V minulosti se mlsalo mnohem méně než v současné době. Lidé šetřili peníze na důležitější věci a tak nejčastějším sladkým jídlem bývala sladká ovocná kaše bryja z jablek, hrušek, švestek, hřebíčku a skořice, doma se pekla babůvečka, makůvka nebo bruffaňok. První cukrářství se ve Frýdku a v Místku objevily až v druhé polovině 19. století. Na přelomu 20. a 30. let minulého století bylo ve Frýdku dohromady osm pekařství, pět cukráren, tři prodejny cukrovinek a jedna prodejna lahůdek
Nejčastěji se cukrovinky kupovaly pro děti v době konání mariánských poutí ve Frýdku. Malovaný perník, cukrovinky, pendrekové hady a jemné pečivo se prodávaly v Radniční ulici, hojně prodejců cukroví a tureckého medu bylo při poutích na Těšínské ulici i u samotného Mariánského chrámu. Poutních tradic využívali 4 frýdečtí pernikáři – nejproslavenější z nich byl Augustin Hessek. O frýdeckých a místeckých pernikářích před první polovinou 19. století mnoho zpráv nemáme, vyjma stížnosti z roku 1811, kdy si na místeckou konkurenci stěžovali frýdečtí pernikáři, že jim „kazí kšefty.“ Perníky se nejlépe prodávaly na poutích, týdenních a výročních trzích a o svátcích. Slavný frýdecký pernikář Augustin Hessek konkuroval místeckému cukráři Bašistovi, svou živnost si zřídil již v roce 1903 na Drei Pruttekgasse čp. 46, v místě dnešního bočního vstupu do Kauflandu z ulice Zámecké. Hessek získal jednu z cen na Výstavě Bezručova kraje ve Frýdku v roce 1935, na které představil několika metrovou perníkovou chaloupku ve skutečné velikosti. Nejvíce jeho firmu proslavila tzv. „Hesskova bomba“, plněná čokoládovo-perníková koule. Hessek proslul výrobou medových perníků a originálních zákusků. Používal reklamu: „Frýdecký perník vděčí za svoji světovou známost jen Hesskovu nepřekonatelnému zdravotnímu perníku! Ochutnejte chvalně známý vynález: specielní perníkové bomby.“ Perníkové bomby později vyráběl ve vlastní variaci místecký cukrář Eduard Bašista, ke kterému zběhl Hesskův učeň a recepturu prozradil. Perníky se nejlépe prodávaly na poutích, týdenních a výročních trzích a o svátcích.
Na konci 19. století měl v Zámecké ulici ve Frýdku cukrářství Karel Obrátil, filiálku provozoval také na náměstí v Místku. Kromě cukrovinek se také specializoval na zavařeniny. V období 1. republiky Obrátilovu firmu nahradilo Adamcovo cukrářství na Masarykově náměstí ve Frýdku, vpravo vedle průchodu do Hluboké ulice, které nabízelo pestrý sortiment zákusků, dortů a limonád. Firma sídlila v Místku a ze své pekárny do Frýdku zboží jen dovážela.
Dnešní Zámecké cukrárně manželů Kafkových na Zámeckém náměstí ve Frýdku předcházelo cukrářství, které patřilo v období 1. republiky Josefu Bartoňovi. Byla to vyhlášená cukrárna a kavárna, kterou sám majitel charakterizoval v dobovém inzerátu v novinách Frýdecko-Místecký kraj z roku 1935: „Navštivte kavárnu a cukrárnu Josefa Bartoně na náměstí vedle pošty. Zmrzlina a denně čerstvé pečivo.“ Před 1. světovou válkou tento dům vlastnili Alois a Marie Pelischek. Před rokem 1989 na jejím místě byla prodejna Zverimexu. Majitelem a uživatelem domu byla paní Vojtěška Bartoňová. Po několika desetiletích se do stejného domu cukrárna navrátila a je to dnes jediná cukrárna ve Frýdku-Místku, která zůstala na původním místě, jako byla v meziválečném období. Josef Bartoň na náměstí to neměl jednoduché – konkurence v předválečném Frýdku a Místku byla veliká. Hned poblíž na Radniční ulici byla vyhlášená cukrárna Cecílie Ranové, později s tímto místem byli spojeni Kofflerovi. Dům s čp. 95 původně patřil Theodoru a Emílii Vaškovým a nakonec byl zbořen kvůli vážnému poškození při osvobozovacích bojích v květnu 1945. Dnes na stejném místě stojí plastika Maryčky Magdonové od sochaře Jindřicha Wielguse.
Cukrovinky bylo možno zakoupit také v dnešním domě „U erbu“, v jehož přízemí měl před 1. světovou válkou svůj obchod Rudolf Pawlitzky. Později kolem roku 1932 zde měl svůj krámek židovský obchodník Sigmund Demner, za války jej vystřídal Petr Polach. V Hluboké ulici, kudy procházela početná procesí poutníků, se usadilo několik drobnějších obchodníků. Stěsnané sklepní a přízemní prostory zděných a polodřevěných domů středověkého původu neumožňovaly zřízení větších a reprezentativních živností. Chlebem, pečivem, cukrovím a perníky zde obchodovali Karel Gistinger, Josef Kroček, František Figura a Jan Ficker.
Do příjemných interiérů zvala kavárna „Radhošť“, někdejší „Café Habsburg“, kterou ve 30. letech minulého století provozoval Jaromír Morávek. Nebyla to nejlevnější restaurace, jak dokládá cena moučníků a kávy, např. povidlové tašky 3,50 Kč, meruňkové koláče 5,50 Kč, pralinkový dort 6,50 Kč, dort se smetanou 7,50 Kč, rybízový krém 6,50 Kč, mražená káva 5,50 Kč, jahodová nebo vanilková zmrzlina 5,50 Kč. Vedle dnešního parkoviště u magistrátu měl malou cukrárničku s přilehlou zahradou a zahradním posezením Albín Meller.
Balené cukrovinky bylo možno zakoupit v malém hokynářství naproti magistrátu v budově staré radnice, od roku 1930 také v novostavbě Občanské záložny na Wilsonově třídě, kde měla v přízemí svou prodejnu firma RUPA – Fabrique de Chocolat Rudolf Pachl Praha. O dva domy níže v bytovém a obchodním domě Josefa Jeitnera a jeho společníka Kufflera měl od 30. let minulého století obchod potravinami Karel Ptáček (odtud lidový název pro pozdější poválečnou samoobsluhu „U Ptáčka“). Za přejezdem přes těšínskou trať prodával lahůdky Evžen Treutler. V přízemí tzv. Reikova domu na nárožní Wilsonovy třídy a Krátké ulice byla proslavená prodejna Meinl. Dům s čp. 503 (dnešní 1111) vlastnili Dr. Adolf Reik a Bertina Liebermannová. Na nároží Slezské a Pekařské ulice byla od roku 1896 firma Ludvíka Kohuta – první parní pekárna, obchod smíšeným zbožím a moukou. Kohut v roce 1901 obdržel nejvyšší vyznamenání, čestné diplomy a zlaté medaile na výstavách v Londýně a v Římě. (Jiřina a Jaromír Poláškovi)
