Většina vašich architektonických plánů se týká Pankráce, na Pankráci máte i sídlo firmy. Zbývá už jen jediná otázka – bydlíte rovněž na Pankráci?
Nebydlím, ale Praha 4 je v podstatě mou druhou domovskou čtvrtí. Sedm let jsem bydlel na Novodvorské, moje dcera žije na Spořilově a já tu mám architektonický ateliér, ve kterém trávím hodně času.
Proč jste si pro své vize vybral právě Pankrác?
Pankrác jsem si nevybral, prostě to přinesl život a moje profese.V 60. a 70. letech tu měl Spojprojekt, ve kterém jsem byl zaměstnán, řadu projektů. Když jsme firmu v roce 1992 transformovali na akciovku, navázali jsme na spolupráci z minulých let. Máme to tu zmapované, známe prostor, což nám mimo jiné pomohlo při výběrovém řízení, když v roce 1999 společnost ECM hledala generálního projektanta pro budovu bývalého Československého rozhlasu. Nejvíce jsme se pracovně zabydleli tady na „Pentagonu“, což je území ve tvaru lichoběžníku, které tvoří pět ulic – Hvězdova, Na Pankráci, Na strži, Milevská a Pujmanové. Máme tu i další zakázky.
Dominantou pankráckého území je samozřejmě budova bývalého rozhlasu, proti jejíž rekonstrukci a dostavbě se lidé bouřili. City Tower je zkolaudován, ale mě by zajímalo, proč vlastně došlo k takovému časovému zdržení? S výstavbou samotného objektu se začalo v roce 1982, to už je před 26 lety…
Musíme se vrátit hluboko do historie. V roce 1992 se rozpadlo Československo a vedení nového Českého rozhlasu usoudilo, že novou budovu nepotřebuje. Proto byla na konci 90. let vyhlášena soutěž na odprodej pozemků a rozestavěných budov, kterou společnost ECM vyhrála Mezitím podle územního plánu bylo stanoveno, že plocha takzvaného Pentagonu je budoucím městským centrem. S tím, že konkrétní zastavění bude vyřešené studií nebo plánem vyššího stupně než je územní plán. To je to, čemu se anglicky říká „Masterplan“. Vypsala se architektonická soutěž a z 12 návrhů byl vybrán ten, který navrhl dostavbu plochy 6 výškovými budovami zhruba stejně vysokými jako je rádio. Jenže regulační plán, který měl být na podkladě výsledků této soutěže vypracován nikdy nikdo nezadal a vítězný návrh se proto nezrealizoval. Vše se dostalo jen do roviny, že Útvar rozvoje města vypracoval dokument s názvem Návrh zadání koncepce regulačního plánu. Čili jakýsi podklad, kdyby se regulační plán zadával. V roce 1999 toto všechno dostala do vínku společnost ECM…
A ta si na pomoc přivzala světově uznávaného architekta Richarda Meiera…
Ano. Útvar rozvoje města tenkrát v podstatě navrhl investorovi, aby udělal nějakou zastavovací studii celého prostoru. Vznikla tak pozitivní situace, že za soukromé peníze, a nikoliv za peníze pražských daňových poplatníků, vznikl návrh, jak Pankrác dostavět – onen zmiňovaný Masterplan. Richar Meier navrhl, že stačí k City Toweru postavit do takového jakoby oblouku jen dva domy, z nichž jeden by byl asi o 40 metrů vyšší než budova rádia. A hned vznikla polemika kolem výšky. Nakonec se dohodlo, že nová výšková budova by mohla být stejně velká jako budova rozhlasu. Jenže se mimo jiné změnila situace na magistrátu – odešel primátor a architekt Kasl, který se snažil z tohoto problému najít kompromisní východisko a veškeré načaté cesty a diskuse šly k ledu. A navíc přišlo 11. září 2001, letecký útok na americká „Dvojčata“. Následkem čehož tu vznikla ohromná panika, že si zaděláváme na stejný problém jako v New Yorku. Na Pankráci je přece „Pentagon“ a na něm americký architekt navrhl česká „Dvojčata“. Byla to choulostivá doba a mnoho lidí začalo dávat od projektu ruce pryč. A bez politické podpory není možné pracovat.
