Proč vznikl o film Století Miroslava Zikmunda?
Všichni známe Miroslava Zikmunda jako fenomenálního cestovatele a cestopisce. Ale málokdo ví, že si už sedmdesát let denně píše deník. A teď dal souhlas, abychom tyto deníky zpracovali. Snad nikdo na Zemi nemůže popsat poslední bouřlivé století lidstva na unikátních osobních zkušenostech tak, jako on. I proto jsme zvolili takový název filmu. Natočili jsme sami množství rozhovorů a dokumentárních záběrů, měli jsme také přístup ke všemu, co natočili na cestách, ale také do soukromého rodinného filmového archivu. V našem filmu se objeví věci, které ani spousta skalních obdivovatelů Hanzelky a Zikmunda nezná.
Kdy jste začali natáčet?
Před třemi lety. Abych měl peníze na rozjezd, prodal jsem motorky, které byly mým velkým koníčkem. Rozhodl jsem se, že i kdybych měl zkrachovat, tak s tím, že jsem tenhle film dokončil. A zatím se daří nekrachovat a točit. Film měl už při samotném natáčení velký ohlas, získali jsme podporu města Zlína i Zlínského kraje, i některých sponzorů. Dohodli jsme se s velkým distributorem, , společností Bioscop, která s filmem půjde do celé republiky včetně multikin, což jsme vůbec nečekali. Premiéra filmu v kinech bude 4. září. Kromě toho vzniknou tři populárně naučné hodinové dokumenty pro televizi Prima Zoom. Důležité je dodat, že filmy v televizi budou hodně odlišné od toho, co poběží v kinech. A film z kin se zase vůbec neplánuje pro uvedení v televizi.
Zajímavostí je, že hudbu k filmu složila písničkářka Radůza…
Je to celé takový chlapský film, chlapské téma a chlapský pohled na věc, potřeboval jsem do něj nějak dostat ženský element, proto jsem o Radůzu moc stál. Ženy vnímají svět jinak, díky tomu hudba Radůzy dodává úplně jiný citový rozměr.
Myslíte si, že téma Hanzelky a Zikmunda dnešní lidi osloví?
Naše původní představa byla, že filmem oslovíme dvě skupiny lidí. Jednak aktivní mladé, pak manželské páry ve věku kolem třiceti čtyřiceti let s dětmi, kteří rádi cestují, a pak spíše pamětníky, co na Hanzelkovi se Zikmundem vyrostli. Překvapilo nás proto, když jsme zjistili, že facebooková stránka našeho filmu má třetinu fanoušků ve věku od 18 do 24 let. Přesvědčili jsme se, že fenomén Hanzelky a Zikmunda je stále živý a aktuální, že to není žádná stará archivní věc, za kterou už jen pamětníci zamáčknou slzu.
Jak se s Miroslavem Zikmundem natáčelo?
Pan Zikmund je velký profík, namíříte na něj kameru a on okamžitě perfektně mluví snad na jakékoliv téma. Na druhou stranu je právě tohle pro dokumentární film prokletí. Nechceme ukázat Zikmunda tak, jak ho všichni znají. Potřebujeme ho mít jako chlapa z masa a kostí, ve chvílích, kdy je třeba i zaskočený, překvapený, nejistý, když pochybuje nebo dokonce přiznává, že se bál. To jsou pro náš dokument ty nejcennější momenty.
Kdy se třeba bál?
Například, když musel k výslechům na Státní bezpečnost. Není se co divit. Miroslav Zikmund byl ve svazcích komunistické Státní bezpečnosti po roce 1968 vedený jako nepřátelská osoba první třídy nebezpečnosti. To je ta nejhorší nálepka, co od nich mohl člověk dostat. Týdny jsem trávil v archivech, abych dohledal informace, jak ho Státní bezpečnost sledovala a co na něj všechno měla. Tak jsme panu Zikmundovi například při natáčení řekli, jaké pro něj estébáci používali krycí jméno. Do té doby tonevěděl.
