Patřilo mezi vaše dětská přání stát se hercem?
Pamatuji si, že jsem se chtěl stát popelářem, moc se mi líbilo, jak popeláři v Hrabůvce, kde jsme bydleli, kutálejí popelnice. Dokonce jsem se chtěl vyučit automechanikem a hodně nerad jsem se přihlásil na gymnázium. Jenže základ mé herecké profese je možná už ve školce. Vždy jsem rád bavil lidi kolem sebe, připravoval jsem si scénky, hrál na besídkách, nedávno jsem dokonce našel vlastní scénáře mých scének z pionýrských táborů. Nemíval jsem trému, snad s jedinou výjimkou, kdy tatínek chtěl, ať návštěvám předvedu, jak hraji na flétnu. Tam se mnou tréma vždycky lomcovala. Po gymnáziu jsem se přihlásil do Brna na JAMU a hned v prvním kole mě vzali.
Dostal jste první angažmá v Ostravě?
Ano, já jsem ani nikde jinde nechtěl hrát. Už před koncem školy jsem se oženil a měl syna. I proto nic jiného nepřipadalo v úvahu. Navíc jsem velký patriot. O Praze se říká, že je mekka, já tam však nechci. Raději tady budu jeden z deseti než v Praze jeden ze sta. Ani bych nemohl v tom pražském shonu žít. I odsud rád jezdím na chalupu, kterou máme v Hostýnských vrších, kde je neuvěřitelný klid a pohoda. Uznávám, že herec má v Praze více příležitostí, je to nádherné město, ale z Ostravy neodejdu.
Nevydělal byste si díky více možnostem v Praze více?
Finance jsou vždycky problémem a z divadelního platu se dá sotva vyžít. Měl jsem vždycky štěstí, že jsem dostal šanci v rozhlase i televizi, dokonce jsem psal scénáře pro televizi Nova, svého času jsem dělal i dabing.
Jak jste se dostal k moderování pořadu Zahrada je hra?
Musel jsem projít konkurzem, což nemám rád a říkal jsem si, že přece nebudu druhým Přemkem Podlahou. Jenže říká se, že kšeft je svatá věc, takže jsem na konkurz šel. Odehrával se v Komenského sadech, byl tam štáb a plno dalších uchazečů o moderování. Já si nemohl zapamatovat úvodní věty, no hrůza. Zaimprovizoval jsem, vše řekl svými slovy a dělal jsem, že mám psa. Nakonec jsem byl rád, že jsem čtyři roky moderoval tento pořad. Nechali mi volnou ruku a mohl jsem vše dělat v humorném stylu. Moc mě to bavilo.
Jezevčice Pepina byla vaše?
Vůbec ne. Dokonce i ten pes musel projít konkurzem. Hledali nějaký protiklad k mé postavě. Nesehnali krysaříka ani yorkshira, takže volba padla na jezevčíka. Patřila tchýni kameramana, skvělé osmdesátileté paní s vytříbeným smyslem pro humor. Fenka se ve skutečnosti jmenuje Gina a režisér chtěl, ať má pejsek české jméno, takže jsme ji překřtili na Pepinu. Samozřejmě měsíc na takové jméno neslyšela a dělala si, co chtěla. Navíc jezevčíci jsou tvrdohlaví. Fakt jsme si s ní užili.
Proč si vás vybrali do pořadu o zdravé výživě Pod pokličkou zrovna Norbertem Lichým?
Myslíte tím naše postavy? (smích) Na konkurz mě vytáhl Norbert Lichý, protože na něj nechtěl jít sám. Tehdy se ještě jednalo o pořad o zdraví. Původně hledali jednoho člověka, my jim navrhli, aby nás vzali oba jako dvojici. Štábu se to moc nepozdávalo, pak vymysleli, ať sehrajeme scénku na téma rakovina. Sehráli jsme ji, nebyla hanlivá ani urážlivá, ba naopak lehce humorná. Z toho se pak vyloupl pořad Pod pokličkou. Tam jsem si zahrál hlavně ženské role, černochy a lidožrouty. Všechny scénky vymýšlíme s Norbertem a fakt nás to děsně baví. Někdy se odbouráme a musíme scénky přetáčet. Za sebou máme už přes 3500 scének.
Vymýšlíte scénky i pro jiné pořady?
Připravil jsem Bleší cirkus pro ostravskou divadelní pouť. Před časem si vyžádala jedna stavební firma, že na slavnostní večer nechce moderátora, ale herce, který předvede scénku zaměřenou na stavebnictví. Napadl mě Galileo Galilei a jeho A přece se točí. Uprostřed jeviště stála míchačka – Galileova vize budoucnosti, a on musel svůj výrok odvolávat, přestože myslel na pořád se točící míchačku. Scénka měla úspěch.
Kdy jste naposledy zaimprovizoval?
Na letošních Shakespearovských slavnostech – do textu v Brně jsem zahrnul zvonkohru ze Špilberku, v Praze jsem si vzal na paškál Loretu. Před lety mě po divadle naháněl Radek Lipus, který režíroval Tři mušketýry. Hrál jsem zápornou postavu, velitele gardy, který jde proti mušketýrům. Na každé představení jsem si připravil něco jiného, ať už srandičky s kordem nebo useklý prst. To mi prošlo, jenže u hodně suchého oznámení, že jsme prohráli bitvu, jsem každé představení říkal něco jiného, aby to vyznělo vtipně. Lipus pak o přestávce běhal v zákulisí a naháněl mě, aby mi mohl vynadat.
Dostával jste za takové hlášky pokuty?
Kdysi ano. Dostával jsem pokuty za pozdní příchody a právě za hlášky nebo improvizace. Kuriózní pokutu jsem dostal kvůli Jitce Smutné. Byla hostem pořadu Křeslo pro hosta a divákům povyprávěla, že jsem jako mladý vodník v Lucerně řek mlynáři, že jsem ohrožený biologický druh. Já to řekl jen jednou, protože se to do Jiráska moc nehodilo, jenže poté, co Křeslo pro hosta uvedli v televizi, si mě zavolal tehdejší šéf činohry Karel Brynda. Přestože se to stalo před třemi lety, dal mi pokutu. A docela mastnou – tři stovky. Výplatu jsem měl sedmnáct stovek, takže to bylo hodně citelné. Neukecal jsem jej, že je to po třech letech dávno promlčené. Jen řekl hrubým hlasem: Herec se nemůže chovat jako hovado. Dnes už naštěstí pokuty nedostávám. Spíše se ode mě něco takového čeká, jen režiséři trnou, co zase vyvedu.