Proč se zaměřujete na hudebníky?
Hraní na jakýkoli nástroj, pokud se mu věnujete pravidelně, je možné nejen z lékařského hlediska vnímat i jako typ sportu. Při hraní na hudební nástroj je člověk stále v konkrétní pozici, používá stále stejné svalstvo… A to může mít na zdravotní stav neblahý vliv. Zejména pro páteř představují některé nástroje výrazné zatížení a může dojít například k zásadním změnám v postavení páteře. Dalším z vážnějších důsledků je tzv. dystonie, kdy se hudebníkovi končetiny pohybují jinak, než mozek chce. A to samozřejmě může v mnoha případech znamenat konec kariéry.
Zjistili jsme, že v České republice se nikdo prevenci a léčbě hudebníků nevěnuje. Na západě je běžné, že každý větší orchestr má svůj zdravotní tým, který se o něj stará, u nás to ale zatím takto většinou nefunguje. Nápad vybudovat zde Centrum zdravotní péče o hudebníky není ale žádnou novinkou, navazuje na činnost podobného centra, které jsem založil v USA už před dvaceti lety. To české funguje v rámci Polikliniky na Národní od června 2014.
Kdo za vámi se svými zdravotními obtížemi nejčastěji chodí?
Klienty je možné rozdělit do dvou skupin – jsou to profesionální hudebníci a ti, kteří teprve začínají. Chodí sem hodně děti ze škol zaměřených na hudbu. To považuji za velmi dobré, protože prevence je velice podstatná.
Je možné říci, který hudební nástroj je pro člověka z hlediska zdraví nejnebezpečnější?
Nepoužíval bych termín „nejnebezpečnější“. Jaký dopad hraní na zdraví člověka bude mít, totiž hodně ovlivňuje to, co člověk dělá, když zrovna nehraje. Obecně řečeno, nejvíce komplikací přináší hraní na nástroje, které vedou k určitému zakřivení nebo nepřirozenému postavení páteře – to jsou obecně smyčcové nástroje, například housle. Člověk při hraní na ně stráví hodiny denně v zkroucené poloze, a to samozřejmě páteři dobře nedělá. Zřejmě nejlepší budou bicí, protože tam se pohyby hodně mění a jsou volnější. Za dobu, co se této oblasti věnuji, se alespoň žádný bubeník léčit nepřišel.
Zmínil jste studenty hudby, existují nějaké cviky a úchopy nástroje, které zdraví ublíží méně? Musejí se cvičit už od začátku hraní, aby se nevytvořil špatný návyk?
Každý dobrý učitel se jistě soustředí na to, jak žák nástroj drží. Ale pouze o tom to není. Důležité jsou kompenzační cviky a protahování. Dítě by nástroj nemělo rozhodně držet několik hodin v kuse, podstatné jsou pauzy, při kterých si tělo odpočine. Ideálně by se mělo protahovat každou čtvrt hodinu. Důležité je také vhodné využití volného času, jehož část by se dítě mělo věnovat především aerobnímu sportu. To je ale samozřejmě podstatné i v dospělém věku, pauzy při hraní a pravidelný pohyb by měl dodržovat i profesionál.
Součástí hudební kariéry by měla být instruktáž, v níž by se nejen děti, ale především jejich rodiče měli dozvědět, jak a co procvičovat a proč je to důležité. Určitým typem školení by v tomto směru měli projít i učitelé hudby. Potom by jistě méně absolventů hudebních škol trpělo špatným zakřivením páteře nebo skoliózou.
Pokud se rodiče rozhodnou, že jejich ratolest bude druhý Niccolo Paganini, je možné Centrum zdravotní péče o hudebníky navštívit ještě před začátkem „kariéry“ a vy jim cviky ukážete?
Určitě to možné je. Prevence je samozřejmě nedůležitější. Nejsou to žádná kouzla – jen pohyby a cviky, kterým všichni rozumí. Nejprve se podíváme na tělo, pak následuje instruktáž, která je nejen srozumitelná, ale navíc skoro každého baví. Hudebníci jsou velice ambiciózní a velice motivovaní dělat pro hudbu a pro sebe to, co mají. Navíc zjistí, že při pravidelném dozoru nejen na hudbu, ale i na vlastní tělo, se cítí líp, což znamená, že i líp hrají.
