Vernisáž dnes od 19 hod., výstava potrvá do 14. října, otevřeno denně od 13 do 20 hod.
Mieth na výstavě představuje několik alegorických motivů, které se dotýkají tématu nejistoty spojené s fenomény kultury, jazyka, času a smrti. Z písmen používaných na náhrobní kameny je na stěně galerie sestaven nápis Všichni se bojíme zemřít. Jistě, několik měsíců před dalším očekávaným koncem světa stále žijeme v heideggerovském popírání skutečnosti, v modu „neautentické existence“: abychom zapudili myšlenku, že přece jen nakonec zemřeme – i když to snad nebude 21. prosince – obklopujeme se věcmi, rozpouštíme se v hmotném světě. Dílo nazvané Spotřebujte do je určitým leitmotivem Meithovy koncepce. Hořčice v kelímku má ono „mystické“ prosincové datum na víčku, bylo by nejlepší ji do osudného dne sníst. Vyjmout tyto všední předměty z kruhu výroby a spotřeby a nechat je na výstavě stát v jakémsi bezčasí či neužitečnosti může vést k tomu, že začnou rozkrývat otázky a významy, které jinak zůstávají skryté.
Příkladem může být dílo nazvané Exit Bag, igelitová taška, která je návštěvníkům při odchodu z výstavy nabízena jako veselý suvenýr. V angličtině má ale tento název dvojí význam, zmíněným „odchodem“ může být i plánovaný odchod z tohoto světa. Naléhavé významy, které překračují banálnost běžných předmětů, na výstavě kontrastují dílům nabitým nejednoznačným symbolickým obsahem. It is what it is (Je to to, co to je) je název monumentální sochy ruky držící meč. Může evokovat Ekskalibr nebo hrubou estetiku socialistických plastik. Podtitul díla je ale polystyren, montážní pěna, sádra a disperzní barva. Vzhledem k tomu, do jaké míry byly klíčové symboly naší civilizace během své dlouhé historie nadužívány, dezinterpretovány a často také zneužívány, tato přímá materiální skutečnost o daném objektu může být tím hlavním, co z něho lze vyčíst a především na co je možné se spolehnout.
Podobnou myšlenku uchopuje daleko provokativnější dílo, instalace a zvuková nahrávka, ve které autor předčítá celou Hitlerovu knihu Můj boj. Čte ji ale v češtině, tedy v jazyce, kterému sám nerozumí. Hitlerova slova zkomolená špatnou výslovností někoho, kdo se snaží knihu uchopit skrze paradigma jiné kultury, se zacyklují do jakési podivné hermeneutické parodie. Zda má výstava vyznít jako angažované poselství nebo humorná satira zůstává otevřené. Může být nápomocné si uvědomit, že umělec není kazatelem, ani vykladačem budoucnosti. Namísto vysvětlování možná jen poukazuje, namísto vědění možná jen tvoří.