Jak jste se dostal k závodění?
Taťka dělal v 80. letech automechanika závodníkovi Ladislavu Michálkovi z Lysůvek. Jezdil vrchařské závody s formulí Easter, kterou koupil od Adolfa Fešárka. Probíjel se z oblastních soutěží až do republikového mistrovství. A Taťka mě brával s sebou na závody a dokonce v době, když mi bylo 12 let, mě navlékl do montérek a dělal jsem na závodní formuli nějaké menší práce. Závody mě bavily a od té doby jsem chtěl být závodníkem. Po základní škole jsem šel na automobilovou průmyslovku do Bruntálu a po jejím absolvování jsem nastoupil do taťkova autoservisu, který založil v Panských Nových Dvorech. Pak už to byl jen krůček k závodům.
První závodní auto jste koupil nebo stavěl jako automechanik sám?
Koupili jsme starší tréninkový vůz na rallye – Škodu Favorit. Kompletně jsme jej s taťkou přestavěli, aby vyhovoval technickým předpisům pro vrchy. Hodně nám radil soutěžní jezdec Lumír Galia z nedalekých Závišic. Zažádal jsem si o licenci, kterou jsem okamžitě dostal. Stačilo mít lékařské potvrzení a zaplatit poplatek. Platila pro všechny disciplíny kromě okruhů. Měl jsem auto a licenci a mohl vyrazit na závody.
Byl jste před prvním závodem nervózní?
Docela dost. Bylo to pro mě nové prostředí, nikoho jsem neznal. První závod mě čekal tři dny před 20. narozeninami v Náměští nad Oslavou. A hned v prvním tréninku ve třetí zatáčce jsem dostal smyk a udělal hodiny. Kousek opodál stál kameraman České televize, hodiny natočil a vysílalo se to v televizi. K závodu v Náměšti nastoupilo 15 jezdců. V prvním závodě jsem skončil třináctý, ve druhém následující den jsem už byl devátý a připsal jsem si do mistrovství republiky první dva body.
Jak dlouho jste jezdil s favoritem?
Až do roku 1998, pro sezónu 1999 jsem koupil závodní felicii a o rok později jsme jezdil s felicií kit car.
Kolik stála jedna závodní sezóna?
Přesná částka se nedá říct, každý rok byl jiný. Ale odhadem šest roků závodění mě stálo přes milion korun. V roce 2000 jsme získali silný vůz Škoda Felicia kit car a pro zajímavost uvedu, že stála 750 tisíc korun. Jejím vlastníkem byl ale závodník Dušan Nevěřil z Hnojníku. My mu na oplátku, že jsem mohl s tímto autem jezdit, připravovali v našem servisu vůz, s kterým závodil zase on
Zkoušel jste oslovovat sponzory?
Ano, ale jednalo se spíše o menší částky. Za šest let jsme od sponzorů dostali přibližně 70 tisíc korun. Zbytek jsme museli táhnout ze svého.
Který svůj závod považujete za nejlepší?
V roce 2000 jsem odjel všechny závody mistrovství Evropy a nejraději vzpomínám na kopec v rakouském Rechbergu. Nádherná trať, a já na ni vyhrál poměrně suverénně svou třídu A 1400 ccm.
To je úspěch. Na jakém místě jste se v mistrovství Evropy umístil celkově?
Svou třídu jsem vyhrál. Mistrovský titul se ale vyhlašoval za celou skupinu A, kde mi patřilo 11. místo. Byl jsem hodnocen s třílitrovými bavoráky a podobně silnými auty. Takže i 11. místo je velkým úspěchem.
Tento rok byl ale také vaším posledním v závodech do vrchu.
Bylo to nešťastné. Jak už jsem řekl, auto patřilo Dušanu Nevěřilovi. Na konci roku si koupil spider a rozhodl se, že bude využívat jinou firmu, která se specializovala na formulové vozy. A kitovou felicii prodal Václavu Janíkovi. Navíc jsem v tomto roce těžce havaroval v Bystřičce, a abych měl na opravu auta, prodal jsem svou starou felicii. Zůstal jsem tak bez auta.
