Vím, že jste rodákem z Třince. Kdy jste se přestěhoval do Frýdku-Místku?
Do Frýdku-Místku jsme se přestěhovali, když mi byly tři roky.
Do které základní školy jste chodil?
Bydleli jsme na Slezské, takže jsem začal chodit do 2. základní školy. Ve čtvrté třídě jsme všichni fotbalisté přešli do 1. základní školy Pod Sovou.
Jakým jste byl žákem?
Na prvním stupni jsem nosil vždycky jedničky. Až když jsem přestoupil do Ostravy, prospěch se mi trochu zhoršil. Bylo to tím, že jsem dojížděl a k učení jsem se dostával až večer. Fotbal byl pro mě na prvním místě. Známky jsem ale neměl nijak výrazně špatné, spíše jsem patřil ve třídě k průměru.
Kdo vás přivedl k fotbalu? Hrál jej někdo z rodiny?
Otec hrál za Třinec, ale k fotbalu mě přivedl dědeček. Vzal mě na válcovenský stadion. Starší brácha tam už hrál fotbal, já si kopal balónem o zeď a někdo si mě všimnul a vzali mě do přípravky.
Bavily vás jako kluka tréninky?
Tréninky mě bavily, v letní i zimní. Navíc jsme jezdili hodně po turnajích, což bylo skvělé.
Zůstával vám čas i na něco jiného, než byl fotbal?
Přes léto jsem byl pořád na hřišti, v zimě jsme chodili s klukama hrát hokej. Ale samozřejmě jsme vymýšleli různé klukoviny a různé výpravy po Frýdku.
V létě jste se rozešel s Baníkem kvůli neochotě vrátit půjčku, kterou jste poskytl minulému vedení klubu. Už Vám Baník půjčku vrátil?
Věc řeší právníci, takže bych se k tomu nechtěl blíže vyjadřovat. Mrzí mě ale, jak to dopadlo.
Je roztržka s Banikem důvodem, proč trénujete na stadionu ve Stovkách?
Když jsem skončil v Baníku, potkal jsem se s předsedou MFK Frýdek-Místek Radomírem Myškou a ten mi nabídl, že bych se mohl připravovat na Stovkách. Mohu se připravovat s mužstvem i individuálně.
Uvidíme vás někdy hrát ve frýdecko-místeckém dresu?
Záleží na zdraví. Zranění kolene se mi obnovilo v srpnu, teď koleno drží a podle zdravotního stavu se bude odvíjet i jednání o mé kariéře. Poté, co jsem skončil v Baníku, se mi ozvalo několik klubů, ale nechci to uspěchat a budu se zajímat o angažmá, až budu stoprocentně zdravý. Chci si ještě zahrát a není to o penězích. A vzhledem ke zranění je jasné, že do zahraniční ligy už asi nepůjdu. Je tedy možné, že třeba nastoupím i za Frýdek-Místek.
Jak jste na tom nyní s kolenem?
Zlepšuje se. Zatím trénuji tak, aby se koleno zpevnilo. Myslím, že je to na dobré cestě. Takže věřím, že nebudu muset s fotbalem skončit.
Spěcháte po tréninku domů do Ostravy, nebo si někam zajdete?
Mám tady babičku, takže ji navštěvuji. Někdy si zajdu na kafe nebo oběd. Většinou ale spěchám domů. Mám dvě dcery, jedna už chodí do školy, takže je vyzvedávám. Chvilky strávené s rodinou mě moc baví.
Vraťme se ještě k vašim začátkům. Jak se stalo, že si vás vybral Baník Ostrava?
Bylo to někdy v páté nebo šesté třídě. Existovaly moravskoslezské žákovské výběry, za které jsem hrával za Válcovny. Tam mě za Baník oslovil mě trenér Pavel Malura. Vzpomínám si, že přišel k nám domů a vysvětloval, jak by to se mnou v Baníku vypadalo.
Nevýhodou bylo dojíždění…
Každé ráno jsem jezdil vlakem z Frýdku-Místku do Ostravy na nádraží Střed a pak tramvají do sportovně zaměřené základní školy v Šoupalově ulici v Porubě.
V necelých 18 letech v roce 2001 jste nastoupil poprvé za ligový Baník. Měl jste profesionální smlouvu? Jakou jste měl tehdy gáži?
S prvoligovým týmem jsem trénoval od svých 17 let. Trenér Jarabinský mi dal šanci a od té doby jsem hrál první ligu pravidelně. Profesionální smlouvu jsem dostal už v 16 letech. Klub si tak jistil hráče pro případ, že by chtěli z Baníku odejít. A příjem? Než jsem začal hrát ligu, bylo to nějakých pět tisíc měsíčně. Bydlel jsem na internátu, takže těch pět tisíc se mi sešlo. Bylo to tak akorát (smích).
Zvedl se vám výrazně příjem, když jste začal hrát první ligu?
No, je to už pár roků… Ale pokud si dobře vzpomínám, zvedal se plat na 15 tisíc a k tomu prémie.
V roce 2003 jste přestoupil do Borussie Mönchengladbach, hrál jste za Herthu Berlín, Austrii Vídeň a FC Sochaux. Dá se to srovnávat s Baníkem?
