Váš tatínek byl poměrně známým automobilových závodníkem v 70. a 80. letech. Vy závodíte také. Neměl o vás otec strach, neodrazoval vás od závodění?
Odmalička se pohybuji na závodech. Musím říct, že ne na těch taťkových, toho jsem závodit nezažil. Skončil sježděním ještě před mým narozením. Podporoval bráchu Patrika, který jezdil motokros, takže mě brával s sebou. A musím říct, že mi vždy pomáhal a nikdy mě od závodění nezrazoval.
Ani kvůli bezpečnosti?
Bezpečnost řešíme takřka denodenně. Moje formule byla vyrobena v roce 1983 a tomu odpovídají i bezpečnostní rizika. Současné závodní vozy mají pevný monokok, takže při případné nehodě je jezdec dobře chráněn. Ta moje ne. Nechci ani domyslet, co by se stalo, kdybych havaroval na trati v plné rychlosti… Právě proto by taťka chtěl, abych jezdil spíše okruhy, kde jsou bezpečnostní zóny, a když jezdec vyletí z tratě, nic se nestane. Také by mě viděl rád v nějakém bezpečnějším voze, než je má formule Mondial.
Občas vídávám na stránkách jezdců nebo na youtube záběry z kokpitu. Na závodech do vrchu, které jezdíte, se jezdec řítí v plné rychlosti lesem po trati, kolem které nejsou svodidla…
To musí člověk zažít, těžko se o tom vypráví. Před startem jsem nervózní, buší mi srdce a někdy si říkám, jestli to mám zapotřebí. Pak se rozjedu, nervozita okamžitě mizí a nastupuje adrenalin. Jezdím na doraz, využívám každý milimetr tratě a i proto se dostavují dobré výsledky. Přiznám ovšem, že mívám hrozný strach. Ale ten strach vnímám pozitivně, díky tomu má člověk přece jen nějaké limity a pomáhá to přežít. Když pak dojedu, nastupuje pocit radosti a velká úleva.
Jaké maximální rychlosti dosahuje vaše formule Mondial?
Může jet až 250 kilometrů za hodinu. Záleží na převodech. Na vrchy máme převody trochu jiné, takže maximální rychlost je nižší, protože potřebujeme mít zrychlení na trati s hodně zatáčkami a maximální rychlost nevyužijeme.
Jestli se nepletu, tak rokem výroby 1983 patří Mondial do veteránské kategorie. Je to tak?
Ano, s touto formulí jezdím kategorii HA2, což jsou starší vozy do objemu dvou litrů. V kategorii „historiků“ porážím i silnější stroje, ale hlavně se srovnávám s novodobými vozy. Zajímá mě absolutní pořadí. Celkově nás jezdí přes 100, někdy 160 a snažím se být do 10. místa. Naposledy na srpnových závodech v Bratrušově jsem skončil absolutně třetí. Zajel jsem lepší časy než soudobé formule a porazil jsem i spidery s výkonem 400 až 500 koní, zatímco má formule má necelých 200 koní. To byl můj největší úspěch v letošní sezóně.
Kolik vás vůbec vaše auto stálo?
Nejde to vyčíslit. Když jsem ji před pěti roky kupoval, nestála hodně, ale věnovali jsme jí hodně času v garáži. Pracovali jsme na ní ve dne, v noci, přestavěli ji, aby byla konkurenceschopná. Formule šlape perfektně, a proto porážíme novodobé monoposty.
Táta by vás rád viděl v bezpečnějším stroji. Přemýšlíte o nějakém?
Chtěl bych pokračovat ve vyšší kategorii. Ale záleží na financích. Dostali jsme nabídku na koupi formule Dallara F302, což je špičkový vůz s karbonovým monokokem a motorem Opel. Jezdí se s ním seriál formule 3 na okruzích, ale už se objevuje i ve vrchařských závodech.
Na kolik by taková formule vyšla?
Cena se pohybuje kolem jednoho milionu korun včetně potřebného vybavení a zázemí. S takovým vozem bych mohl jet český i evropský šampionát. Jenže zatím nemáme partnera, který by nám finančně pomohl.
A když partnera nezískáte?
V úvahu připadá ještě jeden závodní vůz, a to Formule Gloria, s níž jezdí naši závodníci mistrovství republiky na okruzích a také vrchy – český i evropský mistrák. Tam je cena nižší, taková formule stojí 350 až 400 tisíc korun. Kdyby se nepodařilo pokrýt rozpočet ani na tuto variantu, jezdil bych i příští rok nadále s formulí Mondial.
