.
V Růžovce hrajete lékaře Čestmíra Mázla. Jaký po letech v doktorském plášti, byť za kamerou, máte vztah k lékařům? Vždyť z vás už je vlastně poloviční doktor.
(Smích) Jo, amatér. Ale je fakt, že dámy mě často z legrace oslovují pane doktore nebo Čestmíre. Nikdy jsem se netajil, že v mém prvním manželství byl můj tchán sexuolog a gynekolog, takže jsem v lékařském prostředí de facto žil a orientoval se, navíc i můj bývalý švagr je lékař, vynikající kardiochirurg v Hradci Králové Jan Vojáček. Pro mne to nové prostředí až tak nebylo. Takže vztah k lékařům se mi nějak zvláště nezměnil. S Čestmírem ale máme společného docela hodně. Máme dost svých dětí i hezký vztah k nim. Čestmír se rozvedl a pak i znovu oženil, stejně jako já. I ten Čestmír prošel nějakým vývojem. Zpočátku byl nepříliš sympatický, až arogantní lékař a dnes je to velmi laskavý člověk. Utkal se s těžkou nemocí, měl rakovinu tlustého střeva a myslím si, a to bych chtěl poděkovat autorkám, že tuto postavu mají moc rády a pěstují ji laskavě a věrohodně.
Četla jsem, že vaše postava bude mít v nové sérii více prostoru. Je to tak?
Diváci, kteří mají rádi Čestmíra Mázla, si ho více užijí. Takže ano, skutečně je to pravda. To, co se odehraje, bych nerad rozkrýval. Co ale můžu říct je to, že do nemocnice přišel nový ředitel, který je dost nepopulární. A on si Mázla vybral k tomu, aby byl jakýmsi nárazníkem, prostředníkem mezi jím a ostatními zaměstnanci nemocnice. Takže on rozhodne o něčem nepříjemném a Mázl to musí zvěstovat ostatním. Je to úloha dost nevděčná a zároveň náročná. Navíc je jeho partnerka Magda těhotná, hormony u ní pracují, takže to s ní bude mít taky dost těžké, stejně tak i se synem. Dále uvidíme, jaká bude domácnost Čestmíra Mázla. Nechte se překvapit.
Troufl byste si osobně na nějaký lékařský úkon?
Určitě ano. Můžu vám dát teď hned klidně injekci nebo třeba něco zašijeme. Mi to nevadí, není to problém.
No jestli by to spíše nevadilo mě…. .
To spíše. Třeba bych vás špatně umrtvil, což by nebylo příjemné. Ale teď vážně, nedávno jsme byli s kolegy na horách a jedna kolegyně mě požádala, zda bych jí nepíchnul injekci, ať kvůli tomu nemusí do nemocnice. Takže jsem jí to píchnul a myslím, že to bylo docela v pohodě. Přistoupil jsem k tomu citlivě a ani jsem jí nenapíchnul nerv, takže byla moc spokojená.
Jsme na akci ve Frýdku-Místku. Byl už jste tady někdy?
Určitě ano, bylo to v minulosti se svým vlastním pořadem asi před šesti, sedmi lety. Byli tady vždycky moc fajn diváci, ale nikdy jsem se déle nezdržel, což je škoda, protože je tady moc krásně, což si dnes vychutnávám. Tohle náměstí je opravdu krásné.
Mám ještě poslední otázku, která mi nedá. Vy jste byl vždy trochu více či méně při těle a teď jste neuvěřitelně hubený. Jak to děláte?
Podívejte se, ono je to malinko jinak. Při těle jsem sice byl, ale to už je tak pět let zpátky. Ono ale hlavně hodně dělá televizní kamera. Ta přidá určitě pět až šest kilo. Proto nosím černou barvu, která zeštíhluje. A to nejen před kamerou.
