V těchto dnech, konkrétně 10. února, jste oslavil padesátku. Je to pro vás nějaká hranice, kdy začínáte bilancovat, anebo jsou abrahámoviny pouhé číslo, které pro vás nemá větší význam?
Mělo to být jenom číslo, nic víc. Bohužel událostí posledního měsíce mě přiměly k ohlédnutí se. Můj otec je ve vážném stavu v nemocnici v umělém spánku, nemohu se na nic soustředit. A to byla ta chvíle k zamyšlení se. Něco se mi podařilo, hodně věcí ne. Je mi padesát, dvacet let jsem strávil ve školství, nyní bez práce, a v tomto věku už zaměstnání hledám jen ztěží. Na druhé straně jsem se v poezii a výtvarném umění „etabloval“, ale stále zůstávám programovým outsiderem. Většina lidí má existenční starosti, kultura a umění už vůbec nikoho nespasí. Ale. Vzpomínám na slova W. Churchilla, když byl žádán o snížení výdajů na školství, kulturu, vědu a zdravotnictví: „ A za co jsme vlastně bojovali?!“-To je můj vzkaz všem polistopadovým politikům!
Hovoříte o životních výkyvech. Nebylo to, že jste se dostal na dno, motorem vaší tvorby?
Vždy když jsem se dostal do depresí, začínal jsem znova-doslova. Vždy ale s novou iluzí, s novou zkušeností. Protože se zabývám filozofií, hledám v těchto stavech nový nadhled a vůli, které mne posunou dál. Hodně se zabývám kritickým myšlením, které propaguje nejen doktor Koukolík. A tady je má kolize. Věda a duchovní svět, umění.
Vaše tvorba bývá hodně temná, až depresivní. Reagujete malováním na stav své duše?
Samozřejmě. Je to nesdělitelné nutkání a zátiší, tzv. pozitivní obrázky nechť si malují jiní, kteří udělají spirálu a hned to považují za energetický obraz. Obrazy maluji v uzavřených cyklech a tam je pro mě vždy důležitější obsah než forma. Jeden cyklus jsem pojmenoval Outsideři – insideři. To proto, že společnost je takto rozdělena. Outsider je ten, kdo nemá informace. Insideři jsou politikové, lobbisté a jiní, kteří informace z uzavřených kruhů mají. Takovým příkladem je Pavel Vyvijal, který byl učitelem – tělocvikářem, a později starostou Frýdku-Místku. Zpočátku to možná myslel dobře, ale když se dostal do politického prostředí, zcela jej pohltilo. Mne zklamal, když ukončil svůj mandát a odešel, podrazil své voliče před jeho skončením. Dal přednost lákavé nabídce v Moravia Bance. Podobné je to u většiny politiků. Po odchodu z politiky mají informace a pak jdou na místa, kde mají už jako „poradci“cca 50 tisíc měsíčně. Vyvijal se také nevrátil k píšťalce. Nepolitik, tedy běžný člověk, nemá informace a politické „kontakty“. Takže je v životě outsiderem. Paradoxně jsme ve Frýdku-Místku na učitele v politice měli smůlu.
Jak to myslíte?
Všichni učitelé, kteří se dostali na radnici a dělali starosty nebo primátory, zklamali. Ať to byl Vyvijal, Richtrová nebo Cvik. V poslední době se na kandidátkách už neobjevují jen učitelé, ale ředitelé. Jsou ve svých funkcích třeba deset let a vidí v politice možnost dalšího kariérního postupu. Začíná je lákat větší pocit moci,“moc je poslední afrodisiakum“, řekl mi svého času můj nadřízený. Já osobně bych si na místech na radnici přál mít odborníky a ne laiky. Vím, že je to nesplnitelné přání a časem to bude ještě horší. Podívejte se, jak to dopadlo po posledních volbách na magistrátu. Nově zvolení politici šli ihned po trafikách, nezajímalo je dění ve městě a nakonec se jejich koalice rozpadla.
