Kdy jste přišel na nápad uspořádat v Ostravě Shakespearovské slavnosti?
Na začátku bylo kopnutí do malého kamínku, z kterého vzešla lavina. Vše začalo náhodou. Před deseti roky onemocněl herec, který měl hrát v Shakespearovských slavnostech na Pražském hradě. Produkce se obrátila na mne, protože jsem v Ostravě hrál stejnou roli. V Praze jsem zažil úžasnou atmosféru i velké nadšení diváků. Řekl jsem si, proč to není v Ostravě? V té době si mi zároveň pár lidí postěžovalo, že se v Ostravě v létě nehraje divadlo. Začal jsem se tedy zajímat, zda by se Shakespearovské slavnosti mohly hrát i v Ostravě. S hereckým kolegou Petrem Sýkorou jsme založili produkční společnost, přizvali do ní inženýra a právníka tedy bratry Harmečkovy a pustili se do práce, ale pak přišlo kvantum práce, než jsme mohli uspořádat první ročník v roce 2008.
Naráželi jste na organizační problémy?
Problémy jsou vždycky, když s velkým známým projektem přijdou relativně neznámí „hoši“. Jsme rádi, že se Shakespearovský projekt napevno rozšířil o Ostravu jako třetí město v ČR. Cením si hlavně toho, že si hry vzali za své diváci a také město a kraj. Nadmíru si ceníme velkých stálých partnerů jakým jsou OKD a Slezské nemovitosti. Nevím, jak bychom to bez nich zvládli.
Co vás na Shakespearovských slavnostech v Ostravě nejvíce těší?
Jsme rádi, že k nám jezdí v létě kvalitní produkce se slavnými herci. Nám se však také podařilo ve vlastní produkci uvést Komedii omylů, což bylo poprvé kdy se na jevišti sešli herci obsazení napříč ostravskými divadly. S tímto přestavením jsme navštívili jak Pražský hrad, brněnský Špilberk tak i bratislavský hrad. V tomto trendu pokračujeme a loni jsme uvedli a letos znovu budeme hrát Romea a Julii s herci z Ostravy i s těmi, kteří někdy v minulosti Ostravou prošli.
Myslíte si, že Romeo a Julie bude tahákem pro diváky?
Určitě. Nedávno jeden kritik napsal, proč se zase uvádí Romeo a Julie. Mám na to jednoduchou odpověď: Protože dorůstá stále další a další generace, která má právo Romea a Julii poprvé vidět. Nemůžeme to posuzovat podle toho, že nějaký kritik tuto hru viděl za svůj život desetkrát.
Na která další představení se těšíte?
Divákům se bude líbit Zkrocení zlé ženy, Jindřich IV., kde produkce obsadila výborného ostravského herce Norberta Lichého. Lidé, kteří jej zatím znají z Divadla Petra Bezruče, jej uvidí v jiné hře. Velkým tahákem budou Veselé paničky windsorské, s dokonalým obsazením Simony Stašové, Bolka Polívky a Evy Režnarové. Končíme novinkou Macbethem ve slovenské produkci, kde si zahraje česká herečka Veronika Freimanová.
Jak běží prodej vstupenek?
Z našeho pohledu velice dobře. Některá představení jsou už vyprodaná. Takže když někdo nemůže sehnat lístek pro sebe, své příbuzné nebo zaměstnance, mám zaručený recept – ať se stanou partnery Shakespearovských slavností a pak získají vstupenky pro své zaměstnance i na vyprodaná představení. Pro partnery vždycky máme pár lístků rezervovaných.
Co vás vedlo k tomu, že jste se dal na divadlo?
Nosil jsem ze školy poznámky typu něco řekne a celá třída se zasměje. Proto mě rodiče přihlásili do dětského dramatického kroužku Dividlo. A svou velkou roli sehrálo naše bydliště. Žili jsme v domě nad aeroliniemi, v němž bydlel herec Jan Filip. Rodiče se s ním znali, proto mě brával na generálky a divadlo mě okouzlilo. Bývala doba, kdy v ostravské televizi vystupovali ve větší míře ostravští herci, tehdy jsem byl fanoušek pořadu s Tomášem Jirmanem, a když jsem zjistil, že s ním Jan Filip hraje, řekl jsem si, že musím být také hercem. Rozhodujícím faktorem, bylo štěstí být studentem paní Alexandry Gasnárkové.
Rodiče se nikdy nevěnovali divadlu, aspoň ochotnicky?
