Pocházíte z Vrchlabí, z menšího městečka vzdáleného 130 kilometrů od Prahy. Vybavíte si vzpomínku na první návštěvu naší metropole?
Už jako malá jsem s rodiči jezdila do Prahy, protože tu máme plno kamarádů. Vždy se mi zde líbilo, asi to bylo i kvůli tomu, že kamarádi bydlí na pěkných místech (úsměv).
Mnoho ambiciózních dívek z okresních měst či vesniček se chce přestěhovat do Prahy a udělat zde kariéru, nebo se alespoň dobře vdát. Měla jste v pubertě podobné touhy?
Vůbec ne. Mám ráda Vrchlabí, ale v Praze si také najdu svoje. Vše má pro i proti.
Po zisku olympijského zlata jste se tady usadila a bydlíte na ubytovně Dukly Praha. Přesto nejste, podle vašich vyjádření, z pražského prostředí příliš nadšená. Co vám tu nejvíce vadí?
V Praze jsem bydlela už před olympijskými hrami a mám to tu ráda. Je to podle mě jedno z nejkrásnějších a nejsympatičtějších hlavních měst na světě. Ale přece jen je tu všechno mnohem rychlejší než ve Vrchlabí. Takže si neodpočinu jako doma, protože je tu vždy co dělat. Z ubytovny se ovšem zanedlouho přesunu do vlastního bytu v developerském projektu, který vzniká na Podbabě.
Zútulnila jste si zatím pokoj na ubytovně například vlastním nábytkem či alespoň plakáty?
Mam tam pár obrazů a moc bordelu, takže zútulnila (úsměv). Bydlím s mojí kamarádkou, věcí je vždy hodně a místa málo.
Máte nějakého dotěrného fanouška, kterého se nemůžete zbavit?
Nemám, moji fanoušci jsou milí!
Chodí vám nabídky k sňatku?
Pár jich bylo, ale spíš jen tak ze srandy.
Pokud by vás někdo chtěl pozvat na rande, jak by mělo ideálně probíhat?
Haha, to vůbec nevím. Když se s člověkem cítím dobře, tak je jedno, kde právě jsme. Klidně i na „Čerňáku“ mezi paneláky.
Co je podle vás největší mužský nešvar?
Nevím. Jsem ještě mladá na to, abych měla takové ty klasické stěžovací ženské kecy.
Podle zvěrokruhu jste narozena ve znamení Býka. Věříte na vlastnosti přisuzované horoskopy, výklad karet či čtení z ruky?
Trochu věřím (úsměv). Ale zkušenost nemám.
Když máte volný čas, kam se nejraději vypravíte?
Když mám volno, tak určitě nejdu do obchodního centra, ale do nejbližší přírody v Praze. Ale nemohu prozradit kam. Pak by se tam všem zalíbilo a bylo by tam narváno, protože je to opravdu krásné místo.
Už jste se byla podívat na Hradě či ve Zlaté uličce? Navštívila jste Národní divadlo?
Na Hradě jsem byla, poměrně často tam probíhají děkovné ceremoniály nebo oceňování sportovních výsledků. A v Národním divadle jsem také byla, se školou (úsměv).
Baví vás chodit po nákupech?
Nebaví.
O Pražácích si ti mimopražští rádi říkají vtipy. Znáte nějaké?
Vtipy přímo ne, ale vždy se najdou nějaké chytré průpovídky (úsměv).
V současné době studujete Vysokou školu ekonomie a managementu. Vidíte se za pár let, jak pobíháte v kostýmku mezi kancelářemi velké banky či privátního podniku?
Nikdo neví, co bude, a já neplánuji. Ale chtěla bych asi zůstat u sportu, což se s mojí školou nevylučuje.
V únoru uplynul rok od vašeho olympijského vítězství v Soči. Připomněla jste si tehdejší triumf malou vzpomínkovou párty?
Protože jsem ani před rokem na žádné párty nebyla, tak ne.
Vrcholový sport vám přináší možnost srovnávat tuzemské poměry s těmi zahraničními. Jaké vidíte největší rozdíly?
Mam pocit, že to u nás vidíme horší, než to doopravdy je. Možná jsou Češi obecně trochu víc naštvaní, ale zase to americké, že všechno je super a cool, mi vadí víc.
Olympijské hry jsou pravidelně pod bedlivým dohledem bezpečnostních sil, ale obdobné rozsáhlé zabezpečení chybí na menších podnicích, na kterých v průběhu roku startujete. Nemáte někdy obavu, že se mezi diváky najde psychicky či nábožensky vyšinutý jedinec s vražednými úmysly?
Vůbec ne. Na našich závodech je na místě relativně málo diváků a probíhají většinou vysoko v horách, už jen dostat se tam je dost složité. Cítím se úplně bezpečně a ani mě nějaké obavy z ohrožení nikdy nenapadly.
Toulat se po Praze v brzkých ranních hodinách také patří k adrenalinovým zábavám. Nebojíte se?
Myslím si, že Praha je v tomto směru vcelku bezpečná. Samozřejmě, stát se může cokoliv, ale jsou mnohem nebezpečnější místa na světě.
Zvládáte pražské dopravní zácpy v klidu a úsměvem na rtech, nebo vám za volantem nebezpečně stoupá krevní tlak?
Záleží na tom, jakou mám náladu. V autě spíš nadávám jen tak pro sebe. Ale na řízení v Praze už jsem si docela zvykla.
Představte si, že vám na ruku přistála kouzelná zimní vločka, která vám do roku 2025 splní právě teď vyřčená čtyři přání. Tím prvním by bylo…
Mám nyní všechno, co potřebuji, a jsem spokojená. A hlavně, když chcete, aby se vám přání splnilo, tak ho nesmíte říci nahlas…
Profil – Eva Samková
- narozena 28. 4. 1993 ve Vrchlabí
- olympijská vítězka ve snowboardcrossu (16. 2. 2014, Soči)
- v letech 2010, 2011 a 2013 juniorská mistryně světa
- vítězka sportovní ankety Král bílé stopy 2014
- v anketě Sportovec roku ČR 2014 získala 2. místo
- její záliby jsou hraní na saxofon a bicí, jízda na koni, surfing
- svobodná, bezdětná
foto: archiv Evy Samkové – Barbora Berdychová
autor: Martin Šimanov – časopis Naše Praha
Redakce časopisu Naše Praha se zavazuje Evě Samkové všechny mailové vzkazy od potenciálních nápadníků poctivě předat, můžete využít mail šéfredaktora jan.belohuby@ceskydomov.cz, do subjektu napište – pro Evu: Rande mezi paneláky