Se zpěvem jste začínala hodně brzy. Přivedli vás k němu rodiče?
Když jsme byli s bráchou malí, vozili nás naši do hudebek. Jednou dobou jsem chodila dokonce do sedmi hudebních škol, někdy do dvou za den. Díky tomu se o dva roky starší bratr Dalibor stal skvělým bubeníkem a já zpívám a skládám. Až s odstupem času vidím, jaká to byla ze strany rodičů velká oběť. Maminka kvůli nám dokonce zůstala doma.
Váš tatínek je režisérem animovaných filmů a maminka výtvarnice. Čekal bych tedy, že děti povedou spíše k výtvarnému umění.
To také vedli. Docházela jsem čtyři roky do výtvarného kroužku, ale víc mě lákala hudba. Když jsem začala působit v dětském sboru ostravské opery, už nezbýval čas na další aktivity, takže jsem výtvarku vypustila.
Vystupovala jste v ostravském divadle. V kolika letech jste na jeho jevišti stála poprvé?
V devíti letech.
V devíti letech…To jste musela mít pořádnou trému?
No jasně, měla! Naštěstí jsem chodila od šesti let na zpěv a tam nás učili vystupovat před lidmi. V operních představeních jsem zpívala ve sboru, ve skupině dětí. Když člověk něco zkazil, nebylo to ani znát, nějak se to ztratilo, diváci to naštěstí nepoznali. Trému mívám dodnes, cítím ji. Až když začnu zpívat, pak úplně zmizí.
Vzpomenete si ještě, ve kterých představeních jste v divadle účinkovala?
Jakobín, Řecké pašije, Kolotoč, vystupovali jsme i se skladatelem Pavlem Helebrantem v Ngoa-É nebo Jesličkách svatého Františka. Na divadle se mi tehdy líbily kostýmy, ve kterých jsme hráli. Byly opravdu fantastické a pohádkové. Vždycky jsem se do divadla moc těšila a ráda na představení vzpomínám.
Neuvažovala jste, že se stanete operní pěvkyní?
Uvažovala, vždyť jsem v divadle téměř vyrůstala. Zkoušeli nebo hráli jsme čtyřikrát týdně. Přemýšlela jsem, že bych se přihlásila na operní zpěv na Janáčkovu konzervatoř v Ostravě, nakonec jsem si to rozmyslela. Kolem 15. roku jsme začala poslouchat gospely, to bylo opeře přece jen vzdálené, proto jsem se na konzervatoř nehlásila.
A na jakou střední školu jste se nakonec přihlásila?
Studuji na jazykovém gymnáziu Pavla Tigrida v Ostravě-Porubě. Věnuji se jazykům němčině a angličtině. Nebylo to ale rozhodnutí na poslední chvíli, k jazykům mě to vždycky táhlo. Je to brána do světa. A jazyky mě baví.
Kdy jste si začal psát písničky?
Vůbec první písničku jsem složila ve 13 letech pro svou nejlepší kamarádku. Text jsem napsala v angličtině. A od té doby skládám. Vždycky, když jsem něco zažila nebo byla na někoho naštvaná, sedla jsem, napsala text i hudbu. Písničky se staly vlastně mým deníčkem.
Proč jste začala psát texty v angličtině?
Zpívala jsem v angličtině gospely. A protože se mi anglicky dobře zpívalo, začala jsem v tomto jazyku psát i své texty.
Konzultujete texty s rodilým mluvčím?
Konzultace u textů jsou vždycky nutné. Některé obraty a významy jsou samozřejmě v angličtině jiné. My třeba přejeme štěstí tím, že říkáme Zlom vaz, v jiných jazycích vám pro štěstí třeba popřejí, ať si zlomíte nohu. Proto texty probírám s mou americkou kamarádkou Teresou Polk, skvělou zpěvačkou a herečkou, která působila v dětských pořadech na Disney Channel. Žije v Česku pátým rokem. Co se týká angličtiny, asi nejvíce mi pomohla spolupráce s americkým baskytaristou Fernando Saundersem, který hrál například s Lou Reedem, Eric Claptonem a dalšími. Loni nahrával své album v Ostravě, já tam nazpívala vokály a duet.
Jak jste se dostala ke spolupráci s Fernando Saundersem?
Náhodou. Přijel do Ostravy a zašel si vybrat nějaké nástroje do hudebnin ve Stodolní ulici. A přitom se poptal, zda neznají nějakou zpěvačku, která umí anglicky. V prodejně mě znali a měli na mě kontakt, takže jej dali Fernandovi. Pozval si mě s několika dalšími zpěvačkami, vyzkoušel nás a vybral si mě.
