Před podzimní sezonou se hodně se mluvilo i o postupu do 1. Ligy. Co bylo podle vás důvodem nezdaru?
Hlavně podzimní sezonu jsme začali dobře a pohybovali jsme se na špici, pak se ale zranil Tomáš Polách, což byla velká ztráta, a poté nám na tři nebo na čtyři zápasy vypadalo hned pět hráčů ze základní sestavy, což je už dost velký zásah do mužstva a na výsledcích se to hodně projevilo.
Je postup v blízké budoucnosti reálný?
Nechtěl bych předbíhat, ale poslední zápasy podzimní části možná napoví, zda máme na to prát se o něj. Všichni samozřejmě chceme vyhrávat. Otázka ale je, zda na to reálně budeme mít, nebo ne.
Jaká silná je dnes z vašeho pohledu konkurence ve druhé lize?
Neřekl bych, že je tady vyložený favorit, síly jsou dosti vyrovnané a mužstva jsou, dá se říci, na stejné úrovni. Záleží spíš, jak dlouho si kdo udrží aktuální formu – někomu nevyjde začátek, jinému konec…
Myslíte, že je potřeba zlepšit i herní stránku?
Podle mě ještě naše hra není taková, abychom s ní mohli už nyní postoupit. Po posledních zápasech na podzim budeme mít tři měsíce, abychom na sobě zapracovali a mohli postoupit zase o něco výše. Na jaře už by pak naše výkony mohly být takové, že si ligu zasloužíme.
Myslíte, že herní styl, jaký nyní prosazujete pod vedením trenéra Skácela, týmu vyhovuje? V čem je zlepšení konkrétně potřeba?
Styl hry, který se teď razí obecně a my jej razíme také, je hrát útočně, hrát po zemi a kombinačně, a to většině hráčů vyhovuje. Je to zajímavější i pro diváky. Záleží ale na realizaci na hřišti. Naši trenéři v létě přišli s trochu jiným rozestavěním na hřišti, než na jaké jsme byli navyklí v předešlých letech. To je pro hráče změna a je potřeba hru vypilovat, aby si to sedlo. Myslím si, že jdeme správnou cestou, ale musíme si lépe zvyknout a dál se zlepšovat.
Jaké je to hrát fotbal ve Zlíně z pohledu zdejších podmínek a zázemí?
Stadion je opravdu dobrý, na ligové úrovni, takže zápasy tady mají svoji kulisu a atmosféru. Stadion by se dal ještě zmodernizovat, aby se víc uzavřel, ale hraje se tu dobře. Co nám tu ale chybí především, je lepší tréninkové centrum. Mrzí mě, když přijdu na Vršavu a vidím malé kluky ve věku 6 nebo 10 let v létě v pětadvaceti stupních trénovat na umělé trávě.
Má to velký vliv na jejich vývoj?
Určitě má, ale lepší tréninkové centrum by bylo velkým plus i pro fotbal jako takový. Nacházíme se v době, kdy se děti a mladí stále více zajímají i o jiné sporty a koníčky, zatímco dřív jich většina chtěla hrát právě fotbal a byla vyšší šance, že z někoho z nich vyroste velký talent. Kdyby navíc i rodiče viděli, že je k dispozici kvalitní zázemí opravdu na úrovni, byli by i oni rádi, že sem jejich děti mohou chodit trávit čas sportem a v dobrých podmínkách z nich může něco vyrůst.
Dnes je tým Zlína z podstatné části tvořen vlastními odchovanci, z 35 hráčů v kádru je jich 33. Jste hrdý, když v takové sestavě dosáhnete dobrých výsledků, nebo je pro vás hlavní výsledek?
Je to asi půl na půl. Pokud se povede složit tým, který dosáhne dobrých výsledků s vlastními hráči, bez drahých nákupů, určitě to ve vás vzbudí vnitřní spokojenost, vidíte, že se tady fotbal dělá dobře. Člověk je ale zároveň i trochu pragmatik. Vždycky jde i o výsledky, o to, něčeho dosáhnout, nebo o to, aby diváci viděli dobrý fotbal. Záleží hlavně na kvalitě. Kromě toho je i potřeba, aby kabina žila, a občas je potřeba ji okysličit hráči odjinud, aby tým neupadl do přílišného sebeuspokojení. Zároveň je ale velice důležité, že tady naši odchovanci dostávají prostor a mají tak motivaci.
V základní sestavě se v poslední době objevilo více nových tváří, můžete zmínit některá perspektivní jména, která by mohla zlínský fotbal v budoucnu dostat dál?
Můžu zmínit třeba pravého obránce Jakuba Jugase, stopera Tomáše Hájka nebo útočníka Lukáše Železníka.
V týmu hrajete i s bratrem Jiřím, jak se vám s ním hraje? Je u vás fotbal rodinnou záležitostí?
To ano, věnujeme se mu odmalička. Náš táta fotbal hrával a později působil u mužstev v různých funkcích, takže fotbal máme v rodině, je součást našeho života. A bude pořád. S bratrem si rozumíme, jsem rád, že je v týmu. Můžu na něj i trochu dohlédnout, jsem na něj hodně náročný. Když to jde, snažím se i poradit nebo pomoct, aby se mohl zlepšit.
Jak se vám žije ve Zlíně?
Musím říct, že dobře, pocházíme odsud a cítíme se tady doma. Několik let jsme strávili i mimo něj, ale jsme tady zvyklí, máme tu své zázemí.
Co se vám na městě například nelíbí?
Nedávno jsem přemýšlel nad tím, že když tady byla z Otrokovic do Zlína – bydlím totiž v Malenovicích – jendnoproudová silnice, auta bez problémů jezdila, teď jsou tady dva pruhy a v nich dvě kolony Člověk žasne, kolik aut tady jezdí. Nelíbí se mi řešení křižovatek pomocí semaforů, které jsou snad každých 100metrů. Hodně by jich bylo dobře průjezdných i bez semaforu.
