Dobrá radnice není o oceněních ani o moderní budově. Poznáte ji podle toho, jak se k vám chová, když něco potřebujete.
Zeleň není výdaj, který se musí nějak přežít v rozpočtu. Je to investice. Investice do kvality života, do zdravého města, do toho, aby se nám tady žilo dobře i za dvacet let. A Praha 13 je toho důkazem.
Parkování v Praze se změnilo v politickou přestřelku, která často míjí realitu. Pokud ale chceme, aby město fungovalo, musíme přestat malovat čáry a začít stavět místa, kde lidé skutečně zaparkují. Bez toho se nikam nepohneme.
Načítaní obsahu...
Sídliště už dávno nejsou místem, kterému bychom se měli vyhýbat pohledem. Naopak — jsou to živé čtvrti plné lidí, kteří tu mají své domovy, vztahy i každodenní rytmus. A právě díky nim se z někdejších „paneláků“ stala místa, která mají budoucnost.
Dnešní rodiče přistupují k výchově i k životu v městské části mnohem aktivněji než generace před nimi. Očekávají prostředí, které jejich dětem nabídne bezpečí, kvalitní zázemí a reálné možnosti rozvoje. To všechno klade na radnici nové nároky — od školství až po veřejný prostor.
Bezpečí je pro většinu z nás úplně základní věc. A každý si pod ním představí něco trochu jiného.
Když jsme před dvěma měsíci dokončili rozsáhlý průzkum mezi tisícovkou obyvatel Prahy 13, potěšil mě jeden zásadní údaj: 89 procent lidí je spokojeno se životem v naší městské části. To je výsledek, který se v Praze nevidí často — a který zároveň zavazuje.
Stárnutí společnosti není hrozba. Je to realita, na kterou musíme reagovat — a zároveň příležitost, jak posílit soudržnost v naší městské části. Díky modernímu zdravotnictví a lepšímu životnímu stylu se lidé dožívají vyššího věku. A je na radnici, aby dokázala vytvořit prostředí, kde mohou žít aktivně, bezpečně a s respektem.
Poslední roky nám připomněly jednu důležitou věc: že i velké město může zůstat vesnicí v tom nejlepším slova smyslu. Praha 13 je toho krásným důkazem. Žije tu spousta lidí, kteří se nezajímají jen o sebe, ale o místo, kde žijí. A díky nim má třináctka energii, která se nedá koupit ani naplánovat.
Načítaní obsahu...
Kdo někdy žil se psem, ví, že vztah se zvířetem člověka naučí víc, než by čekal. Nejen hezkým okamžikům, ale i tomu, že některá rozhodnutí je potřeba dělat s ohledem na druhého — a ne jen podle toho, co by se líbilo nám.
Udržet městskou část čistou není jen o úklidových týmech a technice. Je to každodenní zápas s tím, jak se v ulicích chováme. A dokud se nezmění naše vlastní návyky, bude radnice vždy jen dohánět to, co po nás zůstane.
Někdy stačí pár hodin cesty, abychom si připomněli, že dovolená není o kilometrech, ale o lidech, se kterými ji trávíme. Česko je možná malé, ale umí nabídnout víc, než si často připouštíme. A zároveň žijeme v době, kdy můžeme vyrazit kamkoli, pokud nám to peněženka dovolí. Svoboda volby je možná to největší bohatství, které v cestování máme.
Práce starosty se za posledních dvacet let změnila víc, než si většina lidí uvědomuje. Dřív, když měl člověk problém, musel se zvednout, napsat stížnost, vytisknout ji, podepsat a dojít s ní na poštu. Byla to věc, kterou si člověk rozmyslel.
Když sleduji, jak děti tráví čas venku, ve školách nebo na hřištích, uvědomuji si, jak moc se svět za poslední roky změnil. Dnešní generace má spoustu možností, ale zároveň méně přirozeného pohybu. A právě proto je pro mě téma sportu tak důležité — nejen jako starostu, ale i jako rodiče.
Bavím se s rodiči a často od nich slyším obavy z toho, jak moc jsou dnešní děti na mobilech. A rozumím tomu. Je to něco nového, něco, co jsme my sami v dětství neznali. Ale zároveň vidím, že digitální svět je pro dnešní generaci prostě přirozený. Stejně jako pro nás byly knížky, hřiště nebo televize.
Načítaní obsahu...
Když se zastavím na ulici a poslouchám, co lidé v Praze 13 řeší, vidím, jak se náš každodenní život proměňuje. A právě o těchhle tichých, obyčejných změnách se chci podělit i s vámi.