Neuvažujete o závodech na okruzích?
Tím bych potěšil hlavně taťku. Problémem jsou ale ty finance. Závodění na okruzích je výrazně dražší, než jsou vrchy. Jen si vemte pneumatiky. Vydrží jen jeden závod. A kdyby se jednalo o pneumatiky na závodní Dallaru, vyšla by jedna sada na 50 tisíc korun. A to je zatím nad naše možnosti.
Jak jste si dosud financoval závodění?
Většinou z vlastních prostředků. To, co vydělám v autoservisu, jde na závodění. Máme i sponzory, například dodavatel autodílů APM nám dává za výhodně ceny díly do autoservisu a také na závodní auto. Další sponzor RB Autobaterie nám přispívá finančně, za což jsme vděční.
Zkoušel jste oslovit i jiné případné sponzory? Na Ostravsku mají automobilové závody přece jen velkou tradici.
Zkoušel, ale jednání jsou složitá a o peníze se uchází hodně zájemců. Výsledky na trati máme, tak snad získáme i nějakého silného partnera.
Mimochodem, díváte se v televizi na formuli 1?
Velice rád bych, ale dostanu se k tomu zřídkakdy. Většinu času trávím na závodech nebo v garáži.
Určitě ale mátě nějaké oblíbeného jezdce. Kterého?
Líbí se mi stáj Ferrari. Měl jsem rád Michaela Schumachera. Obdivoval jsem jeho styl. Jezdil na hraně, ale čistě.
A z českých závodníků?
Soupeři se hodnotí těžce. Ale ve vrchařských šampionátech jezdí velice dobře Miloš Beneš nebo Petr Trnka.
Zbývá vám čas i na jiné koníčky, než jsou automobilové závody?
Málo. Snažím se aktivně sportovat. Chodím běhat a v zimě lyžuji. Nejčastěji jezdím s přítelkyní a kamarády na večerní lyžování na Bílou. Večer bývá na sjezdovkách málo lidí, takže můžeme jezdit rychle a nestojíme fronty u vleku. V létě zase rád jezdím sjezdy na kole, tak zvaný downhill.
Existují na tyhle sjezdy nějaké speciální tratě?
Jedna je kousek od mého bydliště ve Výškovicích. Další jsou s překážkami, těch je v Ostravě více. Náročnější trať je pak opět v Bílé. I s kolem vyjedeme lanovkou nahoru a dolů je to pak rychlá jízda. Dá se tam vybrat podle náročnosti až pět tratí.
Padáte?
Párkrát jsem spadnul, to je pravda. Pády vás učí. Člověk na kole získává jiné zkušenosti, zlepšuje to fyzičku, mrštnost, reakce, a to vše se mi pak hodí v závodění.
Udržujete si tělesnou hmotnost? Bylo by ve formuli poznat, kdybyste přibral?
Na výkonu u mé formule je cítit každý kilogram. Navíc kokpit je úzký. Kdybych přibral, nevešel bych se do něj. (smích)
Prozradíte vaše oblíbené jídlo?
Naštěstí se v jídle moc omezovat nemusím, z toho nepřibírám. Mám rád prakticky všechno. A nejraději? Grilované věci, halušky a slepičí polévku od mojí babičky.
Když už neděláte na autě, nebo ho neřídíte, čemu se věnujete?
S přítelkyní si zajdeme do kina, do Luny nebo CineStaru. Rádi chodíme do Dolní oblasti Vítkovice na festivaly Colours of Ostrava a Beats for Love.
Profil
Jaroslav Surówka se narodil 18. března 1987 v Ostravě. Absolvoval Střední školu průmyslovou v Ostravě-Vítkovicích. Začal studovat na strojnické fakultě Vysoké školy báňské, školu však nedokončil, protože se začal věnovat podnikání v autoservisu a autobazaru založeném jeho otcem. Závodit začal v roce 2010. V roce 2012 získal ve vrchařském seriálu Šíma sprint mistrovský titul ve své kategorii. V následující sezóně se účastnil Maverick Rescue Euro Cupu, který se jeden na českých a slovenských vrchařských tratích, a v kategorii HA2 získal celkové prvenství. Navíc byl vyhlášen Talentem roku 2013.
Informace o závodním týmu najdete na stránkách www.js-r.cz nebo na facebooku JS Racing.
