Pocházíte z Prahy, kde jste se narodil?
Jsem Pražák každým coulem, narozený v Podolí. Celý život jsem bydlel v Praze 6 kousek od Břevnovského kláštera. Hele, a můžeme si tykat?
Dobře, můžeme. Co si vlastně vystudoval?
Vyučil jsem se truhlařinou a pak byl přijat na SUPŠ. Nějaký čas jsem žil v New Yorku, pak přišlio přijetí na VŠUP obor Architektura a Design, později také na ČVUT Průmyslový design. Po ukončení studia několik let navrhování a realizací. A kdybych si měl vybrat, zvolil bych si tuhle cestu znova.
O jakém povolání si snil jako dítě?
O tom, co dělám. Už na základní škole jsem četl knížku Potápěči bez moře od Jana Nováka, to je pro mě knížka číslo jedna. Potápění má v Česku obrovskou tradici. Třeba už v roce 1964 bylo USA, Francie a tehdejší Československo na špici v potápění. Existovaly tady projekty různých potápěčských klubů. Například projekt Permon 1 až Permon 5. Šlo o pobyt člověka pod vodní hladinou a postavení několika menších kesonů. Ale „pětka“ už se nerealizovala, protože přišli Rusové a pak se tu 50 let v této oblasti skoro nic nedělo.
Jak se z truhláře stane potápěč?
Potápění mě zajímalo už od mala. Ale asi ve třiceti jsem se rozhodl, že kašlu na tenhle systém, kdy pracujete na procesech na jejichž konci jsou nakonec nadnárodní cizí korporace. Už jsem nechtěl prostě být zaměstnanej. Teď jsem potápěč na volný noze.
Dal si výpověď a rozhodl se, že budeš kosmonaut? To zní trochu komicky…
Když to takhle řekneš, tak jo, ale tak to nebylo, ta myšlenka ve mně zrála několik let. V roce 2008 podepsal Topolánek vstup do Evropské vesmírné agentury, což bylo podstatný. V tu chvíli začalo mít smysl se tomu věnovat, i možnost stát se kosmonautem už nebyla tak nereálná. Vím, že já se sice do vesmíru asi nikdy nepodívám, ale až do smrti se budu probouzet s tím, že se o to pokouším.
Zatím jsme mluvili o potápění, ty chceš ale do vesmíru, jak to spolu souvisí?
Úzce, k tomu, abych mohl nahoru, musím nejdřív dolů. Potápění je pro mě určitá alternativa. Prostředí je tam hodně podobný. Dá se tam simulovat stav beztíže. Nejdřív budeme Hydronauta 3 testovat na suchu, přímo tady v Radotíně. Když všechno dobře dopadne, potom půjdeme pod vodu. Necháme se do něj ve třech zavřít asi na týden, podle plánů NASA by pobyt měl napodobit let k asteroidu. V hloubce 20 metrů by nám to mělo simulovat let kosmickou raketou. Samozřejmě bez přetížení spojené s letem raketou.
Říkal si, že stavíš Hydronauta 3? Kde máš jedničku?
Ta teprve bude. V podstatě důvodem, proč stavím trojku, je to, abych mohl postavit jedničku. Ta už bude mít parametry jednoho modulu z Mezinárodní vesmírný stanice, bude dvoupatrová, vejde se do ní šest lidí. Trojka je menší a má hlavně testovací důvody. Až budu mít všechny data, začnu stavět jedničku. Ta bude stát možná desítky nebo stovky milionů. Jednička by měla umožnovat simulovat let na Mars, ten trvá devět měsíců. Když dopadnou dobře všechny testy trojky, budu už moct zažádat i o nějaký větší peníze.
Kdo platí Hydronauta?
V podstatě nikdo. Hodně platíme z vlastní kapsy. Taky pomáhají sponzorský dary. S Českým Rozhlasem jsme udělali akci v rámci popularizace vědy pro posluchače, kde mohli přispívat. Bylo to úžasný, vybralo se přes 300 tisíc korun, po hrozně malejch částkách, vůbec jsem nečekal, že to bude zajímat tolik lidí. Přispělo 211 lidí.
A dotace?
Víš, v Česku je to složitý. Raději jsem o žádný granty zatím nežádal. Kdybych viděl ty stohy papírů, který je potřeba vyplnit, aby člověk nějaký peníze dostal, možná bych nikdy nezačal. Nejsem obchodník, neumím to. Musel jsem utahovat rozpočet, dostal jsem se z desítek milionů korun na miliony. Radši jsem se pustil do stavby rovnou.
