Natočil jste nejednu pohádku. Na kterou nejraději vzpomínáte a proč?
Určitě na tu první – Princové jsou na draka. Ta je moje nejoblíbenější.
Spousta skvělých herců získala svoji hereckou zkušenost již v útlém mládí. Jak to bylo s vámi? Měl jste či stále máte nějaký svůj vzor?
Já jsem první zkušenosti s herectvím sbíral až na konzervatoři, kde jsem studoval třeba s hercem Gustavem Bubníkem nebo Ivanou Andrlovou. A jestli jsem měl nějaký vzor? Neměl. Ale velmi jsem obdivoval Radka Brzobohatého. Ve filmech i v divadle na mě působil jako takový „chlapák“. A tento pocit mi zůstal i poté, co jsem se s ním seznámil osobně, tehdy ve Vinohradském divadle.
Lidé vás jistě znají i z moderování tradiční Miss České republiky. Jak jste se k takové práci dostal?
Mé moderování začalo na vojně. Byl jsem totiž členem Armádního uměleckého souboru Víta Nejedlého. Zkušenosti s moderováním soutěží krásy jsem získal už také za totality. Tehdy jsem dostal nabídku na moderování soutěže. A protože jsem byl sportovec, věnoval jsem se atletice, tak jsem ji přijal. Až později jsem zjistil, že je to soutěž o titul Miss podkrkonoší, kde se nesportovalo, ale byla tam třeba i promenáda v plavkách. A po pár letech si na mě někdo vzpomněl při přípravách soutěže krásy, kterou organizoval Miloš Zapletal. A byla z toho dlouhodobá spolupráce.
U nás ve Zlíně pravidelně uvádíte také módní přehlídky. Oblíbil jste si už některé módní značky. Pochází snad některý z tvůrců i ze Zlína?
Mezi mé oblíbené patří třeba návrhář Luděk Hanák, Beata Rajská nebo Josef Klír. Ze Zlína rád spolupracuji s divadelním krejčím a módním návrhářem Jaroslavem Mejtou.
Co fenomén Baťa. Jak se Vy na něho díváte?
Baťa tady ve Zlíně zasel něco, co je typické jen pro Zlín. Už dříve, když se přijíždělo do Zlína, tak všude kolem stály třeba velké autosalony. A to bylo typické pro západní státy. Ve městě stále nějak více oproti jiným městům dýchá podnikatelský duch. Baťa měl totiž velkého obchodního a podnikatelského ducha, který tady zakořenil a stále tady prorůstá. Je to vidět i na některých firmách nebo lidech. Mají podle mě větší a širší obzor než jinde a vždycky doslova vystřelí do světa. Podnikatelský duch je znát třeba i na tom, jak se na Univerzitě Tomáše Bati vychovávají studenti. A stačí se třeba podívat i na luxusní vozový park ve Zlíně. Ten také něco vypovídá!
A co Baťovská architektura, je vám blízká nebo jste zastáncem jiného stylu?
Mám rád smysl pro detail… Proto je mi funkcionalistická architektura Zlína blízká. Baťa architekturu ve městě přizpůsobil všemu. Neobdivuji jen dominantu – 21. budovu, ale to vše kolem. Třeba vily, které Baťa stavěl pro své ředitele, nebo domky pro lidi zapadající do zeleně. Vše promyšlené do posledního detailu.
Řadu let společně s Danou Morávkovou ve Zlíně moderujete některé akce na filmovém festivalu. Jaká je to spolupráce a jak vůbec hodnotíte festival?
Festival jsem začal moderovat v době, kdy ho vedl Vítězslav Jandák. A nyní za současného ředitele Petra Kolihy. Oba pánové jsou rozdílní. Přesto se to všechno blíží k jubilejnímu 50. ročníku a je to stále více znát. Ať už na počtu přibývajících hostů nebo na samotném programu.
Vzpomínáte třeba na nějaké setkání (z festivalu nebo samotného Zlína), které ve vás zanechalo hluboké vzpomínky?
Ano. Já jsem vyrůstal na Vinettouovi. Neopakovatelným zážitkem proto pro mě bylo před čtyřmi lety setkání s hercem Pierrem Bricem, který ztvárnil postavu statečného a spravedlivého náčelníka Apačů Vinnetoua. Postava rudého gentlemana se mu stala životní dráhou, stal se ochráncem chudých a tak se choval i ve skutečnosti. Stejně tak za příjemné považuji setkání s Michaelem Yorkem, který byl jedním z představitelů mušketýrů. A samozřejmě ve Zlíně je pro mě vždy nejkrásnější setkání s dětmi. To jsou ty hvězdy, které se na festivalu chovají hezky a přirozeně!
Jak byste v krátkosti vystihl Zlín?
Srdeční záležitost.
Znám vás i jako vášnivého sportovce, rád se vracíte i do Luhačovic, kde jste se účastnil několika tenisových turnajů. Je tenis vaší nejčastější relaxací, nebo nám prozradíte také nějakou jinou vaši oblíbenou aktivitu?
Luhačovice mám opravdu velmi rád. Několikrát jsem tam moderoval i lázeňské plesy a jiné akce. Tenisové kurty u lázeňské kolonády mají svoji atmosféru, podobnou třeba jako koupaliště v Písku. Dýchají takovým tím prvorepublikovým duchem. Tenis ale není jediným sportem, kterému se věnuji. Raději mám sporty, kterým se věnuji sám. Třeba windsurfing, cyklistika, snowboarding nebo lyžování. A do Zlína jsem si letos na festival vzal i kolečkové brusle. Rád bych se totiž projel po stezce ze Zlína až k zoologické zahradě v Lešné. Snad to stihnu…
Co chystáte na prázdniny?
Především odpočinek u nás doma v Posázaví. Budu si užívat rodiny, klidu a věnovat se svým zájmům.
Prozradíte nám, na čem nyní pracujete?
Kromě toho, že hraji v Divadelní společnosti Jana Hrušínského a v Pražské divadelní společnosti, s níž často jezdíme i do Zlína, se připravuji na jednu z rolí v právě připravované veselohře se zpěvy Švejk. Premiéra hry, kterou režíruje Václav Postránecký, se v Divadle Hybernia chystá na podzim letošního roku. A také pracuji na seriálu Pojišťovna štěstí a chystá se i nový seriál Slzy lásky, kde bych měl mít jednu z hlavních rolí.
Jan Čenský se narodil 1. května 1961 v Praze. Vystudoval hudebně dramatickou konzervatoř. Už na škole byl obsazován do celé řady televizních rolí. První dostal v seriálu Zkoušky z dospělosti, potom následoval cyklus Tak se ptám. Zahrál si také v několika pohádkách, například Princové jsou na draka, Princezny na trvalou nebo O princezně, která ráčkovala. Roli dostal také v několika filmech, například Když rozvod, tak rozvod, Dva na koni, jeden na oslu. Po konzervatoři nastoupil do Divadla pod Palmovkou, hostoval v Národním divadle a v roce 1990 se stal členem černého Divadla Ta Fantastika, se kterým projel skoro celý svět. Od zachraňování princezen v pohádkách se propracoval do společnosti neméně krásných žen – řadu let působí i jako osvědčený moderátor nejrůznějších akcí, mezi nimiž nechybí ani soutěže Miss ČR. Vždycky byl vášnivým sportovcem a zlákal ho téměř každý sport – windsurfing, lyžování, jachting nebo cyklistika. Mezi jeho další koníčky patří také příroda, literatura nebo cestování. S manželkou Danou a synem Matyášem žije nedaleko Prahy.
