Dětské hry mají připravit dítě na život. To je v pořádku. Jenomže by měly skončit s dětstvím. Není tedy už v pořádku, pokud hrajeme stejné hry dál i jako dospělí. Když hrajeme chvíli za jednu a chvíli za druhou stranu.
Říkám si, kam až to chtějí hnát a co je skutečně cílem. Protože posuďte sami. Sotva člověk po ránu protře oko, už vidí: Rusko by neváhalo použít jadernou zbraň! Rusko je úspěšnější! Zabraňte destrukci, schvalte pomoc Ukrajině! Válka jen tak neskončí, jak blízko je Česko k válce? A tak dál a tak podobně pořádně hezky česky „vyšturmovat“ populaci. Ale já se opět ptám k čemu?
Každý z nás někdy býval dítětem, dokonce i piráti z Prahy 5. Každý z nás tedy hrával podobné hry. Jednou z oblíbených byla „Král vysílá svoje vojsko“. Pamatujete si? Na začátku jsme se rozdělili na dvě co nejvyrovnanější skupiny. Postavili se do řady proti sobě a pevně drželi za ruce. Král potom vyvolal jméno a Karel, Štěpán nebo Linda se rozeběhli proti protější řadě. Měli za úkol prorazit dětský řetěz. Když to dokázali, zajali tak hráče, jejichž držení prorazili. Když neuspěli, stali se sami zajatci. Bylo důležité být rychlý, silný, ale také uhnout v poslední chvíli a tím zaskočit nejslabší článek řetězu. Tedy i kus taktiky, kus psychologie. Nakonec prohrála ta strana, kde už zbyl jenom sám král. A něco podobného s námi pětkový piráti hrají i nyní.
Načítaní obsahu...
Řím s Řeckem udržoval už od nejstarších dob přátelské styky a Římané se toho u Řeků dost naučili. Dokonce v rámci dobrých vztahů posílali pravidelně dary do Apollónova chrámu na Délu, a to na zbožné Řeky opravdu působilo. Do řeckých sporů Řím zasahoval minimálně a dá se říct, že projevoval zvláštní sympatie Spartě, protože Římany fascinovala její vojenská historie.
Kdo by neznal Blaník, který je víc než jen jedním z mnoha českých kopců. Kolem něj se vytvářel kus identity českého národa, psaly se o něm knihy, romantické příběhy i politické projevy a skládaly se básně, opery a hudební díla.
Asi nejsem sám, kdo moc nechápe zmatené (ne)rozhodování zastupitelů hl. m. Prahy. Jednou tak, podruhé jinak, jednou jeden (jedna) za tu stranu, pak za druhou a někdy i za třetí, čtvrtou, a dokonce i za pátou. Celé mně to připomíná starou dětskou hru „Král vysílá svoje vojsko“.
Ve 30. letech 19. století vládl v afghánském Kábulu emír Dóst Muhammad Chán, který vadil Britům, a ti se proto rozhodli podpořit jeho soupeře, svrženého emíra Šáha Šudžá. V prosinci roku 1838 na jeho podporu vyrazilo z indického Pandžábu 21 000 britských a indických vojáků, které doprovázel stejný počet civilistů, pod velením generála Johna Keana.
Každý z nás někdy býval dítětem. Každý z nás tedy hrával podobné hry. Jednou z oblíbených byla „Král vysílá svoje vojsko“. Pamatujete si?
Následující data o odhadovaných ztrátách ruské armády na Ukrajině uveřejnil deník The KYIV Independent. Údaje se vztahují ke středě 11.května k 11 hodin středoevropského času.
Načítaní obsahu...
Ostravský autor Kamil Rodan sepsal poutavé příběhy evroských královen.
Ostravský autor Kamil Rodan sepsal poutavé příběhy evroských královen.
Unikátní pojízdná expozice, která přibližuje historii boje legionářů v Rusku v letech 1918 – 1920, je až do 26. srpna přistavena na Nákladovém nádraží Žižkov.
Povstání za druhé světové války spustil žertík moderátora: V sobotu 5. května vynechal hlasatel Zdeněk Mančal povinnou německou časomíru a místo ní v sedm ráno pobavil národ památnými slovy „Je sechs hodin“. Ve studiu na Vinohradské Češi zvedli hlavu a začalo Pražské povstání.
Sokol Střešovice slaví v letošním roce 130 let od svého založení a k této příležitosti pořádá i 22. - 23. května náležité oslavy. Neškodí si proto připomenout i některé události z jeho bohaté historie.
