„Jsem jak ve snu. V podobném momentu dát gól, to je něco krásného. Zaplaťpánbůh, že jsem dojel k brance a nějak to dal,“ řekl po zápase na úvod jeho vítězný střelec. Byl to bláznivý zápas. Slavia vedla už 4:1, pak si ale dala vlastní gól, další dostala při přesilové hře a korunu všemu nasadili hosté v poslední vteřině třetí třetiny, kdy vyrovnali na 5:5.
Po prodloužení, ve kterém bylo k vidění snad ještě více šancí, než v předchozím průběhu zápasu, došlo až na nájezdy. A v jejich třetí sérii ukázal Vladimír Růžička starší na svého syna. Tomu se ale jet rozhodující nájezd příliš nechtělo. „Řekl mi, ať jedu. Já jsem odvrátil, že ne. On se na mě tak ale podíval, a tak jsem řekl, že teda jdu,“ popsal dvacetiletý útočník.
Ten si při svém pokusu počínal mazácky, přitom před ním nedali gól takoví hráči jako Jaroslav Bednář nebo Martin Straka. Růžička párkrát zaházel hokejkou a pak přesnou střelou k levé tyči rozhodl. „Něco podobného dělám na tréninku, dneska jsem ale nevěřil, že to tam padne,“ připustil autor postupové branky.
„Ještě jsem s tátou nemluvil, jenom prohodil, ať se z toho ne po… Určitě má radost, ale nejdůležitější je, že jsme postoupili,“ řekl jasně Růžička mladší.
Ten byl v důležitém momentu vybrán i přesto, že od třetí třetiny skoro nehrál. „Seděli jsme s Mílou Čermákem na kraji a nehráli jsme. Pořád jsme zápas komentovali, řvali jsme tam… Byl jsem studenej a najednou jsem slyšel, že mám jet nájezd. Koukal jsem jak blázen. Naposledy jsem byl na ledě v poslední vteřině třetí třetiny, když jsme dostali gól,“ usmál se pokračovatel dnes už slavného rodu.
„Věděl jsem, že když nájezd nedám, tak to tátovi všichni omelou o hlavu. Byl jsem opravdu hodně nervózní, vyklepanej, vždyť jsem nikdy v životě nejel takhle důležitej nájezd,“ popsal své pocity před samotným nájezdem jeho autor. Co se mu pak honilo hlavou, když se puk zatřepetal v síti?
„Nevěřil jsem tomu. Pořád jsem koukal, jestli tam puk je. Před sebou jsem ale viděl náš kotel fanoušků, jak všichni řvou a skáčou. Tak jsem se sám sebe ptal, jestli je konec, nebo ne. Měl jsem úplně vymazáno a nevěděl jsem, co mám dělat. Asi jsem tam jezdil jak psychopat,“ uzavřel Růžička junior.