Otec je policistou a maminka vyučená kadeřnice a v současné době pracuje referent obchodního oddělení a jezdí nabízet školám a firmám divadelní představení NDM. Kolegové někdy zlomyslně tvrdí, že prodává jen hry, v nichž jsem obsazen. Ochotnické divadlo hrála z naší rodiny (za první republiky) jen má dnes osmdesátipětiletá babička Liduška.
Neuvažoval jste někdy o odchodu do Prahy?
Nabídky jsem dostal, ale nebyly tak lákavé, abych tady v Ostravě vše zahodil. Pro mě je podstatné divadlo. V Praze je velké množství herců a nedostává se jim příležitostí. Pro mne vždy bylo a je podstatné hrát v dobrém divadle.
Jaký největší průšvih v divadle jste zažil?
Průšvihy zažívám pořád. Nevyzpytatelné je hrát s Jirkou Sedláčkem. Jsme obsazeni ve hře Habaďúra. Vždy v šatně se ujistíme, že zrovna dnes vše zahrajeme tak, jak je to napsané. A nikdo se nám to ještě nepodařilo. Jednou jsem neskutečně vyvedl z míry režiséra na derniéře crazy komedie Klíčovou dírkou. Režisér si přivedl hosty, kterým chtěl hru předvést. Na konci jsem měl vejít na jeviště komínem jako policista. Blížily se Vánoce, proto jsem vlezl na jeviště jako Santa Klaus a situaci okomentoval, že jsem policista v převleku. Režisér Deák v šoku zíral, co se na jevišti děje. Naštěstí mně chytil až v klubu ke kterému vedou desítky schodů, takže trošku vychladl a na derniéře komedií jsou do jisté míry drobné odbočky tolerovány.
Nehrozí vám za improvizace pokuty?
Naštěstí ne. Kdyby se u nás v divadle pouty dávaly, tak je máme s Jirkou Sedláčkem za každé představení a namísto platu bychom nosili peníze zpátky do divadla.
V červnu uvedete v Národním divadle moravskoslezském komedii Donaha. Opravdu půjdete do naha?
Pokud jste viděl plakát, jsme na něm nazí. Napovídá, že půjdeme doopravdy do naha. Podle režiséra Šimáka to prý bude jen pár setin vteřiny, tak uvidíme. Příběh není jen o nahotě. Chlapi přijdou o práci a řeknou si, že zkusí striptýz.
Text upravoval Ostravak Ostravski. Setkal jste se s ním někdo?
Nesetkal se s ním nikdo. Překladatel i dramaturg říkali, že korespondoval jen e-mailem. Určitě přijde na premiéru, jenže stejně jej nikdo nepozná. Zasadil příběh na Ostravsko, tomu odpovídá řeč i postavy.
Osm let jet působil v Moravské Ostravě jako zastupitel. Jak dnes s odstupem hodnotíte tuto politickou zkušenost?
Ve všech patrech politiky je to úplně stejné, jen směrem nahoru se přidává k rozpočtům a podezřele předraženým zakázkám více nul. Přiznám se, že jsem rád, že jsem z politiky odešel. Komunálním politikům se stává, že si myslí, že tam musí být nadosmrti. Ale to není pravda, politiku člověk dělá vedle svého zaměstnání, kromě uvolněných starostů a místostarostů, kteří by se stejně jednou měli vrátit ke své původní profesi. Když člověk získá pocit, že je v politice nepostradatelný, považuji to za velmi špatné. A bohužel jsem se také setkal s politiky, kteří si myslí, že rozumí úplně všemu a nikdy nepřiznají, že se v něčem mýlili, což považuji za velmi nebezpečné. Z logiky věci nikdo nemůže rozumět všemu a dotaz směrem k odborné veřejnosti v jakémkoli oboru by nemělo být mezi politiky považováno za slabost.
PROFIL
Vladimír Polák
Herec Národního divadla moravskoslezského Vladimír Polák se narodil v Ostravě v roce 1977. V době docházky na ZŠ v Ostrčilově ulici hrál v dětském divadelním souboru Dividlo. V letech 1991 až 1995 studoval Janáčkovu konzervatoř Ostrava pod vedením Alexandry Gasnárkové. Od roku 1995 je členem činoherního souboru Národního divadla moravskoslezského. Přišel s nápadem uspořádat Letní shakespearovské slavnosti v Ostravě, které produkuje ve společnosti PaS de Théâtre.