Na co si dát pozor, než začnete topit?
Každý by měl především vědět, že je důležité provádět pravidelné revize plynových a elektrických spotřebičů nebo čištění a kontroly komínů pro jednotlivé typy tepelných spotřebičů. Měl by si zkontrolovat, zda je řádně upevněný kouřovod, zda není někde spotřebič nebo kouřovod propálený. Opatrnosti je třeba dbát zvláště při vysypávání žhavého popela – popel ukládat do nehořlavých nádob, které jsou neporušené, uzavíratelné a umístěné v bezpečné vzdálenosti od hořlavých látek a stavebních konstrukcí z hořlavých hmot. Je důležité také kontrolovat skladování paliva, a to hlavně uhlí i zbytků dřevní hmoty například pilin a kůry. Zde hrozí už v tuto dobu nebezpečí samovznícení.
Některé zásady bezpečného provozu topidel
• Kolem každého topidla, podle druhu, je nutné dodržovat bezpečné vzdálenosti od hořlavých stavebních konstrukcí, zařizovacích předmětů umístěných v okolí topidla z hořlavých hmot. Rovněž jsou stanoveny podmínky při instalaci topidla na podlahové krytiny (PVC, plovoucí podlahy apod.).
• Na povrch topidla neodkládat hořlavé materiály a předměty.
• Každý spotřebič pevných paliv instalovaný na podlaze z hořlavých hmot musí být opatřen ochrannou nehořlavou podložkou požadovaných rozměrů, která přesahuje jeho půdorys.
• Každý je povinen udržovat komíny a kouřovody v řádném technickém stavu, zabezpečovat jejich pravidelné kontroly a nepoužívat komíny, u nichž byly zjištěny závady.
• Každý je povinen zajišťovat pravidelné čištění a kontrolu komínů a kouřovodů spotřebičů paliv.
Lhůty čištění komínů dle vyhlášky č. 111/1981 Sb.
1) Komíny se spotřebiči na tuhá a kapalná paliva do výkonu 50 kW šestkrát za rok a s výkonem nad 50 kW čtyřikrát za rok.
2) Komíny se spotřebiči na plynná paliva do 50 kW, pokud jsou opatřeny komínovou vložku dvakrát za rok, do výkonu 50 kW pokud nejsou opatřeny komínovou vložkou šestkrát za rok.
3) Komíny se spotřebiči na plynná paliva s výkonem nad 50 kW čtyřikrát za rok.
4) Jsou-li do komínů zapojeny spotřebiče paliv do výkonu 50 kW v rekreačních domcích a chatách, pokud nejsou užívány celoročně, nejméně jednou za rok.
DŘEVO – TRADIČNÍ PALIVO
Polenové dřevo je tradičním palivem. Jeho výhodou je lepší dostupnost (i cenová) než u ostatních paliv. Na rozdíl od ostatních dodavatelských paliv je však potřeba provést mnohé úpravy, než je možné získat tepelnou energii. Ostatní paliva jsou ze strany dodavatele připravena ke spalování (uhlí, oleje, zemní a zkapalněný plyn, elektrická energie).
Pokud ovšem můžeme věnovat, spíše místo peněz, čas na přípravu topiva, je pro nás polenové dřevo finančně nejpřijatelnější. Při jeho zpracování a spalování je však nutno přihlížet k mnoha zdánlivě nesouvisejícím faktorům.
Biomasou nazýváme hlavně dřevní odpad a nové produkty (piliny, hobliny, peletky, brikety, sláma, štěpka, kůra). Jejich efektivní spalování vyžaduje moderní technologie, mnoho z těchto paliv má vysokou vlhkost, jiná jako třeba piliny nebo sláma díky své vlastnosti spékat se, vyžadují odlišný proces spalování. Záleží hlavně na zápalné teplotě paliva a přísunu vzduchu. Je samozřejmé, že pokud přiložíme do klasických kamínek balík slámy, teplo je spotřebováno k uvolnění vlhkosti, dochází k ochlazování kamen a pouze k uhelnatění povrchových vrstev balíku. Klasická kamna neumí účinně využít vznikajícího dřevoplynu. Moderní technologie přišly s dvoukomorovým spalováním dřeva, jehož výsledkem je vyšší účinnost spalování (tedy nižší spotřeba paliva) a hlavně vysoký stupeň regulovatelnosti výkonu při zachování jmenovité účinnosti.
Při spalování vlhkého dřeva dochází:
– k velkému uvolňování par, které ochlazují kotlové těleso a tím zhoršují podmínky pro spalování
– zkondenzovaná pára reaguje s uhlíkatými složkami a dehtuje
– váže se na saze odlétající komínem a zamořuje okolí
– snižování tepelného výkonu, může ochladit kotlové těleso natolik, že kotel vyhasne
Zásadně se doporučuje topit dřevem s obsahem vody nižším než 30 %, optimálně nižší než 20 %. Čerstvě poražené a nařezané dřevo obsahuje podle druhu, polohy a stáří stromu i více vlhkosti ( více než 50 % vlhkosti, proto je nutno důsledně rozlišovat obsah vody v dřevině a vlhkost dřeva). U listnatých dřevin je toto procento obecně větší než u jehličnanů. I uvnitř kmene nalezneme rozdíly. Jarní dřevo, běl a vrškové dřevo obsahují více vody než letní dřevo, jádrové dřevo a kulatina od pařezu. Abychom si mohli užít tepla, snažíme se vlhkost snížit na přijatelnou hranici.
Velmi důležitou vlastností palivového dřeva je vlhkost, která zásadně ovlivňuje tepelné vlastnosti, výhřevnost dřeva rapidně klesá se stoupající vlhkostí dřeva. Se stoupajícím objemem vody v dřevní hmotě klesá její výhřevnost, protože stoupá množství tepla potřebné k odpaření obsažené vody. Odpařená voda navíc neblaze působí na tepelnou techniku a proces spalování.
Vaše případné dotazy můžete směřovat na odbory prevence příslušných hasičských záchranných sborů. Jejich odborníci Vám rádi poradí. Více informací také naleznete na www.hzszlk.eu.