Praha patří mezi města s nejhůře dostupným bydlením v celé Evropě. Na průměrný byt je dnes potřeba 14 až 15 ročních hrubých mezd. Mladé rodiny kvůli cenám odcházejí za hranice města a dostupné nájemní bydlení zůstává jen na papíře.
Praha se mění. Roste, staví se, plánuje — ale stále častěji zaznívá otázka: pro koho vlastně? Pro developery, investiční fondy a komerční zájmy? Nebo pro běžné rodiny, seniory, učitele, zdravotníky — zkrátka pro lidi, kteří tu skutečně žijí? V tomto rozhovoru architekt a urbanista Dr. Ing. Milan Urban, představuje konkrétní návrhy, jak může hlavní město znovu začít myslet na své obyvatele. Od dostupného bydlení přes spravedlivou ekologii, školky, veřejný prostor až po energetickou suverenitu. Pokud má být Praha městem pro život, musí se přestat řídit zájmy trhu a začít hájit potřeby těch, kteří ji tvoří každý den.
Minulý ze svých pravidelných komentářů k bytové politice jsem věnoval panelové výstavbě. Ta svého času urychlila a zjednodušila rezidenční výstavbu, a významně tak pomohla k uspokojení zvýšené poptávky po bydlení v posledních dekádách 20. století. Dnes bych se rád zastavil u fenoménu stavební výroby, který by mohl sehrát klíčovou roli v řešení současné bytové krize, zejména s ohledem na příliv statisíců lidí v nouzi – modulární výstavbě.