Někteří odpůrci argumentují i vídeňským příkladem, kde chtěli postavit výškový dům, ale z projektu nakonec sešlo…
To je velice zkreslující informace. Ve Vídni chtěli postavit mrakodrap na místě jako je u nás Můstek či Staroměstské náměstí. To byl ten problém, ze kterého nakonec sešlo. Pokud si do Vídně zajedete, tak zjistíte, že přes řeku od centra – jako je Pankrác – stojí několik desítek mrakodrapů a nikdo se tomu nediví. Ano, Vídeň je na rovině, takže se tyto stavby nepropisují na panoramatu jako v Praze, která se rozkládá na kopcích. Kdybych se postavil na fiktivní rampu Pražského hradu v době, kdy tu nic nestálo, tak by mě ani nenapadlo říci, že sem dáme mrakodrapy. Ale už tu tři stojí – takže co dál? Jedni říkají, že by se vše mělo zbourat, což je nereálné. Další si myslí, že by se území mělo doplnit hromadou mrakodrapů. Třetí skupince se současný stav líbí a poslední skupina říká, že by se to tady mělo doplnit jedním až dvěma vysokými domy, aby to z dálky vypadlo jako silueta a ne jako rozházené domy na kopci. K těm patřím i já.
City Tower nakonec po všech peripetiích stojí, ale na Pankráci je stále staveniště. Kdy myslíte, že se z této oblasti stane podobná obchodně-společenská zóna jako je například u smíchovského Anděla?
Osobně optimisticky odhaduji tak do čtyř let. Výstavbu samozřejmě zdržují a protahují různá odvolání občanských spolků a iniciativ. Lidé už si nestěžují na mrakodrap, ale na náklaďáky s hlínou, prach a špínu. Pokud by se tenkrát jelo podle Masterplanu, tak už by tu byla přes rok a půl hotová budova City Tower a minimálně bychom byli před kolaudací obchodního centra Arkády.
Jaký časový úsek vlastně uběhne od myšlenky k samotné realizaci architektonického plánu?
Otázka nápadu je celkem rychlá, pak následuje ověřování a zkoumání a v podstatě se brzo ví, jak na to. Nejhorším na celém plánování je dostat projekt do legislativy. Dokumentace k územnímu rozhodnutí je práce na čtyři až pět měsíců a projekt ke stavebnímu povolení zabere zhruba stejný čas. Nejdelší martyrium je pak získat souhlas, že můžete stavět. Do příslušných stavebních řízení se odvolává kde kdo a všechno se protahuje. Lhůty jsou dané zákonem, takže támhle je na něco tři měsíce, tamhle dva, tihle se vyjádří do 60 dnů. Vezměte si, že na podzim roku 1999 jsme dělali první úvahy, v roce 2000 byl zveřejněn Masterplan a nyní je rok 2008 a je hotovo jen pár staveb centra. Do roku 2005 se nedalo téměř nic postavit. Několikrát jsme začínali celý proces úplně znovu jen kvůli banalitám. Když si odpůrci výstavby najdou dobré právníky, tak ti nezkoumají, zda jsou v pořádku protihluková opatření, nebo zda nebude budova někomu stínit, jak bych očekával. Oni si najdou právní chyby, třeba že je nečitelný podpis. Nebo že dopis má jiné datum než má mít. Všechno tím padá pod stůl a jde se dělat znovu. Já je chápu, všechno má být legitimní a v pořádku. Ale někdy se najdou formální nedostatky, které nemají žádný věcný význam a jsou jen právnicky zdůvodnitelné. Jenže lidem, kterým vadí špína a hluk se toto pak těžko vysvětluje…