Ještě jeden rok jste ale závodil.
Ano, přešel jsem na okruhy. Dostal jsem nabídku jezdit Ford Fiesta Cup v pražském týmu. Byli jsme dva závodníci a jeden host, který jel VIP závod. V našem týmu byl hostem moderátor Jan Rosák. Svezl jsem se také v týmu Martina Sopúcha, ale rok 2001 byl mým posledním závodním.
V Bystřičce jsem měl nejvážnější nehodu kariéry. Co přesně se stalo?
Najížděl jsem v tréninku do třetí zatáčky po startu, ve které se přeřazuje na dvojku. Jenže mi se sekla rychlost, zablokovala se kola, vůz se smýknul a narazil do svodidel v místě, kde jsou ukotvena do země. Mě to po svodidlech vyneslo jako po skokanském můstku, ve vzduchu auto udělalo dvě salta a dopadlo do lesíku za svodidla. Zrovna do místa, kde stáli lidé. Když viděli, že na ně padá auto, uskočili, takže nikoho jsem naštěstí netrefil přímo. Takový náraz by nepřežili. Dvě dívky utrpěly lehká zranění – naražený kotník a pořezanou ruku, třetí divák měl otřes mozku. Já vyvázl s naraženými žebry a třemi posunutými obratli. Dodnes to cítím, hlavně když si špatně lehnu.
Ještě zpátky k divákům. Mohli stát tak těsně za svodidly?
Ne, byl to zakázaný prostor. Metr před místem, kde se moje auto zastavilo, začínal prostor, kam diváci nesměli. Byla tam velká cedule a pásky. Kdyby zůstali ve vymezeném prostoru, nikomu by se nic nestalo. Druhý den jsem se šel na toto místo během závodu podívat a stáli tam zase lidé. Pořadatelé je vyhazovali, ale oni se tam po chvíli vrátili.
Neuvažoval jste, že se k závodům vrátíte?
Před šesti lety jsem koupil šasí vozu BMW a měl do něj dostat motor od společnosti Matador. Byli jsme v dobrém kontaktu, testoval jsem jejich pneumatiky. Smlouva byla na spadnutí, jenže firmu koupil Barum Continental a ti měli jiné priority. Nedávno jsme si chtěli s místním podnikatelem a velkým automobilovým fandou koupit závodní spider Ligier a jezdit okruhy, kde jsou v posádce dva jezdci. Peníze ale investoval jinak a bylo po plánech.
Ani přesto jste úvahy o závodění nevzdal?
Určitě bych si chtěl ještě zazávodit. Lákají mě otevřená auta, spidery. Je to otázka peněz. Jen si vezměte, kitová felicie stála tři čtvrtě milionu a spider stojí v dnešní době kolem milionu. Když vidím, jak drahá auta dnes jezdí na cestách, tak čtvrtina z nich stojí více než závodní speciál. Zatím je to ale nad mé možnosti. Ještě se rýsuje možnost pronajmout si spider na jeden nebo několik závodů. Stojí to kolem dvaceti tisíc na závod, problémem je ale velká kauce. Ta se skládá ve výši 300 tisíc a slouží na případné opravy při havárii. Závodní auta totiž nebývají pojištěná. Je to přesto možnost, snad se svezu alespoň v pár závodech.
Profil
Michal Matula
Automobilový závodník Michal Matula se narodil v roce 1976. Absolvoval automobilovou průmyslovku v Bruntále a od roku 1994 pracuje v rodinném autoservisu v Panských Nových Dvorech se svým otcem a strýcem. V letech 1996 až 2000 se účastnil mistrovství České republiky v automobilových závodech do vrchu a v roce 2000 i mistrovství Evropy, kde dokázal vyhrát třídu A do 1400 ccm. O rok později absolvoval na okruzích Ford Fiesta Cup. V roce 2005 založil ve Frýdku-Místku se svým otcem neziskové občanské sdružení Motosport Club Matula, které pořádalo tuningové srazy, školu smyků nebo jízdy na motokárách. Sdružení připravuje akce i v letošním roce. .