Výstava nazvaná Vlhkou stopou provede diváky dosavadní tvorbou letos šedesátiletého malíře, kreslíře, grafika a ilustrátora od jejich počátků v 70. letech až do současnosti. Retrospektiva někdejšího spoluzakladatele Volného seskupení 12/15 Pozdě, ale přece, kterou doprovází téměř pětisetstránková monografie, měla před rokem premiéru v pražské Národní galerii. „Přívlastků, které by mohly charakterizovat Rittsteinovu tvorbu, se najde celá řada, ale nejvíce její povahu vystihují termíny groteska, ironie a sarkasmus. K hojným motivům Rittsteinových obrazů a kreseb patří vztah mezi technickou realitou moderního světa
a tělesnou až živočišnou charakteristikou člověka. Sarkastické líčení mezilidských vztahů je založeno na výrazové nadsázce, tvarové deformaci a jasném koloritu. V posledních letech
se oddává fantaskním vizím, ve kterých jsou hlavními aktéry nejen lidé, ale především zvířata. Jeho postavy mají karikaturní podobu, obrazy se vyznačují expresivní strukturou, která využívá hutnou pastu jako důležitou složku výrazu,“ popsal podstatné rysy Rittsteinovy tvorby kurátor olomoucké výstavy Michal Soukup.
Jak upozornil, výstava Vlhkou stopou je vůbec prvním pokusem uceleně představit umělcovo dosavadní dílo. „Předchozí souborné výstavy, ať již v Mánesu v roce 1993 nebo
v Míčovně Pražského hradu v roce 1998, ukazovaly pouze dílčí etapy jeho tvorby. Naše výstava naopak zahrnuje celé dosavadní Rittsteinovo dílo. V našem největším výstavním sále, v Trojlodí, je nainstalováno takřka padesát, většinou velkofomátových obrazů. Nejstarší z nich je datován rokem 1972, nejnovější je pak z loňského roku. Vzhledem k tomu, že Rittstein je také výjimečný kreslíř, jsou na výstavě zastoupeny i jeho kresby. Díla zapůjčila řada muzeí
a galerií i soukromých sběratelů,“ informoval Soukup.
Diváci tak mohou sledovat, jak se výraz vedoucího ateliéru malířství na pražské Akademii výtvarných umění během více než tří desetiletí měnil, jak od ponurých začátků postupně přibývalo v jeho malbách figurace a především kolorismu až k expresivní, hýřivé barevnosti, jak se příběhy na jeho plátnech vrství a dynamizují. „Nutkavé existenciální pocity ze sedmdesátých a osmdesátých let se v poslední době transformovaly do pocitů lehce relaxačních, což se projevuje třeba v barvě, ale hlavně v životním pocitu. Jakoby mi teď prostě bylo líp,“ shrnul již dříve vývoj své tvorby sám Rittstein.
Pomyslnou retrospektivní zkratkou charakterizující jeho dílo je podle Rittsteina i samotný název výstavy. „Vlhkou stopou je ambivalentní pojem, který měl postihnout jednak stav věcí, kdy jeden obraz zasychá a na druhém se pracuje, jednak erotický podtext, který v mých věcech najdete. Vystavené obrazy představují pět etap, kterými jsem prošel. Po existenciálním období poznamenaném informelem a strukturou jsem si poměrně brzy našel téma představující způsob mého vidění. Kdesi v sedmdesátých letech, v expresivních motivech vesnice a paneláku se už začala charakterizovat pozdější lokální historka. V posledních letech k nim přibyla krajina a dobrodružství,“ řekl v jednom z rozhovorů umělec, který v roce 1987 spoluzakládal Volné seskupení 12/15 Pozdě, ale přece (1987; V. Bláha, V. Novák, P. Pavlík, K. Gebauer, I. Kafka, J. Načeradský, J. Sopko ad.). To se přihlásilo k domácí tradici existenciální figurace 70. let a především k nové figuraci generačních předchůdců z druhé poloviny 60. let.
Muzeum umění Olomouc věří, že se Rittsteinova retrospektiva zařadí k nejnavštěvovanějším projektům letošního roku. „Vycházíme z předpokladu, že jeho dílo je nejen kvalitní, ale především divácky vděčné. Rittstein je jedním z nejzajímavějších
a nejdůležitějších autorů současné české výtvarné scény a zároveň patří k nejvýraznějším českým figuralistům. Jeho malířský projev se od počátku vyznačuje originalitou a invencí. Rittsteinovo monumentální dílo má svůj nezaměnitelný rukopis, je plné ironických pohledů, které vtipně glosují ten nejobyčejnější každodenní život,“ řekl Soukup.
O Rittstenově popularitě podle něj svědčí i skutečnost, že na svém kontě má již více než osm desítek samostatných a bezmála 360 kolektivních výstav v České republice i zahraničí, například v Německu, Švýcarsku, USA, Rakousku, Anglii, Maďarsku nebo Polsku. Nepodbízivou vstřícností k publiku se ostatně Rittstein netajil ani v rozhovoru pro časopis Reflex, když na otázku „Co chcete od umění?“ odpověděl: „Zajímá mě, jak se u něj pobavím. Můj základní požadavek zní: nenudit se. To platí i o mých obrazech. Nechci se u nich nudit já a přeji si, aby se u nich nenudili ani diváci.“
Výstava Vlhkou stopou, která v olomouckém Muzeu moderního umění potrvá do 17. května, měla premiéru v Národní galerii v Praze na přelomu let 2007 a 2008 a po olomoucké repríze bude ještě letos k vidění v Hluboké nad Vltavou. Doprovází ji stejnojmenná česko-anglická publikace, kterou vydalo nakladatelství Gallery ve spolupráci s Muzeem umění Olomouc. Tato reprezentativní publikace, která čítá téměř 500 stran, obsahuje texty Jana Kříže, Davida Majera a Vlastimila Tetivy a reprodukuje 351 nejvýznamnějších uměleckých děl autora.
