Privatizaci mohou ovlivnit i sami nájemníci obecních bytů. Městu musí dát najevo, že mají zájem o odkup. Mohou tak učinit oznámením, návrhem k jednání o prodeji nemovitosti a podobně. Město ale nemohou k prodeji nijak nutit. Měli by ale sledovat, zda zastupitelé neodsouhlasili odkup konkrétních domů.
Pokud k privatizaci dojde, je třeba hned na začátku stanovit způsob, jakým bude provedena. Je možné, aby nájemníci koupili od města své byty do soukromého vlastnictví. Druhou možností je založit bytové družstvo. Právě bytové družstvo bývá považováno za nejosvědčenější způsob privatizace bytového fondu. Určitou nevýhodu by mohla pro nájemníky představovat povinnost shromáždit základní kapitál ve výši 50 tisíc korun pro zápis družstva do rejstříku. Dále je třeba počítat s náklady na právního zástupce a se soudními poplatky – kolky. Pro město je převod bytů družstvu jednodušší. Družstvo navíc privatizuje všechny byty, tedy i těch nájemníků, kteří se do privatizace nezapojí. Ti se pak stávají nájemníky družstva a nemohou rozhodovat na schůzích o opravách a dalších věcech týkajících se domu, ve kterém bydlí.
Pokud kupují nájemníci jednotlivé byty do osobního vlastnictví, sdruží se do společenství vlastníků. Když se všichni nedohodnou na odkoupení, musí počítat, že budou v domě žít s nájemníky města. Může se stát, že město ubytuje v takových domech problémové nájemníky.