Tady se přímo nabízí otázka. Proč nevstoupíte do politiky vy sám? Dostal byste se k informacím…
Do politiky bych nešel, protože jsem proti každému establishmentu. Půl života jsem žil v socialismu, půl v novém systému. V roce 1989 jsem byl ve stávkovém výboru a v akademickém senátu. Efemérní euforie. Bohužel za 25 let se v myšlení lidí mnoho nezměnilo. Velice kriticky se stavím k současnému stavu politiky. Uznávám, že je to i globální záležitost. Člověk vytváří instituce a ty jej začínají ovládat. Strany, stát, finanční chrámy i církve se vymykají z rukou tvůrců a lidé je už nejsou schopni zpětně ovlivnit. Jsou to výtvory lidí a ty se jim vzápětí odcizují, ovládají je. A nejsou to jen instituce!
Není důvodem chování politiků spíše nepoctivost?
Nepoctivost s tím souvisí. Marasmus ale nevznikl za posledních 25 let. Vleče se snad od antiky. Nepoctivost člověka láká a ne nadarmo se říká, že příležitost dělá zloděje. Nakonec i z každé recese se stane business. Když člověk vstoupí do politického soukolí, pokračuje v nastavených kolejích a automaticky se zapojí do daných vztahů a vazeb. Z toho pak má prebendy. Nepoctivosti se člověk naučí v politice, je-li patologickým deprivantem. Znám lidi, kteří do ní vstupovali s ideály a za dva roky se z nich stali oligarchové. Jen se podívejte, kolik politiků ve Frýdku-Místku je vyšetřováno kvůli korupci. Jak dlouho se vlečou právní „spory“ v nejvyšších patrech. Právní stát a občanská společnost je v dané době iluze.
Hovoříte o nespokojenosti s politikou a s děním ve Frýdku-Místku. Nepromítl jste to do vaší tvorby?
Právě jsem dokončil cyklus Zjizvené město. Reaguji v něm na současné koalice a nekoalice na radnici. Začal jsem cyklus malovat už v době, kdy byla zbourána sportovní hala a místo ní vyrostl hypermarket. Hala podle mne mohla být opravena, dokonce za stejné peníze, kolik stála nová hala. Jenže nikdy nešlo o halu, šlo o pozemky, aby se uprostřed města mohl postavit tak velkolepý moloch. A zrovna v místě, kde měla být odpočinková zóna? Máme aqvapark, cyklostezku-ráj kolem žumpy.
Tím ve vašich obrazech reagujete opět na negativní jev. Zajímalo by mne, jak je to u vás, když máte pozitivní zážitek. Ten nepřenesete do malby?
Pozitivní zážitek se má prožít, udělat si případně fotografickou momentku. To ať dělá někdo jiný. Ať namaluje krajinky nebo zátiší, anděly nebo konceptuální cirkus. I já dělám krajiny, ale tyto „krajiny“ jsou vysněné, někde uvnitř i vně. Když už, tak se pokouším po vzoru básníka Holana o mlčení a „bolestný“ úžas.
Je pravda, že jste kreslil i vlastní krví?
Ano, měl jsem období, kdy jsem opravdu kreslil krví a skalpelem. Ale nemyslete si, že jsem se nějak sebepoškozoval nebo podřezával. Použitím skalpelu vznikaly jen dlouhé jizvy na ruce a krátké jizvy-řezy na papíře. Udělal jsem tímto způsobem jen šest kreseb, dalo by se říct švihovek nebo rychlovek s drobnými čárami a rozmazanými kapkami krve. Vím, že se to těžko chápe.
Vraťme se v čase zpátky. Co vás přivedlo k tvorbě, ať už k poezii nebo výtvarnému umění.
Jako puberťák jsem psal básně, často milostné, někdy balady o vekslácích, ale to nemělo žádnou literární úroveň. Malovat jsem začal na základní škole, hodně přírodu, zvířata, avšak jen detaily, zlomky, fragmenty. Zlom a zásadní ovlivnění přišlo až na vysoké škole. Studoval jsem učitelství, matematiku a biologii. A tam jsem navázal kontakty s lidmi z jiných oborů. Sedával jsem s češtináři, historiky a výtvarníky. V té době vydávali bratři Motýlové časopis Modrý květ, kamarádili jsme se a jednou si Petr Motýl přečetl mé básně. Docela jej překvapily a začal je publikovat. To byla doba, kdy jsem začal brát vážně poezii, malbu a filosofii.
