Jste, pane Bartoši pražský rodák. V jaké části Prahy jste prožil dětství a která místa jste měl v této době nejradši?
Naše rodina žila za Černým Mostem v Újezdě nad Lesy, kde jsem chodil do školy a bydlel jsem zde do té doby, než jsem se osamostatnil. Velkou část jsme pak bydleli s manželkou a s dvěma dětmi na Žižkově. Takže Žižkov je to speciální místo, které mám z Prahy nejraději.
Toto stěhování jsem bral jako velký úspěch, bydlet ve 20 letech v centru města. Byli jsme tam 10 let a teď bydlíme v Mělníku, odkud pochází manželka.
Co se Vám na Praze líbí a naopak, co byste chtěl změnit, kdybyste mohl?
Dříve mi Praha přišla taková pro mě speciálnější a teď, když jsem starší a bydlím jinde, tak mám radši, když je lidí méně. Změnit bych chtěl především dopravu a parkování, ale to Vám asi říká skoro každý.
Jste podnikatelem a investorem, který se věnuje finančním trhům. Chtěl jste být finančníkem už od dětství? A jaké jste měl jako dítě s penězi zkušenosti?
Od dětství určitě ne, ale první nabídka po vystudování střední školy mi přišla z finančního odvětví. Zde jsem pár let zkoušel, co umím a neumím, kde mám silné stránky a kde naopak nemám. Zaujal mě tento sektor, jak v oblasti finančního „poradenství“, tak i celkově, což znamená peníze, finanční trhy a investice. Ty mě nadchly nejvíce, takže jsem postupně prošel z finančních trhů do nemovitostí a do komodit. Dnes nakupuji malé a střední firmy v Americe. Takže moje zkušenost prochází napříč většinou hlavních investičních oblastí.
Dříve jsem neposlouchal finanční rady ostatních, takže jsem většinu svých peněz vždy utratil. Teprve později mi došlo, že s penězi, které si dám stranou, mohu nějakým způsobem pracovat dál. Mohl jsem tedy být rychleji tam, kde jsem nyní, kdybych ty chyby nedělal. A právě proto vlastně vznikl nápad učit své děti finanční gramotnosti a později napsat i knihu.
Řekl jste, že jste začal předávat finanční znalosti svým dvěma synům v útlém věku. Jak tento Váš nápad sami přijali?
Myslím si, že starší syn nám to trošku ulehčil v tom, že je po mně, že ho zajímají různé věci, a přemýšlí o nich. Od té doby, co dostal své první peníze, tak jsem po něm chtěl, aby měl už od začátku správné návyky. Takže oba synové to přijali jako fakt. Kdybych jim to vysvětloval až jako teenagerům, tak by to, podle mě, mohl být problém.
Proto si myslím, že je důležité začít s finanční gramotností už od útlého dětského věku, když nás děti ještě poslouchají. Takže jsem jim říkal, že si musí své peníze rozdělovat. Mohou utratit jenom část a zbytek jim zbude. S tímto zbytkem potom nějakým způsobem naloží dál. Řekl jsem jim, že k těmto ušetřeným penězům, tedy do druhé investiční kasičky, jim budeme s manželkou házet drobné mince, které nám zbydou. To představuje úrok z ušetřených peněz. Tak postupně synové získávali k odložení peněz pozitivní vztah, tu správnou emoci. Mohu tedy říci, že naše cesta k finanční gramotnosti dětí byla docela snadná.
Začít přemýšlet o financích už brzo je velká výhoda i z pozice samotných rodičů.
A dá se říct, co Vaše syny na tomto tématu zaujalo?
Podle mě byly zásadní ty dvě kasičky. Dostali jednoduchý „pokyn“, aby všechny peníze, které dostanou, si rozdělili na 2 – 3 hromádky a jednu si nechali stranou. Do druhé kasičky si mají dát zbytek, který je na utrácení. Takže si tím pádem mohou koupit, co chtějí, ale pořád si budou více a více peněz kumulovat. A to byl pouze jen jediný pokyn. Proto se také kniha jmenuje Tajemství dvou kasiček. To je hlavní teze této knihy a druhá pak je ta, že jsme s investiční kasičkou začali dále pracovat a dávat jim tam úrok. Tím se jim vytvářely pozitivní finanční návyky a emoce. Je to tedy jednoduchý nástroj, co dělat s každými penězi, které se získají.
Synové samozřejmě nemají nájem ani další náklady, takže pro ně je to jednoduché. Když si do investiční kasičky odložili sto korun na budoucnost, tak tam pak najednou měli o 20 Kč víc. A už se mě začali ptát, jak jsem to udělal. A to je za pár let postupně přimělo, aby začali zkoušet první akcie a podobné věci. Díky tomu, že v tom umím chodit, tak to bylo jednodušší, ale v knize, v části pro rodiče, jsou tipy od úplně jednoduchých až po složitější, jak s touto investiční kasičkou pracovat. Myslím si totiž, že je to velmi důležitá část.
