Kalendář, který fotí Jaroslav Urban, se připravuje mimo jiné pro osvětovou kampaň, která se týká konzumace zdravé šunky. Vytěžené peníze z prodeje budou následně použity na charitativní účely a věnovány těm, kteří je opravdu potřebují. Všichni konzumenti, a rodiče obzvlášť, by měli být na pozoru, a radši se dvakrát podívat a pak až koupit, než nedbale házet do nákupního košíku vše, co jim přijde pod ruku, a ani se nepodívat na složení výrobku. Určitě se vyplatí nakupovat od renomovaných výrobců.
Romana Jákl Vítová: „Nesmírně si cením, že jsem se tohoto projektu mohla zúčastnit. Ráda podpořím projekt, který pomáhá tam, kde je to potřeba, tím tedy myslím charitativní část celé akce. Navíc si ještě pořád hodně maminek myslí, že když je někde napsáno, že je něco pro děti, tak to znamená, že je to zdravé. Ale ono to tak často není. Takže jsem ráda, že podpoříme šunku, jelikož je naprosto bez přídatných látek, je téměř bez ‘éček‘ a tudíž je (nejen) pro děti opravdu vhodná a zdravá. Měla jsem tu dnes s sebou i své děti a až jsem koukala, jak ochotně spolupracovaly. Asi proto, že jim tu dnes chutnalo. Já se obávám, že malá Elinka tady za dnešní dopoledne snědla alespoň půl kila šunky,“ směje se maminka dvou dětí Romana Jákl Vítová.
Na focení měla své děti i Alice Bendová, a že děti dovedou mít svou hlavu. Při focení často docházelo k napjatým okamžikům. Skloubit, aby 6 malých dětí dělalo přesně to, co po nich fotograf vyžaduje, se ukázalo jako téměř nemožné. Vždy alespoň jedno dítě „stávkovalo“ – dívalo se jinam, nechtělo se usmívat, nechtělo ochutnávat šunku, stoupnout si, sednout si, obléknout si tričko, zout boty… a navíc se děti v pravidelném rytmu střídaly. Celý štáb tak dělal kašpárky, volal na ně, co mají dělat, bučel, mečel, mňoukal, štěkal i chrochtal a děti samozřejmě dělaly vše úplně obráceně. „Asi ze mě bude Herodes“ ozvalo s nadsázkou ze štábu. Jaký hluk se z ateliéru ozýval, to nikdo ze zkušených producentů fotografování nepamatuje.
Alice Bendová: „Proti této šunce pro děti nemám opravdu vůbec nic. Je to šunka, která je hlídaná a nejsou v ní skoro žádná ‘éčka‘, takže ji dětem klidně dám a ráda si na ní pochutnám s nimi. Svým dětem se snažím vařit zdravě, a proto se vůbec nebráním jim šunku pravidelně nabízet. Jsem tu ale i proto, abych podpořila tenhle způsob charity, jelikož je mi to blízké,“ přiznává Alice. „Na focení s dětmi si prosím příště vezměte dětského psychologa“, volal na ostatní účastníky jindy trpělivý fotograf Jaroslav Urban. Při představě, že za čas se bude fotit pokračování, už tak stoicky klidný nebyl. Faktem je, že děti konzumovaly statečně šunku několik hodin a nakonec musely své maminky, které pracovaly až do pozdního večera, opustit. S mladým šarmem se do kampaně zapojil i olympijský vítěz David Svoboda. Ten si dokonce přinesl na šunky své české síťovky, jichž je reprezentantem. A honoráře? Samozřejmě se vyplácely v šunkách!
Spolupráci na focení kalendáře přijal i Zdeněk Srstka: „Šunku mám moc rád, a to hlavně tu od kosti. Je to dietní jídlo, které je zároveň lehké a výživné. A co mám nejradši? Šunkové závitky s křenem. Těch bych se ujedl! Zkrátka, ať mi to nakrájejí, jak chtějí, ale nejradši to mám na slabší plátky,“ říká nejen milovník psů, ale také dobré šunky. „Můj tatínek byl řezník a možná také proto chodím pro šunku právě k řezníkovi. Mám k němu důvěru. Špatnou šunku bych asi poznal už od pohledu. Správná šunka musí mít růžovou barvu a krásně vonět. Vůbec mi nevadí, když mi řezník odřízne i trochu toho tlustějšího, a asi proto mám rád právě šunku od kosti,“ dodal Zdeněk Srstka.