Neomalenost „suchozemských loupežníků“ jménem Piráti nezná hranic. Jejich hlavními tématy pro hlavní město totiž jsou výstavba bytů a lepší doprava. Asi se bláhově domnívají, že Pražané mají ohledně zbabrané digitalizace stavebního řízení za desítky miliard krátkou paměť a nezažívají každodenní dopravní peklo. Zřejmě se inspirovali slavným výrokem: Zatloukat, zatloukat, zatloukat…
Při cestě do práce mě nedávno praštil do očí billboard, kde zástupci Pirátské strany hlásají, že zařídí 200 tisíc nových domovů. Chtějí stavět 50 tisíc bytů ročně, dokonce tvrdí, že hrobař stavebního řízení Ivan Bartoš v době svého destrukčního působení na ministerstvu „postavil“ pět tisíc bytů. Asi každého příčetného člověka muselo hned napadnout, že se jedná o zlou ironii z pera politické konkurence připomínající největší ze všech pirátských hříchů. A ono ne.
Samozřejmě pod pečlivým filtrem informací českých hlavních médií se veřejnosti dnes a denně zamlčují některé myšlenkové pochody západních politiků. Není se čemu divit, protože při snaze všeobecného postupného zavádění „progresivní liberální demokracie“ je potřeba ovečky hlavně nevyplašit, udržovat je v potřebné nevědomosti až do definitivní destrukce evropského průmyslu.
Načítaní obsahu...
Není to tak dávno, co média adorující současnou vládní garnituru přišla až s dojímající zprávou, že skupina „filantropických“ milionářů (a miliardářů) před volbami podpoří významnou finanční částkou takzvaně demokratické strany. Že se jedná o uskupení tvořící bývalou pětikoalici, je jasné. Vždyť jde o demokracii.
Část mediální scény, která bývá často označována jako „hlavní proud“ či „mainstream“, používá pro své záměry široké spektrum metod. Kromě stále častější a hysteričtější dehonestace rádoby nesprávných názorů a jejich nositelů, dezinterpretace, zaměňování zpravodajství s publicistikou, nevyváženosti, neobjektivity či jednostrannosti se trochu zapomíná na další nešvar. A tím je „vymlčování“.
Víte, co je to pretorianismus? Jde o nadměrný vliv vojáků na politické dění, kdy mohou hrát i roli politických arbitrů, a tím se ztotožňovat s legitimními držiteli moci.