O České republice se všeobecně ví, že finanční gramotnost mezi lidmi není moc velká. Co si myslíte, že je příčinou?
Já se nás budu v tomto bodě pořád zastávat, protože si myslím, že to je to naší historií. Když to srovnám s Amerikou, tak bohužel nemáme 200 až 300 let souvislého podnikání kvůli bývalým režimům v minulém století. Proto je v tomto ohledu celkově Evropa v investování více konzervativní. V Americe mají radši akcie a trošku více rizika, evropští investoři mají na druhé straně radši dluhopisy a „potenciální“ jistotu.
Ono se to také dá generačně rozdělit. Takto se nejvíce chová starší generace, která si těmi režimy sama prošla. Na druhou stranu mladá generace u nás, která se už v novém západním světě narodila, tak to má jinak. Hledají úžasnou investici nebo hledají jednu příležitost podnikání z pláže, valí se na ně kryptoměny a další nové věci. Tito mladí lidé vstupují do nebezpečí, že budou brát až moc rizika, protože hledají tu jednu úžasnou věc, která z nich udělá finančně svobodné lidi.
Mně se v jednom rozhovoru ptalo dítě, jaká je ideální výše kapesného. Určitě doufalo, že řeknu velkou sumu, a tím pádem bude mít páku na své rodiče. A já mu odpověděl, že to není o tom, jak velké kapesné dostává nebo kolik dospělí vydělají, ale co s těmi penězi dělají dál!
Takže si myslím, že se to postupně mění, ale ještě to bude chtít čas. Jsem velmi rád, když za mnou chodí rodiče a říkají, že se kniha dětem líbí, že je napsaná jednoduše a že jsme se při psaní nad tématem zamysleli.
,,V jednom rozhovoru se mně ptalo dítě, jaká je ideální výše kapesného. Určitě doufalo, že řeknu velkou sumu, a tím pádem bude mít páku na své rodiče. A já mu odpověděl, že to není o tom, jak velké kapesné dostává nebo kolik dospělí vydělají, ale co s těmi penězi dělají dál!“
V jakém věku by se měly děti začít učit o financích?
Já bych to viděl opravdu od prvních penízků, co dostanou. Podle mě je to pro ně tak zásadní moment v jejich životě, že se jim otevře svět peněz. Na druhou stranu je ale důležité říci, že pro osoby, které v dětství nedostaly takovéto informace, je nejlepší čas začít hned teď! Samozřejmě s tím předchozím životem už nic neudělají, ale nikdy není pozdě. Mě to také došlo až později.
Pokud nad tím přemýšlí osoba, která teprve děti mít bude nebo má děti úplně malé, tak určitě by tento návod měli použít co nejdříve.
Jaké aspekty finanční gramotnosti by měly být prioritou ve vzdělávání dětí, například na základních školách?
Já se vrátím k tomu rozdělování peněz. Prostě neutratit všechno. Pro ně je to daleko jednodušší než pro nás dospělé. Uvedu příklad. Když jsem šel na svoji první brigádu, celé léto jsem strávil na stavbě a vydělal jsem si největší peníze, které jsem kdy měl. A pak jsem si za ně koupil televizi. Kdybych si koupil nějakou horší, mohlo mi ještě něco zbýt. Takže pro děti je to ze začátku těžké, když dostanou pět set korun je celé neutratit. Místo toho, aby utratili třeba jen tři sta korun a zbytek si odložili. Když se ale v dalších letech nic nezmění, tak pak bude tato osoba těžko si odkládat 2 000 z 5 000 korun, 20 000 z 50 000 korun a 200 tisíc z milionu. Takže čím dřív se to naučí, tím lépe. A druhá část je se postupně naučit s odloženými penězi pracovat. Nemělo by to být, že najdu jen jednu věc a budu čekat, jestli to vyjde (například loterie, Sportka nebo nějaká investice slibující neuvěřitelné zhodnocení – Bitcoin), ale spíše něco, co mi dlouhodobě bude přidávat další penízek k tomu odkládání, a pak se v době 10, 20, 30 let posunu finančně významně dál.
Říkal jste, že mladá generace má už jiný přístup k finanční gramotnosti. Jakou roli v tom hrají nové technologie, ať už internet nebo sociální sítě?
Naprosto zásadní! Je to zásadní v lepšímu přístupu k investicím. Já jsem samozřejmě už nezažil, když na Burze cenných papírů v New Yorku lidé na sebe pokřikovali. Dneska je to vše v počítačích, každý se může připojit kamkoliv a vzdělávat se třeba na YouTube. Když neumím cizí jazyky, umělá inteligence vytvoří k videím české titulky, a mohu poslouchat ty největší finanční guru.
Minulý týden jste měl křest své knihy Tajemství dvou kasiček. Kdy Vás napadlo finanční rady pro děti sepsat a vydat?
