Nápad se zrodil v hlavě Josefa Hlavsy, zakladatele orchestru, o organizaci se postaral syn Petr, který je v hudebním oboru velice známý jako majitel firmy na zvučení a osvětlování. V Malém sále Paláce Žofín to tedy opravdu žilo! Hodně sólistů přišlo s osobním dárkem – zahráli, nebo zazpívali. Celkem se sešlo více než 200 muzikantů, zpěváku, techniků, řidičů a přátel. Někteří se delší dobu neviděli, a tak bylo dojemné, jak si staří pardálové padali do náručí.
A jak prožíval oslavu hlavní aktér Josef Hlavsa? Učil se hrát na cimbál, krájel dorty, povinně si ťuknul se všemi hosty, tak trochu dělal vrátného a přebírače darů, se všemi se fotografoval a u fotografií promítaných v televizich vzpomínal na své černovlasaté časy. „45letým trváním orchestru se u nás může pochlubit málokdo,“ začal vyprávět Josef Hlavsa. „S námi spolupracovalo tolik muzikantů a zpěváků, že si nedovoluji všechny jmenovat. V orchestru se vystřídalo více než 152 muzikantů, a to jsem určitě na záskokové zapomněl. Zpívala s námi Helena Vondráčková, Marie Rottrová, Láďa Kerndl, Bohuš Matúš nebo také Ondřej Ruml. Jak říkám, kdo si přinese noty, toho doprovodím. Jsem velký kamarád s Josefem Vejvodou (syn autora skladby Škoda lásky). S tím jsem se seznámil na fotbale jako junior, on hrál za Vrané a já za Jílové. Pak naše přátelství utužila spála, když jsme spolu leželi v nemocnici. Například Zuzana Stirská, jak já jí říkám naše Yma Sumac, s námi zpívala až do roku 1981, kdy emigrovala. Byla velká náhoda, když jsme vyjeli do Hannoveru a ona byla ve stejném programu ve stejném hotelu jako my,“ řekl Josef Hlavsa. „A velká pocta pro nás byla, že jsme hráli na svatbě Yemiho AD. My, už věkem zasloužilí chlapáci, a vybral si právě nás. Snad jsme jim dobře zahráli, když jsou pořád spolu a dnes na oslavu i přišel “ dodal Josef Hlavsa.
