Cyrano z Bergeracu patří mezi divácky nejoblíbenější kusy a stále se na repertoár divadel vrací. Má zřejmě v různých dobách vždy co říci. Je zajímavé, že kromě domovské Francie je prý nejčastěji uváděn právě v naší zemi, uvedla mluvčí divadla Hana Šmardová.
Na zlínské jeviště se vrátil už potřetí. Poprvé jej zde inscenoval v roce 1968 Svatopluk Skopal, v roce 2000 pak Silvester Lavrík. První uvedení Cyrana rezonovalo s událostmi osmašedesátého roku, podruhé byl příběh nečekaně přenesen do padesátých let socialistické éry. Poslední zlínská podoba příběhu o dlouhém nosáči ctí ducha Rostandova díla – tedy i doby a prostředí, do kterého ji autor zasadil.
Pro režiséra Petra Veselého je Cyrano jednou z nejoblíbenějších her. „Cyrana jsem na jevišti viděl poprvé asi v jedenácti letech. Byla to Macháčkova inscenace v Národním divadle v Praze s Vladimírem Brabcem, respektive s Josefem Mixou v hlavní roli a už tehdy mě příběh gaskoňského šlechtice strhnul. Myslím si, že to je divadelní hra, která má potenciál oslovovat věkově velmi široké spektrum publika. A romantický etos, který hra má, je komunikativní napříč generacemi,“ říká.
Cyranova slova „Svůj širák odhazuji v dáli…“ jsou zřejmě stejně známá jako Hamletovo „Být či nebýt“. Jeho „čistý štít“, který si ve chvíli smrti může jako své jediné jmění hrdě připomenout, se stal symbolem odvahy, duševní krásy, čistoty a svobody. Zdá se, že dnes, kdy se podobně jako ve Francii 17. století až nepatřičně mnoho důležitosti přikládá povrchní vnějškovosti a módou je soudit lidi podle exteriéru, je případné si připomenout Cyranova slova: „…já nosím v nitru svém své elegance květ…“ Síla této krásné hry spočívá právě v jejím velkém „novoromantickém“ gestu. Principem romantismu bylo propojovat protiklady – například vážné s humorným. A přesně taková je i tato „hrdinská komedie“. Nekončí vesele, ale vtipu je v ní hodně. Jakož i moudrosti, vitality a pozitivní energie.
Titulní roli svěřil režisér Rostislavu Markovi, jehož herecký výkon označili diváci v anketě Aplaus 2010 jako třetí nejlepší, Roxanu hraje Kateřina Králová, Kristiána Zdeněk Lambor. Dále v inscenaci účinkují: Luděk Randár (hrabě de Guiche), Radovan Král (Ragueneau), Radoslav Šopík (Le Bret), Ivan Kalina (kapitán Castel-Jaloux), Milena Marcilisová (Dueňa) a mnoho dalších – v inscenaci totiž hraje bezmála celý soubor Městského divadla. Nechybí ani šerm, který s herci trénoval Tomáš Sagher.
Na výtvarné podobě inscenace se podíleli Milan Popelka (scéna) a Hana Holcmanová (kostýmy). Scénickou hudbu připravil Luboš Malinovský.