K fotomodelingu jste se dostala poněkud zvláštní cestou. Vaši rodiče se rozvedli a otec si přivedl „macechu“ – mladou modelku, která vás brávala na focení. Tehdy vám bylo 13 let. Museli vás k focení přemlouvat?
Vůbec ne, pro mě, pro mladou holku, to byl svět, který se mi pochopitelně moc líbil a fascinoval mě. A právě v ten moment začala má touha se focení věnovat naplno, v té době pouze formou koníčka. Nikdy by mě nenapadlo, že bych se focením o několik let později mohla živit (úsměv).
U fotomodelingu jste zůstala dodnes, co váš otec a ona slečna, zůstali také spolu?
Táta se slečnou nezůstal, byli spolu jen pár měsíců, ale v mém životě to k rozvinutí lásky k focení stačilo (úsměv). Myslím, že slečna už také dávno nefotí, jenže až teď vidím, že to pro ni tenkrát byla jen zábava a zpestření. V mých očích dítěte jsem jí ale vnímala jako top modelku. Je zajímavé, jak se pohled na věc člověku časem změní.
V jednom rozhovoru jste prohlásila, že vás neživí focení pro známé značky, ale hobíci. To je sice roztomilý název, ale na druhou stranu zřejmě symbolizuje namáhavější práci. Nebo ne?
Ano, fotím sice i pro různé značky, včetně televizních reklam, ale momentálně je skutečně ta větší část zakázek focení s hobby a začínajícími fotografy. Vzhledem k tomu, že fotografy už několik let i učím, jsem v pomáhání začínajícím fotografům našla smysl, jak mohu lidem svými zkušenosti pomoci. A jestli je to náročnější? To rozhodně! Ale když vidíte, jak díky vám fotograf dělá pokroky, tak to přináší i větší radost.
Ukázat se začínajícím fotografům tak, jak vás příroda stvořila, není pro vás problém. Ale kde je ta hranice, za kterou už nejste ochotna jít?
Mám ráda lidské tělo v rámci uměleckého vyjádření, nikdy bych ale rozhodně nenafotila urážlivé nebo, nedej bože, pornografické snímky. Open legs fotky, kde je vidět „vše“, u mě rozhodně nenajdete!
Překvapil vás někdy nějaký hobík neobvyklým námětem či návrhem?
Spíše ne. Mou vizitkou je profesionální chování a možná právě díky tomu si ke mně nikdo žádné neobvyklé či nevhodné návrhy nedovolí.
Prozradíte, kolik si lze vydělat za jeden den focení?
To se bohužel nedá takto říct. Většinou to není jen o samotném focení, ale předchází tomu čas a energie strávená domlouváním, vymýšlením nápadů a možností provedení, případně moje následná pomoc s hotovými fotkami.
Asi se málo ví, že jste se stala před pár lety vicemistryní Evropy ve vzdušné akrobacii. Jak složité bylo dostat se na stupně vítězů?
Jsem ráda, že to zmiňujete (úsměv). Akrobacie je má doplňující práce, převážně v plesové sezóny. Nicméně mistrovství Evropy pro mě bylo poměrně výzva. Protože je to u nás stále nový sport, neměla jsem žádné zastoupení v rámci klubu. Jela jsem tehdy na mistrovství sama za sebe, jako takový český Honza (smích). Ve vlastnoručně ušitém kostýmu a teplákovce, bez trenéra, a pouze díky své tvrdohlavosti, vlastním tvrdým tréninkům a píli. Ale byly to nervy, snad jedny z největších, co jsem zažila (úsměv).
„Propadla jsem freedivingu, můj rekord je přes 27 metrů“
Covid-19 všechny sportovní aktivity výrazně utlumil, ale nechystáte se v dohledné době na další šampionát ve vzdušné akrobacii?
Na žádnou soutěž se už nechystám. Baví mě dělat radost lidem svými show, nemám potřebu získávat medaile, za ty nervy mi to nestojí.
Další vaší aktivitou je vystupování na akcích jako gogo tanečnice. To také není právě obvyklý koníček, jak jste se k němu dostala?
Prvně bych ráda vyvrátila fakt, že gogo = striptérka. Gogo je doprovodná tanečnice k programu (v mém případě jako doprovod DJ, na festivalech, kulturních akcích apod.) Vždy mě bavilo tančit a nechat se unášet hudbou. Prošla jsem různými castingy na tanečnici a uspěla jsem. Bylo to úžasné období plné nádherných kostýmů! Tančila jsem na různých festivalech, byla jsem i tanečnicí zpěváka Dana Nekonečného. Největší zážitek pro mě byl tančit na hlavní stage před vyprodanou O2 arenou! Mít pod sebou 17.000 lidí, co se skvěle baví, vám předá neskutečnou energii (úsměv).
Dočetl jsem se, že vaším snem je stát se ještě kaskadérkou. Už jste si tohle řemeslo vyzkoušela?
Prošla jsem kaskadérským kurzem, ale mám tolik zájmů, že jsem se už dál kaskadérství profesionálně nevěnovala. Třeba mě to ale jednou zas chytne, kdo ví.
Když netančíte, nefotíte, nepadáte či se nevznášíte ve vzduchu, co nejraději ve volném čase děláte?
Poslední rok a půl mám ještě další závislost a tím je freediving! Neboli hloubkové potápění pouze na vlastní nádech. Nedávno jsem složila zkoušky a získala certifikaci, můj rekord je potopení do hloubky 27,7 metrů. Je to neskutečně úžasný a pro mě euforický pocit. Cítím, že to je věc, které se chci v nejbližší době co nejvíce věnovat (úsměv).
Co na všechny vaše aktivity říká váš přítel?
Přítel je ze mě občas dost unavený (smích). Jsem neskutečně akční člověk, co nedokáže sedět a nic nedělat. A tak se snažím i přítele do všeho „zatáhnout“. Nemá to se mnou asi jednoduché, ale rozhodně se se mnou nenudí!
Žijete v Praze, jak se vám naše metropole líbí?
Pro mne, rodilou Pražanku, je Praha rozhodně srdcovka. Nejraději mám oblast Prahy 2, procházet se kolem Vltavy je pro mě balzám na duši. Momentálně ale trávím hodně času i v Brně, jelikož přítel odtamtud pochází. Jsme trochu jako Romeo a Julie – ze dvou znepřátelených táborů (smích).
A jaký je váš recept na přežití covidové pandemie v co největší duševní pohodě?
Žádný recept nemám, protože i pro mě chvílemi pandemie (ztráta spousty zakázek, vystoupení atd.) znamenala poprání se s pocity zoufalství. Nicméně nejspíš bych všem doporučila snažit se tuto těžkou situaci vnímat jako příležitost pustit se do něčeho nového. Já jsem třeba založila web a začala učit fotografy online.
