Od 6. do 10. prosince snímek předpremiérově uvidí diváci ve Frýdku-Místku, Karviné, Českém Těšíně a Ostravě. „Podobně jako u Českého míru, který jsme promítli v brdském Trokavci, ´vracíme´ dokumenty nejdříve do míst jejich vzniku, mezi obyvatele, kteří jsou ať už přímo či nepřímo jejich aktéry,“ vysvětluje Vít Klusák. Režisér, který se svým kolegou Filipem Remundou vyvolal kontroverze a protichůdné reakce například jako autor filmů Český sen a Český mír, bude k dispozici pro diskuse po několika těchto projekcích. Přesný program, teaser filmu a další informace najdou zájemci na webu www.vseprodobrosvetaanosovic.cz.
Termíny a místa projekcí na severní Moravě:
6., 7. a 8. 12., 20.00 – Frýdek-Místek: kino Vlast
8. 12., 20.00 – Karviná
8. 12., 19.30 – Minikinokavárna Ostrava
9. 12., 19.00 – Český Těšín
10. 12., 17.00 a 19.30 – Minikinokavárna Ostrava
„Vše pro dobro světa“ je úryvek z reklamního sloganu společnosti Hyundai, která hlásá, že dělá vše pro dobro světa a nikdy nepřestane.
„Vše pro dobro světa a Nošovic“ je nový celovečerní dokumentární film režiséra Víta Klusáka, který s humorem, ale bez výsměchu zobrazuje malou moravskou vesnici, která výše uvedené dobro zažívá „na vlastní kůži“. Ve snímku ožívají příběhy točící se okolo kilometr dlouhé stříbrné továrny, která zde – jak místní rádi říkají – přistála jako UFO na zelené louce. Před očima se skládá hravý i mrazivý kaleidoskop složený z pestrých situací: například vyprávění o nátlaku na místní obyvatele při výkupu pozemků, instalace protestní sochy „strašák-do-parkoviště“, rezavá Zelárna Nošovice, která produkuje tamější slavné kysané zelí, odhalení tajného rituálu korejských manažerů při začátku stavby, vztah sedláků k zemědělské půdě, 54 a půl vteřiny nutné na montáž těsnění, sborový zpěv korejské lidovky Arerang, sedm lip, které jediné výstavbu automobilky přežily, masožravé květiny mluvčího společnosti, vyhazov montéra, který kritizoval poměry v továrně, vyvedení štábu z jejích prostor či Beethovenova skladba oznamující začátek aktivity svářecích robotů… „Je to sociální groteska o poli, na němž rostou auta,“ říká Vít Klusák, který dokonce kvůli filmu porušil své předsevzetí od doby filmu Český mír a natočil reklamu. „Nevstávejte tedy před závěrečnými titulky,“ vyzývá diváky. Hudbu k filmu složila skupina DVA, do distribuce jej vyšle Asociace českých filmových klubů.
„V Respektu jsem narazil na článek Jáchyma Topola. Byla to reportáž, ve které líčil atmosféru v rozhádaných Nošovicích – výkupy byly čerstvě dokončeny a část obyvatel nemohla přenést přes srdce, že se z pole uprostřed jejich vsi stane průmyslová zóna. Že zelí a brambory vystřídají auta,“ uvádí Vít Klusák, jak se k tématu Nošovic dostal a proč se zde vůbec v lednu 2006 poprvé objevil s kamerou. Mnozí z majitelů polí, na nichž dnes automobilka stojí, dlouho své pozemky v té době prodat nechtěli. Donutil je až nátlak jejich sousedů a anonymní dopis, který odolávajícím sedlákům a jejich blízkým pohrozil smrtí.
Filmaři se do Nošovic vrací dva roky po těchto dramatických výkupech, v době, kdy továrna začíná chrlit levná auta. Celkově zde strávili 60 natáčecích dní a podařilo se jim mimo jiné proniknout přímo do automobilky. „Asi se domnívali, že to ukormidlují. Tyhle velké firmy a jejich představitelé často sami nevidí, co je na jejich fungování strašidelného a dokonce zdobí své areály obřími nápisy typu ´Společně vytváříme budoucnost´, aniž jim dochází, že tenhle výkřik nic neříká o povaze a kvalitě té budoucnosti,“ říká Vít Klusák. „Velkou inspirací nám byl s kameramanem Kubou Halouskem a výtvarníkem Radimem Peškem ´Playtime´ od Jacquese Tatiho,“ doplňuje. Lidé tu nesedí v kancelářích, ale v tzv. open-space hale schovaní v takových šedivých kójích, chodí se v šedomodrých uniformách, montéři na lince mají 54,5 vteřiny na svůj stále tentýž úkon, v obří montovně znějí ze všech stran takové syntezátorové melodie, jež ohlašují, že se robot brzy pustí do práce, a tiskový mluvčí se chlubí, že z celé původní krajiny o rozloze 300 ha zachovali ostrůvek sedmi lip, protože v nich dříve stála boží muka, tak jim bylo trapno je kácet, nebo rozsazovat. Mimochodem jeden z těch stromů už usychá, ale to filmařům zakázali natáčet.
„Na celém příběhu mě zaujala bída samozřejmosti (jak to nazval Ivan Hoffman), se kterou se celý ten příběh odehrál. Samozřejmost, s níž naši politici vítají nadnárodní koncern a za nesmírných ústupků ho zvou na zelenou louku. Samozřejmost, se kterou se násilí na společenství jedné vesnice ospravedlňuje tzv. veřejným zájmem. A konečně samozřejmost, že chrlit auta je dobrá věc,“ uzavírá Vít Klusák.