A jaké tedy měl krycí jméno?
Byly celkem tři – alespoň co jsem vypátral. Označovali ho jako Mistr, Mira a nebo Tatra. Našli jsme i několik fotografií, které agenti pořídili při sledovačkách, nebo třeba podrobný soupis toho, co si kde v restauracích objednal při návštěvě Prahy. Státní bezpečnost byla při své „práci“ obdivuhodně důsledná.
Říkal jste, že jste jej museli při natáčení stále překvapovat. Jak jste to dělali?
Vytvořili jsme styl práce, který jsem označil jako „konfrontační“ metodu. Dopředu jsme neřekli, co budeme točit, a pak jsme pana Zikmunda vytvořenou situací překvapili. Vzpomínám si například na natáčení před Staroměstskou radnicí v Praze. Kolem byly davy turistů, dokonce i svatba a já mu do ruky vtiskl originál jeho svatebního oznámení, které se mi podařilo sehnat přes internet, a zeptal jsem se, co mu běží hlavou. V tu chvíli se ponořil do vzpomínek a začal vyprávět o manželství, o rodině, o tom, proč ten vztah skončil. Nebo jsme přes facebook sezvali asi 300 lidí do Opletalovy ulice, odkud 22. dubna 1947 vyrazili H+Z na první cestu. Bylo to skoro na hodinu přesně 65 let poté. Myslím, že i když to nedal znát, byl dojatý. Neustále jsme museli organizovat podobné kejkle, abychom pana Zikmunda měli vlastně „nepřipraveného“ a dostali z něj spontánní, nepřipravené reakce.
Vidíte, o své rodině Miroslav Zikmund dosud nemluvil. Až s vámi…
Toho si moc vážím. Dokonce nám dal rozhovor i syn pana Zikmunda, se kterým snad ještě nikdo nic netočil. Byl jsem v kontaktu s paní Evou Zikmundovou, bývalou manželkou, s níž se rozvedl už před šedesáti lety, natáčeli jsme i se současnou partnerkou paní Marií Macalíkovou, . Pan Zikmund má s paní Marií krásný vztah postavený na lásce, obdivu a toleranci. Když padlo rozhodnutí, že budeme dělat tento film, domluvili jsme se, že nebudou žádná tabu. Máme přístup kamkoliv a můžeme se ptát na cokoliv. Nejsme žádní bulvární paparazzi ale i soukromý život k osobnosti Miroslava Zikmunda patří.
Moc mu fandím, ale kdybych udělal film, kde budu jen chválit, myslím, že by to spíš ublížilo.. I proto spolupracuji například s dramaturgem Janem Gogolou mladším, který je zkušený filmař, ale není cestovatel, takže není fenoménem H+Z tak fascinovaný a dovede se dívat s větším odstupem, což mi chybí.
Profil
Petr Horký
Režisér dokumentarista, moderátor, cestovatel, producent.
Narodil se 4. února 1973 v Brně.
V devadesátých letech pracoval jako moderátor pořadů České televize, například soutěže Pyramida, ranního Studia 6 nebo country magazínu Aport.
Jeho koníčkem bylo odmalička horolezectví a cestování, inspirovaly ho osudy Thora Heyerdahla nebo Reinholda Messnera.
V dubnu 1997, v roce padesátého výročí první cesty Hanzelky a Zikmunda, začali ve Zlíně spolu s Miroslavem Náplavou pořádat festival cestování, sbližování a poznávání kultur Neznámá Země.
Petr Horký má na kontě sedm knih a sedmdesát autorských dokumentárních filmů, při jejichž natáčení procestoval osmdesát zemí světa. V dubnu 2008 dokonce stanul spolu s polárníkem Miroslavem Jakešem na mrazivém severním pólu. Na podzim stejného roku se oženil. Svědkem na svatbě mu byl cestovatel Miroslav Zikmund. Horkého manželka Jana pochází ze Zlína. Mají spolu dvě dcery.
