Mariana Prachařová: Lidi mi občas píšou, že jsem protekční spratek

Jak se máte?

Mám se dobře. Je toho sice hodně, ale je to lepší, než kdyby nebylo nic. Vždycky si naplánuji týden, že nestíhám, ale lepší než se nudit.

Narodila jste se v Praze, máte jí tedy jistě prošlápnutou. Jaká místa máte nejraději?

V létě mám hrozně ráda náplavku. Potom určitě místa kolem Pražského hradu a výhled na Stalinovi nebo z Žižkovské věže. Když mi bylo asi 15 let, hodně času jsem trávila na Petříně. Prahu mám ráda celkově. Snažím se hodně cestovat a do Prahy se strašně ráda vracím. Tady jsem doma. Je to takové hezké město pro život.

Je poměrně známé, že pocházíte z herecké rodiny, po kom jste tedy zdědila herecký talent, je docela jasné. Vy krásně zpíváte. To máte po kom?

Myslím, že asi po mámě. I když táta hraje na spoustu hudebním nástrojů a má výborný hudební sluch. V podstatě na co sáhne, na to umí hrát a to má po něm i můj bratr (pozn. red. Jakub Prachař). Máma hrála, myslím na DAMU, na kytaru, ale jinak na žádný jiný nástroj nikdy nehrála. Zrovna včera jsem se na ní byla podívat v divadle, kde zpívá a zpívá hrozně hezky.

Vedli vás rodiče k herectví?

Naopak! Bratra od toho hodně odrazovali. Když nastoupil na DAMU, nebyli ze začátku úplně rádi, ale časem asi pochopili, že udělal dobře. Se mnou už to bylo jednodušší, brácha mi u nich trochu prošlapal cestičku. Úplně nadšení ale nejsou, ta profese není jednoduchá, herců je spousta a prosadit se není jednoduché.

Dcera slavných rodičů to asi nemá v jejich branži úplně jednoduché…

To je pravda. Teď hraju v Ulici a nejsem tam úplně sympatická, popravdě, moje postava je pěkná mrcha. To se samozřejmě promítá i ve vnímání mojí osoby u diváků a lidi mě nemají rádi, já se jim vlastně nedivím, protože, když se sama na sebe někdy dívám, nejsem vůbec příjemná. Diváci si to ale berou hrozně osobně, vážně si myslí, že jsem taková ve skutečnosti. V diskusích mi píšou, že jsem protekční spratek, že jsem mrcha a že už bych v tom seriálu neměla být. S označením „protekční spratek“ se setkávám dost často, ale není to tak. Vždycky, když jsem hrála nějaké větší role, prošla jsem poctivě všechna kola castingů. Nikdy jsem rodiče neprosila, aby mě někam dostali. Ono to tak vlastně ani nefunguje, o obsazování rozhoduje strašně moc lidí a je opravdu těžké nějakou roli získat.

Nejsou slavní rodiče spíš na škodu?

V tomhle směru možná ano. Kdybych nebyla z herecké rodiny, možná by to bylo jednodušší. Když třeba dostanu nějakou roli, vždycky se najde pár lidí, kteří si myslí, že mi to zařídili rodiče, kdybych byla neznámá holka z neherecké rodiny, určitě by ty reakce takové nebyly.

Z televize vás řada lidí zná už odmalička, v divadle jste měla svou premiéru až letos v říjnu, proč tak pozdě?

Já vlastně vůbec nevím. I teď to byla náhoda, Divadlo Verze, jehož je táta spoluzakladatelem, připravovalo novou vánoční hru Mesiáš. A vidíte, tady jsem vlastně konkurz nedělala, ale zvažovala jsem to hodně, určitě jsem nekývla jen proto, že mi to nabídl táta. Ve hře toho moc nenahraju, spíš zpívám. O divadle jsem přemýšlela dlouho, jsem ale trémistka. Premiéra byla strašná, bála jsem se, klepala jsem se, byly to hrozné nervy, ale překonala jsem to a potom jsem byla hrozně pyšná, že jsem to zvládla.

Vy tam toho vlastně moc nenamluvíte…

To je pravda, mám tam jednu větu. Jinak zpívám. Mesiáš vypráví příběh Josefa a Marie, který já prokládám koledami v tak trochu jiném pojetí.

To je pravda, pojetí je skutečně originální. Dost mě překvapilo, že hudbu dělal herec Roman Zach…

Já jsem taky vůbec netušila, že má i tenhle talent. Potom jsem ale někde zjistila, že dělal hudbu pro víc představení. Když mi poslal podklady, byla jsem z toho hrozně překvapená, čekala jsem tu klasiku, ale líbí se mi to a moc mě to baví. Myslím, že pro něj to muselo být hrozně těžké, přearanžovat něco, co je notoricky známé. Koledy budeme teď nahrávat na CD a možná bude videoklip. Bude to pecka!

Tím, že jsou koledy známé, nemusela jste se asi texty učit tak dramaticky, jako kdybyste měla mluvenou roli. Byl pro vás tak vstup na divadelní prkna jednodušší?

Pro mě rozhodně. Pro mě je asi zpěv přirozenější. Představa, že tam tomu plnému divadlu skoro tři hodiny něco říkám, je pro mě zatím hrozná. A to je i důvod, proč zvažuji, zda se znovu zkusit přihlásit na DAMU. Pořád přemýšlím, jestli je herectví profese pro mě. Nevím, jestli bych se herectvím chtěla živit, a vlastně když nebudu, nic se neděje. Není to úplně můj životní sen.

Ve hře hraje hlavní roli Igor Chmela společně s vaším tátou. Jak moc vám do hraní mluví?

Ani moc ne, trochu jsem se toho bála, ale nakonec to bylo moc fajn. Je to úplně jiný čas, který s tátou trávíme. Divadlo Verze je putovní, takže společně i cestujeme, což je skvělé.

Mesiáš měl premiéru 22. října, takže vy máte letos trochu předčasné Vánoce…

Trochu jo, vlastně už 14 dní před premiérou. Ale ta pravá vánoční atmosféra mě chytá až někdy v prosinci. Mám ráda, když se Praha zahalí do vánočních světel, všude voní burčák a pečené kaštany.

Profil

Mariana Prachařová se narodila 17. dubna 1994 v Praze. Jejími rodiči jsou herci David Prachař a Dana Batulková. V roce 2013 odmaturovala na pražském Gymnáziu Jana Palacha a podala si přihlášku na DAMU, neuspěla. V současné době studuje Karlovu Univerzitu. Svou první filmovou roli získala už v deseti letech v televizní pohádce Poklad na Sovím hrádku. Divácky známější se stala až se seriálem Horákovi. V současné době hraje v seriálu Ulice a zpívá v divadelní hře Mesiáš.

SOUTĚŽ

Vyhrajte dva lístky na Mesiáše

Zajímá vás, jak se Mariana Prachařová popasovala se svou první divadelní rolí, jak se Igor Chmela vcítil do role Marie, nebo jak David Prachař zvládá několik rolí najednou? Soutěžte s časopisem Naše Praha o dvě vstupenky na představení Mesiáš, které proběhne 17. prosince v Divadle Komedie. Stačí zodpovědět soutěžní otázku a správnou odpověď poslat do 15. prosince na e-mailovou adresu: produkce@divadloverze.cz.

Otázka: Který herec ke hře Mesiáš složil hudbu?