V průběhu loňského roku geologové z České geologické služby seznámili veřejnost s komplexními výsledky deset let trvajících terénních výzkumů na Antarktickém poloostrově. Toto území z globálního hlediska stále představuje nejméně prozkoumanou a naprosto jedinečnou lokalitu.
V mořských sedimentech Češi nalezli velké množství unikátních zbytků zkamenělých živočichů a rostlin. Mezi nejvýznamnější objevy patří kosterní pozůstatky velkého vodního ještěra plesiosaura, fosilní schránky obřích amonitů a loděnek nebo zkamenělá dřeva stromů.
Ještěr s apetitem na křemeny
Paleontolog Radek Vodrážka se zúčastnil pěti expedic a byl to právě on, kdo na ostrově Vega objevil kosti druhohorního dlouhokrkého mořského plaza o délce asi šesti metrů, který žil přibližně před 75 miliony let. „Je to můj nejpopulárnější i nejobjemnější objev. Když jsme kosti vykopali, vážily asi sto kilogramů. Po následující čtyřměsíční cestě se vzorky dostaly do laboratoří České geologické služby a preparátoři pak strávili stovky hodin jejich čištěním, mechanickou a chemickou preparací a konzervováním,“ říká barrandovský vědec a pokračuje: „Teprve potom jsme mohli začít se studiem. Dnes už víme, že většina nalezených kostí představuje téměř celou pánev, hrudní, bederní a ocasní obratle, části končetin a dobře se zachovala část hrudního koše s úlomky žeber. Máme dokonce i výplň žaludku. Dlouhokrcí mořští plazi totiž často polykali křemenné valounky – gastrolity, které jsme nalezli v bezprostředním okolí hrudních obratlů.“ On sám však měl radost z mnohem – z našeho amatérského pohledu – titěrného nálezu. „Jako první jsem objevil a popsal spongie (živočišné houby) z hornin antarktického kontinentu. Článek o tom jsme spolu s britskými kolegy z British Antartic Survey publikovali v prestižním americkém časopise Journal of Paleontology,“ říká Radek Vodrážka.
Zvědavé kosatky nahnaly strach
Do vzdálené krajiny věčného ledu se vypravil celkem pětkrát, a od barrandovské Billy do české Mendelovy polární stanice na pobřeží ostrova Jamese Rosse (či zpět) to trvá při optimálních podmínkách šest dní. Nebo také tři týdny, pokud se počasí nechce umoudřit. Vykopávky se provádějí maximálně do hloubky 40 centimetrů, větší průnik zmrzlá půda s konzistencí betonu už nedovolí. „Což je škoda, protože určitě bychom jinak získali více kostí plesiosaura,“ míní a dodává: „Největším problémem je logisticka, dostat zkameněliny do České republiky je velice komplikované, zvláště váží-li třeba až tunu. Navíc některé tranzitní země – Argentina a Chile – považují Antarktidu za svoje území a velice neradi vidí, když něco odvážíme.“
Pokud moře v okolí ostrova Jamese Rosse nezamrzlo, čeští geologové se vydávali na člunech až na dvacetikilometrové výlety na jiné ostrovy, kde pracovali několik dní. Právě na jednom z nich Radek Vodrážka našel nejzajímavější připomínky dávných dob. Znalce kultovního filmu Věc asi napadne, zda nenarazil i na nějaké mimozemské artefakty? „Kdepak, nic takového jsem neobjevil,“ usmívá se a doplňuje: „Jediné nebezpečí, které tam hrozí, jsou agresivní lachtani, k těm je lepší se nepřibližovat. A jednou jsme měli na člunech nahnáno, až z moc velké blízkosti si nás prohlížely kosatky.“
A kam se chystá v nejbližší době? „Asi nějaký čas zůstanu doma a budu se věnovat rodičovským povinnostem. S manželkou, která pracuje v barrandovské pobočce České geologické služby, máme půlroční dceru Barborku. Ano, jméno jsme vybrali záměrně, je to přece patronka horníků a geologů. Na bydlení na Barrandově jsme se také rychle shodli, jako geologové se vztahem k přírodě a k horninám lepší místo v Praze nenajdeme,“ říká Radek Vodrážka, který ve volných chvílích rád vyráží do Prokopského údolí. Za prací? „Kdepak, prvohorní zkameněliny Barrandienu studují kolegové, nechci jim lézt do zelí. Jen se kochám krásou skal,“ uzavírá.
