Vaše diashow má název Sibiř – největší vlakový výlet světa. Kolik dní celkem jste strávil ve vlakových soupravách a kolik jste najel kilometrů?
„Naši cestu přes Sibiř jsme podnikli po severní větvi Transsibiřské magistrály, tedy po Bajkalsko-amurské magistrále, známé pod zkratkou BAM. Cesta z Moskvy přes BAM do Vladivostoku, kde to veliké vlakové dobrodružství končilo, je dlouhá asi 10 000 kilometrů. Ve vlakových kupé jsme pobyli čistého času přes týden, tedy sedm dní a sedm nocí.“
Nepochybuji o tom, že z dlouhé výpravy máte spoustu zajímavých zážitků. Můžete nějaký prozradit už nyní?
„Je velmi těžké vybrat z tolika silných zážitků jen jeden. Mohla by jím být návštěva zbytků stalinského gulagu vysoko v sibiřských horách nebo plavba přes nejhlubší jezero světa – přes Bajkal. Nicméně za největší zážitek považuji právě samotnou jízdu vlakem přes celý asijský kontinent a všechna ta setkání s lidmi, kteří vlakem cestovali s námi. Třeba mladá rodina ze sibiřského města Neryungri. Vraceli se z dovolené od Černého moře. Cesta vlakem tam jim trvala 9 dní, cesta od moře domů stejnou dobu. Bohužel jsem se zapoměl zeptat, jak dlouhou měli dovolenou…“
Na nedodržování jízdních řádů vlakových spojů i na nevábné zázemí některých tuzemských nádraží slýcháváme stále stížnosti. Poslal byste stěžovatele na Sibiř, aby si svůj názor poupravili?
„Rozhodně nikoliv, tam by se na podmínky u nás ještě více naštvali. Moje zkušenost s vlaky na Sibiři je velmi pozitivní. Všechno jezdí na čas, vagóny jsou čisté, toalety funkční, s neustále dostupnou vodou. Každý vagón má svůj samovar, kde si kdykoliv zdarma natočíte vařící vodu na čaj, kávu či polévku.“
Máte ještě nějaký cestovatelský sen, spojený jen s jedním dopravním prostředkem?
„Předloni se mi podařilo v Irsku stopnout vrtulník, takže teď už mi zbývá jediné – svézt se ponorkou :)“