Ve svém životopise uvádíte, že vás ovlivnili malíři Branko Biščan a Antonín Kroča. Jak konkrétně?
Dali mi odvahu pracovat s materiálem expresivně. Nešolíchat jen štětcem, ale do malby zasahovat rukama nebo hadrem. Zesnulý Branko na mě působil svým intelektem. S ním jsem si hodně rozuměl. Byl precizní umělec, zvládal všechny výtvarné techniky. Také o sobě hodně pochyboval. Psal jsem mu recenze na výstavy, aniž bych viděl jediný jeho obraz. Stávalo se totiž, že o své tvorbě tak pochyboval, že vše před zahájením výstavy zničil a začal malovat znovu. Často dodával: „umění je podvod“! Takže když mne požádal o sepsání recenze, nepsal jsem o obrazech, ale o něm jako o člověkovi. Kroča je zase divoch. U něj mě zaujalo, že by bez malování nemohl žít. Jadrnost a zemitost komentoval:„musí to jít až na kost, synku, musíš rýt držkou v zemi!“. Jeho zaujetí je neskutečné. Líbí se mi na něm také, že mohl odejít do Prahy, ale zůstal tady, v našem regionu.
V loňském roce jste ilustroval sbírku básní slovenského básníka Miroslava Kapusty. Jak takový spolupráce vzniká?
Vůbec jsme se neznali. Viděl mé malby na internetu,napsal mi a já mu poslal e-mailem fota mých obrazů. A z nich si vybral 32 maleb, které jsou součástí sbírky.
Prozradíte, jak je taková práce honorovaná?
Honorářem bylo výjimečných 30 kusů této sbírky. Podobně vypadala spolupráce s pražským básníkem Radkem Lehkoživem, kterému jsem ilustroval sbírku Tanga. Brzy vyjde jeho další kniha s mými ilustracemi. Odměnou byly opět autorské výtisky (tři kusy J). Musím říct, že je to běžná praxe, u ilustrací poezie se honoráře v korunách nevyplácejí. A většině básníků dá vydavatelství také honorář- malou část nákladu.
Sám jste vydal čtyři sbírky básní. Není vaše jubileum příležitostí, abyste přidal pátou?
Uvažuji o tom, mám v šuplíku dokonce hotové texty. Svou pátou sbírku ale chci doslova nechat uležet, dozrát, proto na ni ještě budu pracovat. Zdržely mě všechny ty události, které mne postihly, měl jsem i výstavy, autorská čtení, kterým jsem věnoval hodně času, takže poezie šla dočasně stranou. Nicméně sbírku bych chtěl dokončit a vydat. Tak pečlivě vybírám, škrtám a přepisuji. Odpadkový koš je nejlepším přítelem všech, kteří píší.
Budete si ji sám ilustrovat?
Mám to v plánu. Tentokrát půjde o pastely, nebo jednoduché kresby. Mělo by jít o zkratkovité a minimalistické ilustrace. Ovšem, kdyby se objevil výtvarník, který zná má zákoutí? Nevím, zda to zvládnu ještě letos. Nepovažuji za důležité, aby sbírka vycházela v roce, kdy jsem se dožil padesátky.
Profil
Vít Adamus
se narodil 10. února 1965 ve Frýdku-Místku. Absolvoval Gymnázium Petra Bezruče. Dvakrát se neúspěšně hlásil na veterinární vysokou školu. Nakonec vystudoval pedagogickou fakultu Ostravské univerzity, obor biologie a matematika. Vysokou školu zakončil dvěma diplomovými pracemi – jednou zaměřenou na biologii, druhou na filozofii. Má za sebou dvacetiletou učitelskou praxi. Vydal čtyři básnické sbírky. Ilustroval pět knih. Za svou poezii získal Literární cenu Královny Alisy a Mezinárodní cenu za literaturu v polské Strumieni. Byl zařazen do sborníku Briketa, který mapuje asi 130 let poezie na ostravsku. Uspořádal více než 30 samostatných výstav a účastnil se stejného počtu kolektivních výstav. Jeho obrazy jsou zastoupeny v soukromých sbírkách v České republice i v Německu, Francii, Turecku, Slovensku a USA.
