Králův stůl z pravěku
Jedním z takových míst je takzvaný Králův stůl na Uherskohradišťsku, ležící mezi obcí Modrá a rekreačním střediskem Bunč. Zdánlivě jde jen o shluk velkých kamenů na palouku u silnice. Pro svůj nejasný původ ale už desítky let jitří fantazii historiků a archeologů. Výzkum ukázal, že kámen sem byl usazen uměle. Doba jeho opracování a okolních úprav se datuje do pravěku. Předpokládá se, že byl součástí pravěkého slunečního kalendáře a šlo tedy o kultovní místo. Zápisy z 13. století potvrdily, že sloužil jako hraniční mezník. Prý zde během cest spočinul i Přemysl Otakar I. Před časem odborníci prověřovali tezi, že Králův stůl byl vizír – pomůcka pro zaměřování astronomických těles na obloze, sloužící k určování ročních cyklů v zemědělství. Archeologický průzkum spojený s rozsáhlým půdním odkryvem to nepotvrdil, zato odhalil jiný zajímavý fakt: kolem Králova stolu se kdysi nacházel kruh ze štípaného kamene a na jeho obvodu byly kameny ukazující směry čtyř světových stran. Zájem badatelů neutichá ani dnes. Naposledy byly předmětem zkoumání vrypy na kameni, které se nápadně shodují s keltskými runami – literami rytého písma, které vytvořili Keltové žijící na našem území od 4. století před naším letopočtem do počátku letopočtu.
Radegast na Radhošti
Za jinou zvláštností se vypravte na Vsetínsko. Asi v polovině výšlapu ze střediska Pustevny na vrchol Radhošť narazíte na sochu Radegasta. S uctíváním tohoto pohanského boha úrody, pohostinnosti a plodnosti je Radhošť spojován odedávna. Zvláštností je, že podle historických pramenů ho ctili jen Slované v okolí Baltského moře, v jiných oblastech o tom nejsou zmínky – právě s výjimkou Radhoště. Na vrcholu prý kdysi stávala jeho modla, která mluvila a věštila budoucnost. V 9. století ji po příchodu na Velkou Moravu nechali misionáři Konstantin a Metoděj zbořit a místo ní vztyčili kříž. V roce 1931 se sem Radegast vrátil v podobě sochy, kterou jako dar valašskému lidu zhotovil místní rodák žijící v Americe, sochař Albín Polášek – Radegast v jeho podání je obutý do typických valašských krpců. Usazení sochy provázely dramatické okolnosti: nákladní auto nejprve uvízlo cestou ve svahu, pak v bouřce blesk zabil jednoho z mužů v doprovodu. Nakonec socha špatně odolávala vlivům počasí, proto ji před několika lety nahradila kopie. Říká se, že kdo si sáhne na Radegastův opasek, zajistí se blahobyt. Můžete to zkusit.
Studna prý uzdravuje
Svá tajemná místa má i Zlínsko. Pár kilometrů za Vizovicemi u cesty k Loučce poblíž vrchu Barák je místo opředené pověstmi o uzdravujících účincích vody vyvěrající ze skály. Říká se mu Chladná studna. O věhlas místa se zasloužil kolem roku 1900 Jan Rychlík, školník měšťanské školy ve Vizovicích. Jedna paní mu vyprávěla, že jejímu téměř slepému synovi voda z pramene vrátila zrak. Pobožný Jan Rychlík na počest této události vytesal ve skále nad pramenem výklenek a do něj vložil sošku Panny Marie Lurdské. Za pár let jeho dcera onemocněla španělskou chřipkou a její stav se stále horšil. V zoufalství slíbil Jan Rychlík při modlitbách Panně Marii, že když dítě uzdraví, postaví u Chladné studny kapličku. Dívka se uzdravila a Jan Rychlík za pomoci příbuzných a přátel u pramene vystavěl kamenný portál kapličky. Chladná studna se brzy stala poutním místem. V posledních letech byla kaplička u studny rozšířena, její okolí je upraveno a přibyl menší přístřešek.
Jezírko pro zamilované
A nakonec tip pro zamilované: Jezírko lásky. Leží kousek nad Luhačovicemi, dostanete se tam lesní pěšinou od silnice na hřebeni nad městem, nebo po cyklotrase Obora, začínající nad pramenem Ottovka. Asi metr hluboká nádrž uprostřed lesa byla vybudována jako zásobárna vody pro lesní zvěř. Přes tento pragmatický původ je i ona opředena pověstmi. Údajně zde kdysi zahynuli dva mladí nešťastní milenci, kteří si nebyli souzeni a lesem v noci prchali z domova. Říká se také, že kdo si chce pojistit štěstí v lásce nebo manželskou věrnost, měl by v jezírku omočit levý ukazováček. Před pár lety bylo okolí nádrže upraveno, návštěvníkům jsou k dispozici dřevěné lavičky a altán s krytým ohništěm. Odpočinek u jezírka obklopeného bujnou vegetací je skutečným balzámem na nervy a ideálním útočištěm pro romantiky.
Text a foto: Martina Žáčková
