Vedlo to až k petici
„Jeví se nám, že asi necestujete městskou dopravou, protože stav komunikací, autobusových zastávek a zálivů hraničí s katastrofou a našim denním bojem o své zdraví,“ uvedl mimo jiné Oldřich Polach v otevřeném dopisu, který směřoval zastupitelům a vedení města. Když se sedí celý den za volantem a jezdí se po takovém terénu, záda večer pořádně bolí. Jako nejhorší uvedl řidič ulici 17. listopadu, Lískoveckou, Nad Lipinou, silnici kolem Válcoven plechu, nájezdy na ostravský železniční přejezd či plochy před poliklinikou, kde jsou tak vyjeté koleje, ´že se až bojíme odsud vyjíždět´. „Jak máme udržet pozornost a bezpečnost městské hromadné dopravy při denním zápase s výmoly a stále se zvyšujícím provozem?“ ptá se řidič, kterého podpořilo dalších třicet dva kolegů. A co se stalo pak? „Petici jsme sepsali loni v listopadu. A odpověď? Primátorka to shrnula do několika vět – proč si vůbec stěžujeme, cesty nejsou jen města, ale i kraje. No a ty městské jsou prý v pořádku. Z kraje přišla odpověď obdobná,“ pokrčil rameny Oldřich Polach.
Ach, to nešťastné stanoviště
Vzniklo nové autobusové stanoviště, které leží v žaludku cestujícím – i řidičům. „Je malé, ale co hůř, je na neefektivním místě. Máme k němu daleko z depa, musely se upravit trasy linek a výsledek? V době zdražování nafty se najezdí daleko více kilometrů, než před tím,“ kritizoval. Přitom by podle něj stačilo upravit staré nádraží. „Vzadu jsou u prodejny nábytku velké plochy, které mohly sloužit jako odstavné pro vozy. Jsou tam i prostory na vybudování zázemí pro cestující. Zkrátka bylo dostačující. A že se to přestěhovalo kvůli zrychlení dopravy na průtahu? Je to směšné. Dříve jsme odtamtud vyjížděli na světla, nyní vyjíždíme za plného provozu. A to je šílené,“ dodal Polach.
Brzy se zde stane neštěstí
Oldřich Polach nechce malovat čerta na zeď, má ale obavy, že se stane brzy neštěstí. „Když se vyjíždí od nového stanoviště na hlavní cestu, myslím tím na průtah, je tam velice úzký připojovací pruh, navíc jsou na něm díry. Řidiči kličkují, aby nenajeli do děr. Navíc jsou tam hodně vyjeté koleje. Přitom se po silnici řítí kamiony často i více než sedmdesátikilometrovou rychlostí. Umíte si představit co se stane, až takový naložený kamion narazí do autobusu plném cestujících?“ ptá se s obavami řidič. Nechce být špatným prorokem, ale této situace se bojí. A není sám. I ostatní šoféři městské dopravy prý mají strach.
Černí pasažéři? Nejsou
Frýdek-Místek má jednu obrovskou výhodu. Nemá černé pasažéry. „Skutečně. Tím, že se nastupuje předními dveřmi, nikdo načerno neprojde,“ usmíval se Polach. Lidé si buď koupí lístek, nebo vytáhnou lítačku. Přitom revizoři občas přisednou. Kontrolují ale spíše drobnosti. Zda nemají cestující nezabezpečeného pejska, zda dodržují přepravní řád. Ani s opilci potíže tady nejsou. „Já teda nemám žádné špatné zkušenosti. Lidé jsou vesměs příjemní. Nenadávají mi. Vědí, že třeba za změny v dopravě nemůžu,“ podotkl Oldřich Polach. Jediné, co mu trochu jde na nervy, jsou věční nakupující. Ti, kteří jezdí od jednoho hypermarketu k druhému, mají nabité tašky a zdržují pomalým nastupováním provoz. „Ale taky jednou budu v důchodu. Třeba to budu dělat taky,“ zamyslel se.
Na čas. Nebo bude zle
„Ano, musí se jezdit na čas. Přístroj na palubní desce vše monitoruje a každé opoždění se tak provalí. Naštěstí s tím ale nemáme problémy. Teda většinou. A kdybych jezdil pomalu nebo se někde flákal s cigaretou? Samozřejmě by byl postih,“ zdůraznil řidič. Ale to jsme už raději rychle vystoupili z autobusu, ať nemá zpoždění kvůli nám. Cvak, poslední snímek. A řidič jede dál, vydělat na chleba, který mu kvůli bolavým zádům poněkud tvrdne v ústech.