V životě jsem měl mnoho povolání, ne všechna jsem vykonával dobrovolně, ale největší uspokojení jsem pociťoval ze své „vedlejší“ činnosti průvodce Prahou. A jednou jsem měl i tu čest starat se několik dnů o skupinu německých slepců, což bylo usnadněno tím, že většina slepců měla s sebou vidícího partnera. Po chvilce procházky staroměstskými ulicemi mi jeden z nich řekl, abych mluvil také o barvách fasád, že někteří slepci kdysi viděli a i ti, kteří neznají svět barev, mají o nich svou představu. Ti nevidoucí ale měli jiné schopnosti, například vycítit, že právě jedeme po mostě.
Praha není náhodou jedním z nejnavštěvovanějších evropských měst – takže se podílí na získání deviz, které naši občané-turisté utrácejí na lyžařských svazích a na mořských plážích. Také Češi jsou součásti davu, který zaplavuje světově proslulá města Vídeň, Mnichov, Benátky, Řím a další a většinou jsou součástí návštěvy měst i okružní jízdy s českým výkladem. Čeští turisté si k moři už nevozí paštiky, protože mají obvykle zaplacený hotel s polopenzí.
Mně se také nelíbí, že se z Malostranské kavárny stal Starbucks. Bohužel, jsme se po válce nesměli zúčastnit Marshallova plánu a byli jsme odkázáni na pravidla Východu. Některým Čechům se asi líbilo, když v Praze byla jen ruská restaurace Berjozka a prodejna Čajka. A ve Vodičkově ulici byla drahá čínská restaurace, v níž posadili vzájemně se neznající lidi k jednomu z šestimístných stolů. Když pro stáří už nemůžeme létat po světě, zašel jsem s manželkou do italské nebo řecké restaurace na šestce, nebo do španělské restaurace v centru. V italsko-chorvatské restauraci jsme tento rok slavili i sedmdesáté výročí naší svatby.
Jan Čížek se ale zaměřil hlavně na obvinění Evropské unie, která může za vše zlé. Jako by tu nebyly vlny epidemie covidu a problémy s dodávkami plynu a nafty. Samozřejmě navrhuje jednoduchý recept: opustit chaotickou EU a po ní přijde svobodná konkurence, skutečný kapitalismus, prosperita a bezpečí.
Tato věta je tak jednoduchou výměnou členství v EU za pozitiva, která nikdo nezaručí a byla by neštěstím. Nikde není záruka, že by skutečný kapitalismu neskoupil všechny naše klenoty.
Největší vzestup našeho hospodářství i národní kultury a vzdělání jsme zřejmě prožili od roku 1848 do první světové války. České školství dohánělo počáteční německý náskok a v gramotnosti jsme patřili mezi nejvyspělejší národy Evropy. Naše literatura přinášela nejen národní novinky, ale nabízela i překlady světové tvorby. V hudbě jsme spoluvytvářeli světovou špičku. Náš průmysl vyráběl pro více než 50 milionů obyvatel a naše výrobky byly přijímány v Evropě a ve světě jako výrobky velkého Rakouska.
Za první republiky jsme se velmi snažili, ale v roztříštěné Evropě vzájemně zvyšujících celních sazeb a nestabilních měnových kursů jsme déle než některé jiné státy překonávaly hospodářskou krizi.
Za německého a sovětského protektorátu jsme nesměli vyrábět co jsme potřebovali a naši zákazníci chtěli. Potřebujeme být součástí velkého celku, ale pouhá celní unie nestačí. Ještě nikdy jsme na řízení celku neměli takový vliv jaký – přes všechny nedostatky – máme v Bruselu.
Nespokojenost s vedením EU je menší, než bývají nespokojenosti s našimi vlastními vládami, které nemohou splnit protichůdné požadavky obyvatel – a volebních slibů.
Pražský patriot, za kterého se Jan Čížek jistě prohlašuje, končí těmito slovy: Tento neblahý trend je třeba zásadně změnit. Doufám, že k tomu nově zvolená reprezentace na magistrátu a radnicích přispěje.
Já doufám v opak – že Putin by měl pominout, covid za několik let vyšumí a my se naučíme snižovat potřebu plynu, který opět zlevní. A jak znám některé zastupitele, tak autor komentáře nemá velkou naději, že by našel realizátory své destrukce, která by nebyla v zájmu Pražanů.
Nezapomínejme, že žijeme ve světě, v němž už téměř nikdo není suverénní. To jen Číňané občas mluví o svém právu na Taiwan. A Putin si vyzkoušel v Gruzii a na Krymu kam až může zajít. Ale na Ukrajině si vysloužil odpor velké části světa. Že s nacionalismem už nemůže nikdo uspět, dokazuje osud bývalého amerického prezidenta Trumpa. Třikrát opakoval své Amerika first a nebyl znovu zvolen. (red. upr.)
Josef Škrábek