Letos v létě postaví Musica Florea své divadlo v Praze na Malé Straně v historickém areálu HAMU. Jde o dva rozdílné programy – 12. července to bude španělská barokní opera Válka obrů, 15. července večer dvou baletů z 18. století, jeden na pohádkové téma, druhý s nádechem hororu: Čarovná girlanda a Don Juan. Představení začínají v devět hodin za soumraku a divadlo se na nádvoří postupně noří do tmy. Jak ale takové divadlo funguje a jak se staví? Na to jsme se zeptali architekta a projektanta tohoto unikátu Václava Krajce.
Florea Theatrum… Jak byste neznalým čtenářům popsal, co zažijí, když přijdou na představení hraném na prknech Florea Theatra?
Uvidí a hlavně uslyší scénu tak, jak se chová, když je postavena z tradičních materiálů. Zabývali jsme se totiž nejen vizuální stránkou věci, ale i odpovídajícími materiály. Scéna tak z podstaty své konstrukce reaguje na pohyb herce i jakékoliv manipulace či vnější vlivy – duní, vrže, šustí ve větru, zkrátka vydává tzv. ruchy, které jsou pro nová divadla nežádoucí. V případě naší scény ovšem neodmyslitelně dotváří jedinečný dojem z inscenace a přispívá tak ke komplexní autenticitě výsledného díla.
Florea Theatrum je postupně budované od roku 2014, takže letos slaví už 10 let. Jak to všechno začalo?
Vše začalo pohromou. Dirigentovi a uměleckému vedoucímu souboru Musica Florea Marku Štrynclovi vyvrátila vichřice část lesa, muselo se i dál kácet a najednou bylo dřevo. A protože se soubor Musica Florea dlouhodobě zabývá autentickou interpretací staré hudby, přidal se ke dřevu nápad rozšířit hudební interpretaci i o scénickou složku.
Jste jeho projektant. Z jakých vzorů jste vycházel? Z našich, nebo zahraničních divadel? Která jsou podle vás nejhezčí?
S předlohami jsme opravdu mnoho starostí neměli. Máme mimořádné štěstí, že se v Českém Krumlově zachovalo druhé nejstarší barokní divadlo v Evropě, a navíc v mimořádném stavu včetně kulis, mašinérie i některých kostýmů. Kastelán Krumlovského zámku PhDr. Pavel Slavko myšlenku stavby nového experimentálního divadla přivítal, umožnil nám podrobné prohlídky a v neposlední řadě přispěl neocenitelným množstvím informací nejen z vlastního výzkumu historických divadel, ale i praktickými radami z provozu zámeckého barokního divadla. Pro nové Florea Thetrum jsme tedy vytipovali tři mateřské vzory. Český Krumlov, Litomyšl a Mnichovo Hradiště. Které z nich je nejhezčí? Každé, které žije.
A jak se taková inspirace vůbec realizuje? Mají dobová rekonstruovaná divadla klasickou projektovou dokumentaci, ze které jde všechno vyčíst? Z čeho přitom vycházeli jejich restaurátoři?
Některé projekty historických divadel známe, bývají součástí projektů paláců a zámků. Patrný problém je v podrobnosti dokumentace. V minulosti se na stavby najímali mistři řemesla, kteří nepotřebovali mít specifikaci na každé prkno. My tuto kontinuitu ztratili, proto jsme si projekt museli udělat detailněji. Brzy se ukázalo, jak rychle usvědčuje praxe teorii z omylů. Docházelo k průběžným změnám a k úpravám dochází stále. To ale k divadlu tohoto typu také patří, potvrzuje to význam experimentální scény.
Co je specifické a typické pro barokní divadlo z hlediska technologie i scény?
Je to především poctivost hmoty. Jestliže na scéně vidíme zlatá kopí, helmy, luky a šípy ze zlacené papírmaše, samotná konstrukce scény jsou poctivé masivní trámy a fošny. S tím pak souvisí i montáže a provoz scény, který musí člověk být schopen ovládnout manuálně. Používají se tedy protizávaží, ale hlavně svaly pro diváka neviditelných techniků. Pro představu lze říct, že obsluhovat barokní scénu se nejvíc blíží obsluze střední plachetnice. V některých divadlech ani nebyly rumpály pro návin lan, takže se opravdu používá stejný způsob vázání jako na lodích, aby se nic nezamotalo.
Co je pro takové divadlo typické umělecky?
Spíš než typické bych řekl nutné. Nutné je si uvědomit, že barokní divadlo používá charakteristické všudypřítomné světlo s minimalizovaným stínem, výraznou přední světelnou rampu a hlavně perspektivu, která je na scéně deformovaná do zkratky. To vše je nutné respektovat. Režisér musí najít hercům takový pohyb po scéně, aby s těmito principy byli stále v souladu. Typická je pro baroko totiž harmonie všech jednotlivostí. Požadavek vizuální jednoty naplnil znamenitě akademický malíř Jiří Bláha, jehož vyzrálý projev skvěle vystihl charakter pozdně barokní jevištní malby.
