Na Shakespearovských slavnostech v Ostravě jste v létě hrál v Bouři. Jak jste se k této roli dostal?
S Bouří jsem se poprvé setkal až v Americe. U nás je toto Shakespearovo dílo téměř neznámé, zatímco v USA jde o velmi populární hru. Tam dokonce z ní citují i malé školní děti, hovoří se v ní totiž o novém světě a to symbolizuje Ameriku. V roce 1981 jsem dostal nabídku hrát Kalibana a inscenace se setkala s velkým úspěchem. Musím říct, že jsem tuto roli měl velice rád. Po letech jsem dostal nabídku tady v Čechách, abych v této hře hrál Prospera. Já jim říkal, že Prosper by pro mě byl velkou výzvou, ale když už jsem před lety hrál Kalibana, rád bych si jej zopakoval. Přál jsem si jej hrát v Čechách. Takže jsem se roli naučil znovu v češtině.
Z Kalibana jste udělal výraznou postavu. Je to v původní hře skutečně tak významná role?
Hlavně je to známá role, ale samozřejmě jen v anglo-americkém světě. V Čechách Bouři nikdo nezná, tady jsou známé jiné Shakespearovy hry a tady je možná považována až za obskurní hru. Role Kalibana je ale významná.
Část textu říkáte anglicky. Můžete to vysvětlit?
Bylo to po dohodě s režisérem. Miranda otrokovi Kalibanovi na začátku říká, že jej naučila mluvit. Kaliban je primitiv žijící na ostrově a my proto úmyslně do jeho monologu vložili část, kterou říká jakoby ve svém prapůvodním primitivném jazyce. A protože hra je v češtině, zvolili jsme za jeho původní jazyk angličtinu. A čeština je v této hře jazyk, který jej naučila Miranda.
Během představení se potřete jakousi směsí a dokonce j olizujete a jíte. Z čeho je směs vyrobená?
Já ji opravdu jím. Jedná se o směs borůvek, malin, rybízu – podle toho, co zrovna dostanu v obchodě. Zmražené ovoce smíchám s marmeládou, aby se vše nalepilo na obličej a aby to bylo také jedlé.
Bylo tomu tak i v americké inscenaci?
Ne, tam jsem tak daleko nešel. Je to můj zdejší výmysl.
Je pravdou, že jste jako mladý chlapec nechtěl být hercem, ale tanečníkem?
Byl to můj studentský nápad, teenageři chtějí něčí být a já chtěl být tím tanečníkem.
Někdo v rodině se tanci věnoval?
Vůbec ne, pocházím z vědecké rodiny. S uměním jsme neměli nic společného. V Praze jsem ale chodil na umělecky zaměřené gymnázium, byl jsem členem divadelního kroužku a tehdy jsem si ve svých patnácti letech myslel, že bych mohl být tanečníkem.
Kdy přišel zlom a vy jste začal uvažovat o herectví?
Zlom přišel po recitační soutěži, v níž seděl v porotě herec Karel Höger. Ten se mě tenkrát ptal, co chci dělat. Já mu řekl o tancování a on mě přesvědčoval, že mám talent a že bych měl zkusit herectví. Já na něj dal.
Jste s odstupem času rád, že to tak dopadlo?
To víte, že jsem. Ještě nikdy v životě jsem nedělal nic jiného, tak by bylo divné, kdybych nebyl rád, že se věnuji herectví. Jako tanečník bych byl dávno zchromlý penzista.
Jak jste na tom byl s angličtinou, když jste emigroval?
Blbě. Musel jsem se hodně snažit a učit.
Napadlo vás, že byste v Americe nemusel být hercem? Uvažoval jste i o jiné profesi?
To víte, že jo. Já emigroval s tím, že budu dělat cokoliv. Ani jsem nedoufal, že bych mohl pokračovat v herecké práci. Chtěl jsem se o to přesto pokusit. Kdybych musel, dělal bych s lopatou. Vždyť jsem odešel s dvěma malými dětmi a musel bych je nějak uživit.
Jak jste nakonec zvládl angličtinu?
Role jsem se učil doslovně, dalo by se říct otrocky. Ale není to nic strašného. Role se učí otrocky od prvního do posledního slova i v češtině. To je u rolí výhoda. Existuje první slovo první scény a poslední slovo poslední scény a mezi tím se všechno musíte našprtat. Do jisté míry se to zdá být lidem komplikovanější, než to doopravdy je. Když máte říct Dobré jitro paní Přesličková, jak se dneska máte, nemůžete přece říkat Máte dneska jitro dobré, Přesličková paní. Musíte to říct, tak jak to je a stejné je to v angličtině. Jde o to se všechno naučit. Vždyť i pianista musí hrát, jak jsou noty, nemůže to hrát v jiném pořadí.
Objevil jste se v mnoha amerických filmech. Vždy jste hrál cizince?
Zahrál jsem si ve spoustě filmů, pořád hraji a doufám, že budu hrát. Režisér obsazuje herce, protože chce zrovna vás. A přízvuk svou roli hrál, to je samozřejmé. Mě obsazují jako cizince, protože mám evropský přízvuk.
Když se potkáte na ulici s člověkem, který vás nezná, dokáže váš podle přízvuku zařadit do Evropy?
Ne, nezařadí mě. Když se dám do dlouhé konverzace a protějšek se o to zajímá, většinou nezjistí, odkud jsem. Ani nemusí vždycky poznat, že jsem cizinec. Při dlouhém letu mezi Evropou a Amerikou jsem se jednou dal do řeči se sousedem vedle na sedadle. Po přistání v Kanadě mi řekl, že je odborník na jazyky z montrealské univerzity a celou dobu uvažoval, odkud jsem. A přišel na to, že jsem francouzský Kanaďan. Já jen řekl: Ano pane profesore, máte pravdu.