Finančně se to samozřejmě lišilo výrazně. I v zázemí byl obrovský rozdíl, i když jsem byl spokojený s tím, co bylo v Baníku. Zahraniční kluby prostě fungují jinak. V Německu dostanete k ruce člověka, který se vám o všechno stará. Zajistí byt, telefon, účet v bance a další věci, takže se můžete soustředit jen na fotbal. Je to odraz bundesligy, která je jednou z nejkvalitnějších lig na světě. Německo je dobrá země i pro život, tam všechno funguje tak, jak má.
Jak rychle jste se naučil německy a poté francouzsky?
S němčinou byl trochu problém, protože za Borussii hráli dva Češi, Slovák a Chorvat, který uměl česky. Trochu mě to brzdilo, bavili jsme se česky, a když jsem něčemu nerozuměl, mohl jsem se jich zeptat. Nenutilo mě to mluvit německy. Po půlroce nastal zlom, němčinu jsem zvládl i díky učitelce, kterou byla manželka asistenta trenéra. Takže němčina mi pak šla hodně dobře. To francouzština mi nikdy moc nešla, naučil jsem se základy, domluvím se, ale v týmu jsem se na některé věci doptával anglicky.
V Baníku jste loni zažil zahraniční hráče. Jak oni ovládají češtinu? Rozuměli všem pokynům trenéra?
Pro Chorvata Davora Kukece to nebyl problém, jazyky si jsou podobné. Ale pro kluky z Brazílie nebo Ghany je čeština hodně složitá a nemůže po nich nikdo chtít, aby se naučili plynně česky. V kabině jim pomáhal Honza Greguš, který hrál v Anglii a uměl perfektně anglicky, takže jim hodně věcí přeložil. Trenér se někdy obracel i na mě, abych jim pokyny přetlumočil, hlavně na předzápasové přípravě.
Ostravský klub míval také problémy s fanoušky. Jak jste to vnímal vy?
Jsem toho názoru, že když někdo na zápase udělá čurbes, měl by za to nést následky a být potrestán. Během loňského zápasu se Spartou se staly výtržnosti a odpovědnost za to nesli všichni. Kvůli tomu museli fandové málem odevzdávat rodný list. Říkám to s nadsázkou, ale nedivím se jim, že nechtěli poskytovat všechny údaje. Ale musíme si uvědomit, že nejsme v situaci Bayernu Mnichov, který si může fanoušky vybírat. Tady o fanoušky bojujeme.
Dá se vůbec zajistit, aby na fotbal chodili jen skuteční fandové a ne opilci a ti, co se chtějí jen porvat?
K fotbalu už historicky patří pivo a párek a tak by to mělo zůstat. Fotbal je zábavou pro všechny a někdy se mi zdá, že moderní fotbal zachází s restrikcemi příliš daleko. Jestli ale někdo má problém kvůli opilosti vyjít před stadionem schody a motá se u brány, tak ten na fotbale nemá co dělat.
Uvažoval jste už o tom, co budete dělat po ukončení kariéry? Láká vás trenéřina nebo byste chtěl pracovat v klubu jako manažer?
Co se týká trenéřiny, jsem skeptický. Více by mě bavilo starat se o hráče a shánět jim angažmá. Prostě zařizovat jim servis, jaký jsem sám zažil v zahraničí. Určitě by mě bavila i manažerská práce v klubu, přivést sem hráče, pomáhat trenérům. Možná i tam bych viděl svou budoucnost.
Stále však trénujete. Musíte se hlídat? Jíte jen nízkokalorická jídla, nebo někdy i ujedete na něčem, co byste si během roku nedal?
Čím je člověk starší, tím tělo hůř reaguje a potřebuje větší regeneraci. Navíc po zranění musím cvičit speciální cviky. Naštěstí jsem s váhou nikdy problémy neměl a díky tomu mohu jíst cokoliv.
Zajímalo by mě, zda jste míval ve smlouvách zakázané nějaké činnosti – jízdu na motorce, skákání padákem, jízdu na vodních lyžích?
Ano, smlouva většinou zakazuje rizikové činnosti, například lyžování. Hlavně v Německu to bylo hodně striktní.
Kdy jste byl naposledy v kině?
Do kina chodíme pravidelně. Na filmy pro děti se mohou dívat i dospělí, jsou tak udělané, aby se na nich nenudili ani rodiče a neusnuli tam. Což se mi jednou stejně povedlo.
Vážně?
Byl jsem unavený po tréninku, takže jsem na chvíli opravdu usnul…
A co divadlo?
Zatím jen loutkové. Ale rád bych si zašel s manželkou někdy i na nějaké zajímavé představení. Už je to hodně dlouho, co jsme v divadle nebyli. Děti prostě zaberou nejvíce času. Někdy ale máme, přeci jen večer pro sebe, takže si zajdeme na dobrou večeři do italské restaruace nebo na steak.
Profil
Václav Svěrkoš se narodil 1. listopadu 1983 v Třinci, od svých tří let však bydlel ve Frýdku-Místku. Jako útočník prošel mládežnickými reprezentačními výběry. Za A tým reprezentoval 11 x a vstřelil tři góly. V jednom zápase nastoupil i na Euru 2008 a vsítil branku. Kromě Baníku Ostrava si zahrál za Borussi Mönchengladbach, Herthu Berlin, Austrii Vídeň, FC Sochaux a Panionios Atény. Je ženatý a má dvě dcery ve věku 2 a 6 let.
