„Koncert Bobbyho McFerrina je hudebním setkáním, na které se nezapomíná,“ říká Zlata Holušová, ředitelka festivalu Colours of Ostrava, který stojí za jeho pozváním do severomoravské metropole. Samotný večer bude mít podobně jako v Praze tři části: v první se představí McFerrin sólově, v druhé pak s hosty Ivou Bittovou a Danem Bártou. Třetí bude patřit společnému vystoupení se speciálně vytvořeným sborem a programu z nového alba VOCAbuLarieS. „Bobby McFerrin je velmi skromný, obvykle ho doprovází pouze zvukař a manažer v jedné osobě. Nemá také žádné nadstandardní požadavky, pouze si nepřeje na hotelovém pokoji televizi,“ doplňuje Zlata Holušová. Bobby McFerrin vystoupí v ČEZ Aréně, jejíž prostor bude zmenšen na maximální kapacitu 3.500 diváků. Pro lepší zážitek bude koncert přenášen na velké plátno u pódia. Ostravské vystoupení následuje po dvou pražských – 21. dubna v Obecním domě a 22. dubna v Kongresovém centru Praha. Vstupenky do Ostravy, které rychle ubývají, jsou stále k dostání v síti Ticketpro, v e-shopu na www.colours.cz a v kamenné prodejně Oriental v Ostravě. Více informací o ostravském koncertě na www.colours.cz, o pražských na www.bobbyvpraze.cz.
„Ostrava se může těšit na magický večer, který se již nemusí opakovat. Bobby má schopnost překročit hranice hudebních stylů, zaujmout a pobavit svým uměním i ty, kdo se nepohybují v jazzu či vážné hudbě. Rozezpívá všechny, jako to dokázal při koncertech loni v Praze či na oslavách 250. výročí úmrtí Johanna Sebastiana Bacha se skladbou Ave Maria před dvacetitisícovým publikem,“ doplňuje Zlata Holušová. „Nejlepším lákadlem pro ostravské diváky mohou být skvělé recenze předloňských pražských vystoupení, která se stala pro mnoho lidí hudební událostí roku,“ uzavírá Zlata Holušová.
Bobby McFerrin je jedním z nejpozoruhodnějších hudebníků historie. S rozsahem hlasu čtyři oktávy a řadou nejrůznějších hlasových technik není pouze zpěvákem – je skutečným renesančním člověkem, hlasovým experimentátorem a objevitelem, který kombinuje jazz, klasiku, folk i vlivy z oblasti world music – sborový či a cappella zpěv. Jeho nahrávek se prodalo přes 20 miliónů kusů, spolupracoval s takovými osobnostmi světové hudby jako Yo-Yo Ma, Chick Corea, Herbie Hancock či těmi nejprestižnějšími hudebními tělesy – Newyorskou filharmonií, Clevelandským a Filadelfským orchestrem, Chicagským symfonickým orchestrem nebo Vídeňskou a Londýnskou filharmonií.
Mládí strávil Bobby McFerrin (*11. 3. 1950) v New Yorku a v osmi letech přesídlil s rodinou do Hollywoodu. Oba rodiče byli operní pěvci a jeho otec Robert McFerrin byl dokonce prvním afroamerickým sólistou Metropolitní opery. Prvním Bobbyho nástrojem byl klarinet, záhy jej však vyměnil za piano. Až roce 1977, ve věku 27 let, se McFerrin rozhodl vystoupit zpoza piana a místo hudebních nástrojů začal využívat především svůj jedinečný hlas. Nejprve vystupoval se skupinou Astral Project v New Orleansu, aby se poté připojil k legendárnímu jazzovému vokálnímu průkopníkovi Jonu Hendricksovi. Inspirován sólovými klavírními improvizacemi legendárního Keitha Jarretta se nakonec rozhodl zahájit novou kariéru a věnovat se sólovému zpěvu.
Na počátku 80. let triumfoval svým vystoupením na Jazz Festivalu v New Yorku a natočil první eponymní sólové album. V roce 1983 se vydal na první evropské turné založené na improvizaci a často velice zajímavých vokálních experimentech. Nástup nového hudebního fenoménu, který německá kritika překřtila na „Stimmwunder“ (zázračný hlas), je zachycen i na nahrávce „The Voice“ z roku 1984. To už byl jen krůček k první Grammy – tu získal za skladbu „Another Night in Tunisia“ z alba „Vocalese“, kterou připravil společně s Manhattan Transfer v roce 1985. Další následovaly za hudbu k filmům Bernarda Taverniera „Kolem půlnoci“ („Round Midnight“, 1986) a „Jak získal nosorožec kůži“ („How the Rhinoceros Got His Skin“, 1987) Jacka Nicholsona.
Jeho nejznámější hit „Don´t Worry, Be Happy!“ vyšel na albu Simple Pleasures v roce 1988 a získal si okamžitě přízeň jak publika (album bylo třikrát platinové), tak kritiky, která píseň a album odměnila hned třemi cenami Grammy. Ve stejném roce rovněž poprvé přenesl své vokální umění z prostředí klubů a stadionů do legendární Carnegie Hall. Snad i tento zážitek jej přiměl k zahájení studia dirigování pod vedením takových učitelů, jako jsou Leonard Bernstein, Gustav Meier anebo Seiji Ozawa. V den svých 40. narozenin v roce 1990 poprvé dirigoval Sanfranciský Filharmonický orchestr a v roce 1994 byl jmenován uměleckým ředitelem St. Paul Chamber Orchestra. O rok později vydal své první „dirigentské“ album „Paper Music“.