Napadlo mě to sepsat asi před třemi roky na zahradě, ale byl to nápad mého staršího syna. Vždy říkám, že to byl projekt celé rodiny, což bylo hrozně kouzelné. Děti viděly, jak se prochází od samotného nápadu až k vydání knihy. Pro mě, jako pro někoho, kdo knihu nikdy nenapsal, to byla naprosto neznámá cesta, místy i trnitá a byl to obrovský tlak dětem ukázat, že se věci dotahují až do konce. Jsem rád, že se nám to podařilo a že se vlastně děti samy učily podnikat, například, co se při tvorbě knihy musí zařídit. Vysvětlovali jsme jim věci jako budget, co stojí jednotlivé věci, že samotný nápad nemá žádnou hodnotu, pokud to zůstane jenom nápadem atd. Pro ně to byl první podnikatelský počin, i když samozřejmě byly spíše poradci. Takže prvotní nápad byl od syna.
Na závěr, když jsme text dali společně dohromady, jsme vše četli tisíckrát a děti vždycky doplňovali to, čemu nerozuměly, protože jsem to psal jako dospělý člověk. Čemu nerozuměly, tak to jsem jim dovysvětlil, a tím pádem kniha získala ještě větší hodnotu, že není zaměřena jen na rodiče, ale také na děti.
Chtěl bych se zeptat i na jinou věc. V mediálním prostoru je známý i jiný Kryštof Bartoš, divadelní a filmový herec, který hrál například v seriálech Devadesátky, Rédl, Zlatá labuť, Matematika zločinu, Táta v nesnázích, Iveta nebo ve filmu Metanol. Setkal jste se s ním anebo máte nějakou příhodu se záměnou?
Nevím, od kdy je slavný, ale zdá se mi, že to není dlouhá doba. Když podnikám v Americe, tam se mi to samozřejmě nestává, ale tady trochu ano. Například jsem ho někde viděl s mojí knihou, že on je potenciální autor. Ale ve skutečnosti jsem se s ním nesetkal.
Jste velmi vytížený člověk, jak relaxujete a dobíjíte baterky?
Nevím, jestli to je úplně dobíjení baterek, ale poslední tři roky mi dělá velkou radost, že nejstarší syn a teď už oba hrají basketbal, který jsem si oblíbil až v pozdějším věku, kdy už jsem nebyl schopný z toho něco vytěžit. Začal jsem až ve svých 18, 19 letech, ale oni jej trénují odmalička a mám tu příležitost, že na Mělníku pomáhám s trénováním. Pokud mi to časově vychází, tak se snažím dostat na tréninky a trošku těm dětem předat rady a zkušenosti. Takže evidentně tam souvislost mezi trénováním dětí a naší knihou je. Je to pro mě zase delší způsob, jak dětem skrz sport předat hodnoty do života – sportovní chování, fair play, ale také určitá agresivita v rámci dosažení výsledků, i když se stále hraje fair play. A také dokázat překonávat překážky, kterými nás život samozřejmě bude vždycky testovat.
Občas si také zahraji golf nebo nějakou videohru a mám to štěstí, že podnikání v zahraničí nebo práce s knihou mě baví. Už si nyní mohu vybírat projekty a aktivity, které mě baví. Samozřejmě existují vždycky nějaké věci, které člověka nebaví. Ale majorita je taková, že když pracuji, tak se mi nabíjí nějaká baterka a vybíjí nějaká jiná, a pak to otočím, když jsem s rodinou nebo na tom basketbalovém hřišti. Anebo třeba dělám nějakou kreativnější činnost, jako je třeba psaní knihy.
Takže nabíjím energii basketbalem, trénováním, samotnou fyzickou aktivitou, samozřejmě rodinou s manželkou. A na úplné vypnutí hlavy si zahraji nějakou videohru.
Jaké máte cíle a sny, které byste si chtěl teď nebo v nějaké dohledné budoucnosti splnit?
Díky za tuto otázku. Já jsem se na tuto otázku rád ptal sám sebe, a teď bych Vám mohl říci, že se mé cíle a sny plní.
U knihy bych si samozřejmě přál, aby byla v každé domácnosti a přečetlo si ji každé dítě. To ale samozřejmě není reálné. Bylo by skvělé, kdyby se finanční gramotnost v populaci a u dětí zvlášť zlepšovala, aby děti už nedělaly ty finanční chyby, které jsme dělali my.
V byznysu mohu jako člověk, který kupuje firmy, vždycky koupit další dvě, tři, pět nebo deset a zdesetinásobit obrat těchto firem. A pak je za určitou cenu podat. To je cíl, ale mě baví ta cesta k tomu jako taková. Ať už to je rozhovor s Vámi, v rádiu nebo křest knihy. Což je pro mě něco naprosto speciálního, protože to není pro mě dennodenní záležitost.
Kdybych si ale nyní mohl vybrat, tak bych si přál, aby mé děti v basketbalu našli své maximum. A aby ho dokázali najít, ať už to bude, že si hrají pro zábavu anebo nějaký jiný profesionální sport na kterékoliv úrovni.
Děkuji Vám za příjemný rozhovor.