Složit písničku je jedna věc, ale od toho je velký kus cesty k vystupování na veřejnosti. Jak jste se dostala ke koncertování?
Chodila jsem na zpěv k vynikající pedagožce Libuši Kusové do Mariánských Hor, ke které chodila například i Heidi Janků. To byl asi první krok. Pak jsem chodila na kytaru k Petru Vitáskovi, který hrál třeba s Věrou Špinarovou a ten mi nabídl, abych si zazpívala s jeho kapelou Moribundus. Složili jsme pár písniček s mými texty a s kapelou je hráli v klubech. Moribundus hrál bluesový styl, což mě moc bavilo.
Na YouTube vás proslavila písnička o depresivním Valentýnu. Sledujete počet lidí, kteří písničku už viděli?
Sleduji, je jich už přes 30 tisíc. Ale písnička, přestože se jmenuje Depressing Valentines, vlastně není o tom, že by Valentýn byl depresivní anebo že bych z něj měla depresi. V písničce říkám, že není třeba mít jeden den v roce, aby člověk dal vědět, že má rád lidi kolem sebe. Zpívám o tom, jak mám ráda svou rodinu i přátele a že jim lásku dokazuji celý rok, ne jenom jeden den.
Proč jste začala používat umělecké jméno Elis?
Je to má přezdívka z dětství, říkali mi tak doma i kamarádi. Vznikla z křestního jména, ale je dobře srozumitelná i pro cizince. Také se tím snažím oddělit své soukromí od zpívání. Doma jsem Eliška, na pódiu Elis.
V květnu jste natočila duet s Markétou Konvičkovou, která se proslavila v soutěži Česko Slovenská Superstar. Kde jej posluchači mohou slyšet?
Markéta měla 17. května osmnáctiny a slavila je v Praze. Nazpívala tři duety, jeden se mnou a to v angličtině. Zvolily jsme kabaretní styl, protože je mou i Markétinou srdcovkou. Písnička je o klukovi, který chodil najednou se dvěma holkama, ony to zjistily a daly mu to pořádně znát. Zpíváme o emocích, které z této situace vznikly. Docela jsme se při tom s Markétou vyřádily. K písničce je i klip, který měl premiéru v pořadu Sama doma.
Kde vás diváci ještě mohli vidět?
Vystupovala jsem i v České televizi v pořadu Živě na jedničce, kde jsem si zazpívala tři písničky a vyprávěla o svém zpívání. Na slezskoostravském hradě jsem měla třičtvrtěhodinový recitál
Vaším manažerem se stal Petr Šiška. To je dost nadějné pro kariéru mladé zpěvačky. Budete také jezdit po koncertech nebo festivalech?
Je pravda, že mým manažerem se stal Petr Šiška, takže uvidíme, jak se to vše bude vyvíjet. Ale chtěla bych zpívat své věci a byla bych ráda, kdyby mě lidé takto přijali a moje věci se jim líbily. Zatím jsem neuvažovala nad tím, že bych jezdila po velkých koncertech. Spíše jsem ráda, že zazpívám své písničky v klubu a potěší mě, když ovlivní a něco řeknou i pár lidem. Určitě plánuji složit i písničky v češtině.
Hodně natáčíte, skládáte, ale určitě se potřebujete i nějak odreagovat. Jak trávíte volný čas?
Když bývám hodně mezi lidmi, tak chci občas vydechnout a zůstat chvíli sama. To pak doma poslouchám hudbu. Jinak ráda chodím s přáteli posedět a pobavit se, někdy vezmeme kytaru a jdeme do ostravského klubu Ikarus, kde můžeme hrát a zpívat. Tam se vyblbneme. Více než kluby mě ale baví posezení s přáteli. I když na street dance akci Queens style zone, která se pořádá každý měsíc v klubu Marley, nesmím nikdy chybět.
Co budete podnikat o prázdninách?
Ještě nevím, nemám přesné plány. Ale opravdu moc se těším na své osmnáctiny, které oslavím v srpnu. Potom asi hodně času strávím skládáním, s přáteli a možná si udělám nějaký výlet do zahraničí a samozřejmě si pořádně pospím.
Profil
Eliška Mrázová
Sedmnáctiletá Eliška Mrázová z Ostravy vystupuje a komponuje pod uměleckým jménem Elis. Byla členkou dětského operního sboru Národního divadla moravskoslezského, vystupovala se skupinou Moribundus a loni spolupracovala se slavným baskytaristou Fernando Saundersem na jeho CD, které natáčel v Ostravě. Je studentkou Jazykového gymnázia Pavla Tigrida v Ostravě-Porubě.