Předpokládám, že jediný „anachronismus“, který si Florea Theatrum dopřává, je elektrické osvětlení. Správě by se ale mělo svítit svíčkami, ne? Asi je to ale neprůchodné přes současné bezpečnostní předpisy…
Přesně tak. Přestože bychom rádi realizovali i představení svícené pouze živým plamenem svíček, nepovedlo se nám zatím přesvědčit vlastníky a správce objektů, kde hrajeme, k tomu, aby podobné riziko podstoupili. S pomocí Mojmíra Ledvinky se nám podařilo doplnit divadlo systémem elektrických LED světel, který se osvětlení svíčkami alespoň co nejvíce blíží.
Všechno ostatní je ovládáno v divadle manuálně? Kolik techniků je na obsluhu potřeba?
Ano, vše musí vyřešit lidská síla a aplikovaná fyzika. Když není dost přímé síly, musí pomoct rumpál nebo protiváha. Počet techniků k obsluze vždy záleží na náročnosti požadavků režiséra. Minimum jsou pro nás čtyři.
A jak dlouho trvá Florea Theatrum postavit? Co všechno je k tomu potřeba?
Toto opět záleží na tom, kde divadlo stavíme a čím ho chceme obléknout. Samotná konstrukce se staví nejméně tři dny. Pak přijdou ještě montáže portálu, dekorací a světel.
S jakými materiály se pracuje? Předpokládám dřevo + kování + provazy a vyhýbáte se novodobým nebo umělým materiálům?
Rozhodně se snažíme používat vše v materiálovém provedení, v jakém by bylo možné jednotlivé díly provést i v 17. století. Ústupky jsou vyvolané především potřebou opakované montáže, jedná se především o spojovací materiál, průmyslově vyrobené vruty apod.
Jaké inovace v poslední době na Florea Theatru proběhly?
V posledních letech jsme se vzhledem k omezeným finančním možnostem soustředili zejména na rozšíření kolekce kulis a dekorací. Přibyly nové dekorace a volné sochy opět od Jiřího Bláhy. Máme doplněné sady drobných objektů, jako jsou například skály. Doplnili a vylepšili jsme i dekorace mechanické. Nejmarkantnější z nich jsou bezpochyby od loňského roku pohyblivé mořské vlny.
Jaký nejzajímavější nebo nejtěžší efekt teď mašinerie dokáže?
V současné době mašinerie dokáže již i nejnáročnější, a nutno říct, že také nejefektnější, synchronizovanou proměnu všech bočních kulis a horizontu pomocí středového hřídele pod jevištěm. Bohužel, nevýhodou je komplikovaná instalace lanových tahů, což prodlužuje stavbu scény, a tedy i dobu potřebného pronájmu.
Kolik různých scén/prostředí teď lze vytvořit?
V základní sestavě jsou nyní tři kompletní prostředí: městský exteriér, interiér chrámu a les. Doplňkovou sadu bočních kulis představují pro barokní opery s historickým námětem často žádané vojenské stany. Městské prostředí lze pomocí doplňkových kulis obohatit o balkón či funkční domovní dveře. Díky jednotnému rukopisu akademického malíře Jiřího Bláhy, autora dekorací, je možné všechny velké i malé kulisy vzájemně kombinovat, což celkovou škálu vizuálního dojmu příjemně obohacuje. V roce 2020 jako větší součást dekorací přibyl i malovaný portál celé scény.
Máte nějaký sen, co by „to“ mělo ještě umět, aby to bylo dobově dokonalé?
Vysněným ideálem je přidat ještě možnost proměny sufit, doplnit létací stroj a propadliště. První dvě položky však naráží na problém bezpečnosti a potřebné výšky konstrukce, poslední pak na konkrétní místa instalace, která často znemožňují přístup kohokoliv do prostoru pod jevištěm.
Co jsou sufity?
Sufity jsou krátké kulisy, které visí nad scénou – v našem případě nebe s mraky.
Proč nemá Florea Theatrum střechu? Několikrát se při nepřízni počasí přes konstrukci natahoval igelit, nebylo by snad lepší ji mít jednoduše zastřešenou?
Střecha byla vždy spíš naše nouzové řešení ze zvyku, že festivalová jeviště se teď zastřešují v zimě v létě. U efemerních scén tohoto typu se v minulosti proti počasí příliš nechránilo. Minulý rok jsme zariskovali a neměli v záloze ani provizorní střechu. Museli jsme si připustit, že to vypadá o mnoho lépe. Je to otázka autenticity, k převoznímu divadlu to nepatří. Někdy se také Florea Theatrum staví i v uzavřených dvoranách, když jsou dostatečně prostorné, například v Jízdárně ve Světcích u Tachova.
V Praze bude Florea Theatrum stát v areálu Hudební a taneční fakulty Akademie múzických umění, ve dvoraně mezi Hartigovským a Lichtenštejnským palácem. Barokní opera Válka obrů bude na programu 12. července, balety Čarovná girlanda a Don Juan 15. července. Přijďte se i vy podívat, jak vypadá autentické divadlo z časů, kdy se všechna jevištní kouzla musela odbavovat hezky ručně, ale stejně jim diváci rádi věřili.
