Co pro vás bylo rozhodujícím momentem pro přestup do Zlína z mistrovské Olomouce?
Důvodem, proč jsem se po novém angažmá začala poohlížet, bylo hlavně to, že jsem v Olomouci dostávala méně herních příležitostí, než jsem očekávala. Zlín byl pro mě vlastně takovou srdcovou záležitostí, tady jsem si v 17 letech poprvé zahrála interligu a hned jsme také získaly titul mistryň republiky a třetí místo v interlize. Navíc jsem velkou část týmu znala, takže jsem se vracela ráda. Přišel také nový trenér Dušan Poloz, což pro mne byl impulz vyzkoušet si jiný styl házené.
Momentálně tu ale nebydlíte…
Ne, denně dojíždím, bydlím stále v Uherském Hradišti. Ve Zlíně kromě tréninků trávím čas, třeba když něco podnikneme s děvčaty z týmu. Mám tady hodně přátel, většina spoluhráček pochází přímo odsud.
Chodí se sem na vás dívat rodiče?
Rodiče, když můžou, tak jsou na každém zápase.
Co vám dopomohlo k tomu, že jste se dostala do reprezentace?
Já zřejmě nejsem typ hráčky, která by vysloveně oslňovala třeba technikou hry nebo tím, že dá deset branek za každý zápas. Myslím, že mě tam dostal hlavně můj přístup a poctivá práce. Všechno dělám na sto procent a nic se nesnažím ošidit. A možná i to, že jsem typ do kolektivu.
V létě váš tým prošel výměnou trenéra, jak se pod vedením toho nového cítíte?
Aleš Kořínek pokračuje prakticky ve stejné filosofii jako Dušan Poloz. Teď se ale hlavně seznamuje s tím, jak to chodí „mezi ženskýma“. Vidí, že je to i trochu záležitost psychologie. Je to ale velice pečlivý a poctivý trenér, který je vždy dobře připravený.
Ve zlínském týmu hrajete i s mladší sestrou Martinou. Nebojíte se, že z ní bude vaše konkurentka?
To určitě ne. Ve skutečnosti vlastně jsme konkurentky na postu, ale je to jen zdravé soutěžení, kdy jedna druhou podporujeme. Máme velmi dobrý vztah.
Uvažujete po skončení školy o angažmá v nějakém zahraničním klubu? Ve které zemi byste skončila nejraději?
Záleží na tom, zda by nějaká nabídka přišla. V současnosti finanční podmínky nejsou nikde ideální, takže si týmy nekupují hráče v zahraničí, když mají vlastní líheň. Hodně tak záleží i na štěstí. Kdybych si ale měla vybrat podle toho, který herní styl se mi líbí, tak především ten severský nebo i francouzský.
Jak trávíte volný čas, pokud nějaký máte?
Když je po sezoně, což jsou jediné čtyři týdny volna bez házené, snažím se co nejvíce času trávit s přáteli a se svým přítelem, odpočinout si při grilování, na chatě, ráda si zajedu i na nějaké festivaly. Prázdniny tak mám hodně nabité. Jinak během roku trávím volný čas převážně sportovně a s rodinou.
Co vás baví kromě házené a studia?
Velice mě zajímá a baví divadlo, i když díky době tréninků nemám tolik příležitostí zajít na představení. Pokud se ale čas najde, chodím do Slováckého divadla v Uherském Hradišti, protože můj tatínek, který sám divadlo hraje, zde dlouho působil, a tak jsem tam prakticky vyrůstala. Byla jsem ale i ve zlínském Městském divadle a představení se mi moc líbilo. Deset let jsem hrála na klavír, takže mám hodně blízko i k hudbě.