Do cizinecké legie odešel druhý den po osmnáctých narozeninách. Chtěl si splnit klukovský sen. Francouzsky neuměl ani slovo a o tom, co ho tam čeká, neměl moc ponětí. Ale chtěl TO zažít. Vzpomínky Patrika Klána začínají první zásadní „dospělou“ událostí v životě, kterou je ztráta panictví. Přes jeho heavy metalové období a pokus vystudovat průmyslovku se čtenář dostane k hovorům s tátou o tom, zda má zkusit službu v legii. Na cestu dostane pěkný paklík franků a den po osmnáctých narozeninách nasedne na autobus do Štrasburku, kde je náborová kancelář…
Klánova prvotina je psaná přísně hovorovou češtinou, občas okořeněnou nějakým ostřejším slovem. Ač to tak na prvních stránkách nevypadá, pomáhá tato forma k lepší kresbě povahy mladého adepta vojenského řemesla. Ostatně, kdo to kdy slyšel, aby se puberťáci, nebo vojáci, bavili spisovně? Autor si možná mohl odpustit některé pokusy o hlubší úvahy o politice, protože pro jeho knihu jsou zbytečné. Bez nich by se ale zřejmě neodvážil některých krátkých vlasteneckých pasáží, jež jsou o to cennější, že vyplývají z každodenní reality služby v legii, nikoli z nějakých dramat, jak je tomu obvykle ve filmech. Mimochodem, ostudy, na kterou odkazuje název knihy, v ní najdete minimum.
Patrik Klán: Legionářovy os(t)udy, vydal Repronis, cena 219 Kč. (prs)