Ahoj Evi,
je toho tolik, co bych ti chtěl říct a nikdy neřekl, je toho tolik, co bych chtěl s tebou prožít, a neprožil… Je toho tolik, co bych ti chtěl ukázat, a ještě proto nebyla příležitost.
Za pět let, co jsme spolu byli, se mezi námi odehrálo hodně krásných chvil. Byli jsme vedle sebe šťastní a neuměli si život bez sebe představit, milovali se tak moc, že by dýchal jeden za druhého, ale přišly i méně šťastné okamžiky, kdy jsme to oba chtěli vzdát a jít každý svou cestou. Kdy jsem se necítil doma dobře, ale nikdy jsem to nevzdal a nevzdávám to ani teď!
Přestože nám osud házel a stále hází do společného života spoustu překážek a připravuje nedorozumění, vždy jsme to společně zvládli a věřím, že zvládneme i tohle. Vím, že teď potřebuješ znát na spoustu otázek odpovědi. Můžu ti je dát, chci ti je dát, dám ti je! A vím, jak ti spoustu věcí dokážu.
Jednou jsi mi řekla, že nemůžeme být spolu ani bez sebe, a pokud se nezabijeme, spolu zůstaneme. Zůstaňme spolu, vyřešme to!
Poslední dobou jsme moc nekomunikovali, možná jsme k sobě byli i chladní, ale nikdy jsem tě nepřestal milovat a ani na chvilku nezapochyboval, že miluješ i ty mě. Plánovali jsme společnou budoucnost, nový společný domov, ať už tady, nebo kdekoliv jinde v domě plném psů…
Plánovali jsme, že vše špatné necháme za sebou a budeme žít jeden pro druhého. Já to tak pořád mám, stále věřím, že přijde chvíle, kdy se vše vysvětlí a kdy se naše společné plán vyplní a budeme zase společně šťastní. Plánovali jsme, že společně vedle sebe zestárneme, ať už jako partneři nebo jako manželé. A tímto ti vlastně říkám, že si tě chci vzít… Tak jako když jsi mi řekla v pískovně, že když vjedu do té vody, tak si mě vezmeš. Jezdil bych do ní tisíckrát a stále dokola.
Pravá láska není snadná a snadná láska není ta pravá. O tom jsme se mohli mnohokrát přesvědčit, možná jsme se stali zrcadlem jeden druhého. Každý den myslím na to, proč jsme to nechali zajít až sem. Ať už osud či náhoda svede naše cesty dohromady, vím, že ani jeden z nás neudělá stejné chyby, jaké jsme doposud udělali. Není to o tom, jak kdo z nás vypadá, jak kdo z nás dvou je starý, kdo co má. Je to pouze o nás dvou, o citech, které k sobě chováme.
Vím, že tohle není úplně standardní, ale teď, když se mnou vlastně nechceš komunikovat, jsem vybral tuhle variantu sdělení jako tu nejlepší. Vlastně nemám ani jinou možnost. Vše zablokováno a psala jsi, že pokud ti budu psát na e-mail, zablokuješ ho také. Ani nevím, jestli se k tobě tento vzkaz dostane, ale věřím, že pokud je nám osud nakloněn, tak ano…
Je to moje veřejné vyznání lásky a citu k tobě. Chci, aby celý svět viděl, co pro mě znamenáš, jak moc tě miluji!
Nikdy nezapomenu na naše první setkání, vím i, co jsi měla na sobě. Nikdy nezapomenu na náš první společný večer a noc, ani na to, co jsi mi napsala, když jsem za tebou jel. A ani na to, co jsem ti řekl, když jsme vedle sebe leželi…
Zdeněk