Prodloužený víkend je v Česku něco jako malý národní svátek sám o sobě. Jakmile se v kalendáři objeví červené políčko, národ se přesune na chaty, kde se oddává tradičním rituálům: sekání trávy, grilování a debatám o tom, že „už by to chtělo zase nějaké volno“. Náboženský význam svátků si připomnělo zhruba jedno procento obyvatel — tedy počet, který by se dal vysvětlit i tím, že někdo zabloudil do kostela cestou na zmrzlinu.
Pražané, stejně jako lidé z celé republiky, si už tradičně užili víkend. Státní svátky oslavili prací na chatě, výlety do přírody a mnoha podobnými aktivitami. Přibližně pouhé jedno procento věnovalo tyto dny akcím spojeným s náboženskou podstatou těchto svátků. Patrně to nemůže být překvapivé – tvrdí se, že naše země má nejvyšší procento nevěřících na celém světě. Naší povaze proto jistě odpovídá, že snad právě proto máme hned dva náboženské státní svátky za sebou. Svým způsobem svátky protichůdné.
Pražané, stejně jako lidé z celé republiky, si už tradičně užili prodloužený víkend. Státní svátky oslavili prací na chatě, výlety do přírody a mnoha podobnými aktivitami.