Nemrzí tě, že tenhle projekt děláš právě v Česku?
To ani ne, naopak, i když kdekoliv jinde by to bylo asi jednodušší. Určitě bych nestavěl způsobem jakým stavím. Ale jsem pyšnej na to, že jsem Čech a věděl jsem od začátku, že to tady bude složitý a s tím jsem do toho šel. Hodně mi pomáhá Česká kosmická kancelář – ti mi pomohli tu myšlenku upravit a prezentovat a Ústav leteckého zdravotnictví. Ti nás otestovali, jestli vůbec ten simulovaný pobyt zvládneme. Bez nich by to nešlo.
Vím, že jsi hrdý na to, že si něco takového dokázal postavit v Česku. Proč tedy anglický název?
Hele, zkus v Česku představit něco co má v názvu „podvodní“, nezní to úplně seriózně. Tak je to prostě Hydronaut.
Kdy si vlastně začal se stavbou?
V roce 2010 v Česku proběhl Mezinárodní astronautický kongres, asi po šedesáti letech se tady začalo zase něco dít. Tam jsem představil nápad, který mi přijali, a to byl úplný začátek.
Kolik lidí se na stavbě podílí?
Těch lidí je hrozně moc. Střídá se tu kolem deseti lidí, kteří mi pomáhají, jsou to ale většinou dobrovolníci, kluci, který to dělaj, protože je to baví, neměl bych peníze je zaplatit. Já jsem tady pořád. Podstatná je společnost Kovoklima, v jejímž areálu Hydronaut stojí, vyšli mi vstříc s prostorem a technologickým zázemím.
Jak dlouho to trvalo od myšlenky k samotné realizaci?
Tu myšlenku jsem měl v podstatě od osmi let. Zásadní byl ale ten vstup do Evropský vesmírný agentury. Před tím nemělo smysl nic stavět. Postavit to někde na zahradě nemělo smysl, a co bych s tím pak dělal? Je potřeba, aby tyhle věci měly nějaký využití. Chci, aby to sloužilo pro lidi, pro mě jsou důležitý data, lidem to ale může sloužit jako zátěžové testovací centrum. Testovat se tam můžou třeba i záchranáři, hasiči, policajti, vojáci samozřejmě potápěči ale i technika. Záleží na tom, kde to bude stát. Ideální by byl nějaký lom, kde bude i nějaké přidružené zázemí.
Věřím, že pro tebe je stavba Hydronauta splněním snu, uživit se tím ale nedá…
To nedá, je to spíš ztrátová věc, neustálá investice. Akorát do toho rveme stále peníze. Hrozně jsem tomu obětoval – čas, peníze, rodinu. Živím se jako potápěč – zedník. Pracuji jako stavební dělník na podvodních stavbách a konstrukcích.
Kdyby někoho rozhovor zaujal a chtěl Hydronauta vidět, může se přijet podívat?
Určitě, uvítáme každého. Jsem tu skoro pořád, takže stačí zavolat hodinu dopředu na číslo 725 107 360 a ověřit si, jestli tu jsem.
Myslíš, že se jednou do vesmíru podíváš?
Uvědomte si, že žijeme v době, kdy ve vesmíru reálně každý den žije šest lidí. Když se mi to nepovede, řeknu si na smrtelný posteli, že jsem se aspoň nenudil. Vlastně celý je to takový můj osobní pokus, jestli síla myšlenky je nosná věc, zatím to vypadá, že jo, podřizuju tomu všechno a jestli to tak vážně je, tak jednou poletím. Chci na Měsíc.
Profil
Potapěč a konstruktér Matyáš Šanda se narodil v Praze Podolí roku 1976. V roce 1984 se mu dostala do rukou kniha Potápěči bez moře, která v něm vzbudila touhu stát se potapěčem. V 90. letech se vyučil truhlářem a byl přijat na SUPŠ. Studoval na VŠUP obor Architektura a Design, později také na ČVUT Průmyslový design. Je absolventem Space Technology Course. Pracuje jako stavební dělník na podvodních stavbách a konstrukcích. Od přijetí České republiky do ESA naplno realizuje projekt Hydronaut a další projekty pro oblast Human space exploration.