Ve více než dvouhodinovém programu vystoupili původní i současní členové souboru. Kašava totiž do divadla přišla oslavit čtyřicet let existence.
Vyvrcholením byl hudebně-tanečně-dramatický obraz Už tu smrť nesem. Poté následoval dlouho trvající potlesk, kdy celé hlediště povstalo. „Ani ve snu by mne nenapadlo, že soubor oslaví čtyřicet let existence. Když jsme ho zakládali, tak vlastně všechno vznikalo tak nevinně. Bylo nás asi osm párů. Scházeli jsme se, zpívali a tančili při harmonice,“ vrací se o čtyřicet let zpět jeden ze zakládajících členů Alois Holík.
„První vystoupení jsme měli o rok později při okresních Dožínkách ve Vizovicích. V autobuse s námi tehdy jela i koza načerněná sazemi. No zažili jsme spoustu legrace. Kdo to neprožil, tak nemůže pochopit,“ tvrdí letos jednašedesátiletý muž s úsměvem na tváři.
V nedělním odpoledni se hned v úvodu objevil se svou ženou Marií na pódiu. V tom okamžiku v divadle tančily všechny generace, které Kašavou prošly. Všichni oslovení členové se shodli, že jim členství v souboru dalo především přátelství a spoustu nezapomenutelných zážitků, na která se nezapomíná.
Starší připomínali i to, jak se souborem projezdili kus světa v době, kdy byl docela problém vycestovat směrem na západ od našich hranic. Ze svých nástupců dnes mají radost. „Úplně mně běhal mráz po zádech, když jsem viděla generálku,“ svěřila se Naďa Horáková.
Vedoucí taneční složky Kašavy Ondřej
Pavlištík tvrdí, že naučí tančit každého
Dvě hodiny před zahájením slavnostního koncertu byl ochotný odpovědět na pár otázek vedoucí taneční složky Kašavy Ondřej Pavlištík. Několikrát ale upozorňoval, že Kašava je tým, takže by správně sám mluvit vůbec neměl.
*Představte si, že mluvíte s někým, kdo o vašem souboru vůbec nic neví. Jak byste ho charakterizoval?
Valašský soubor Kašava vznikl před čtyřiceti lety. Od ostatních souborů se zřejmě liší tím, že pořádá pravidelné besedy u cimbálu, které jsou ale vždy s nějakým tématickým programem. Kašava vždy dbala na to, abychom měli dostatečně širokou základnu v dětech. V průběhu let vzniklo pět dětských souborů, v nichž pracuje okolo dvou stovek dětí. Dále existuje mezistupeň tzv. Mladá Kašava, kam chodí děcka od třinácti do osmnácti let. Naučí se tam všechny technické věci, aby mohly tancovat v dospělém souboru.
*Sám jste byl také osmnáct let členem Kašavy. Co vám to dalo?
Asi ze všeho nejvíc přátelství, která, doufám, zůstanou navždycky a také obrovskou spoustu lidí, na něž se mohu spolehnout. Soubor je o smysluplném využití volného času, o navázání kamarádství, což je podle mne to nejdůležitější.
*Myslíte, že jsou současní členové jiní než byli jejich předchůdci?
Nezměnili se. Samozřejmě, že jsou civilizační vlivy, ale když dojde na lámání chleba a stojí na jevišti, tak je to pořád stejné. Důležité věci se nemění. Mění se pouze forma, ale obsah zůstává stále stejný.
*Hrozilo někdy v historii, že soubor zanikne?
Myslím si, že ani ne. To dobré jádro vše podrželo i v těžkých dobách. I nyní máme samozřejmě svoje problémy. Lidé mají spoustu jiných aktivit, je daleko více možností třeba i cestovat. Stále si ale na soubor čas najdou. Vidí pak třeba to, co dnes, že vyprodali městské divadlo. Sedm set míst je prodaných, a kdyby to šlo nafouknout, tak bychom to rádi nafoukli.
*Bude dnešní představení ještě v této podobě někde k vidění?
Tento koncert bude v této podobě pouze dnes.
*Čím si vysvětlujete, že se v době multimédií stále nacházejí noví, mladí lidé, kteří se zajímají o folklor?
V období čtrnácti, patnácti let fungují úplně jiné věci. Holky si přivedou své kluky, jsou spolu, mohou vypadnout z domu a u toho mají poměrně kvalitní zábavu. Až v průběhu let jim začne docházet, proč to dělají. Už nepřevažuje onen pocit, že mohou večer odejít pryč z domu, ale zůstává to podstatné.
*Vedení souboru není nijak honorované. Pro mnohé lidi to může být nepochopitelné. Proč to děláte?
Musím v první řadě upozornit, že na to nejsem sám. Jsme tým lidí, kteří si práci dělí. Já vedu například taneční složku s Aničkou Macháčkovou, která je právě v porodnici. V pátek se jí narodila Zuzanka. Jinak je fakt, že je to jakoby další pracovní půl úvazek. Mě se ale nikdo neptal, jestli to chci dělat. V souboru totiž existuje umělecká rada, což je skupina lidí, kteří tomu doopravdy rozumí. Zavolali si mne a oznámili mi, že si mě vybrali. Řekli: „Do teď sis ze souboru bral, takže je na čase, abys začal něco dávat, co jsi získal.“ No a na to nebyl argument.
*Jaký máte repertoár?
Právě na koncertu se představí jak stará, tak i nová čísla. Na závěr bude dramatický blok Už tu smrť nesem, který patří ke špičce souboru. Je to dramaticky, tanečně pojaté téma smrti v lidském životě.
*Kolik máte v současné době členů?
Je to okolo čtyřiceti lidí ve věku od čtrnácti do pětačtyřiceti let. Dalších asi třináct členů má cimbálová muzika Kašava, což tvoří současný soubor. Dále musíme přičíst zhruba dvě stě dětí v dětských souborech Marijánek, Vínek, Fryštáček, Kašavjánek a Lukovjánek, které pod nás spadají.
*Je problém získávat mladé lidi?
Docela ano. Děti nám většinou odchází ve věku deseti až dvanácti let. Do Mladé Kašavy pak přichází lidé, kteří s tancem do té doby neměli nic společného. Spousta dětí, které toho nechají, se pak ale třeba za pár let zase vrátí.
*Pokud by někdo měl zájem stát se členem, jaké by měl splňovat předpoklady?
Všichni mají dveře otevřené. Jediné, co je důležité, tak prostě musí chtít. My jsme naučili tančit i tři ragbisty,což snad vypovídá za všechno. Není to o tom, že by musel přijít jen někdo talentovaný. Já tvrdím, že se vše dá naučit. Lze se naučit zpívat i tančit. Někomu to může trvat déle, ale to nevadí.
*Kde a kdy se scházíte při nácviku?
Každý pátek večer v Základní umělecké škole Štefáníkové ve Zlíně, kde už zkoušíme více než dvacet let. Se školou máme výbornou spolupráci.
*Jak dlouho jste nedělní koncert připravovali?
Rok a půl.