Vraťte mi dítě do mého života!

Kolika ženám a dívkám projekt Nesoudíme. Pomáháme ročně podá pomocnou ruku?

Jen za loňský rok se na nás obrátilo s prosbou o pomoc více než pět set žen. Projekt Nesoudíme. Pomáháme, který funguje od roku 2013, se zaměřuje především na konkrétní pomoc ženám, které jsou okolím nuceny k podstoupení potratu. 

 

Podobají se v něčem příběhy těhotných žen a dívek, které se na vás obracejí?

Do jisté míry mají nečekaně těhotné ženy a dívky jedno společné, a to všeobjímající strach z budoucnosti, tlak času a nepodporu okolí. Kombinace těchto faktorů je krizový stav. A pokud jsme v krizi, máme tunelovité vidění a často jednáme zkratkovitě. Čtvrtina žen, které se na nás obracejí, nás vyhledává proto, že se potřebují vyrovnat s podstoupeným umělým potratem či se ztrátou nenarozeného dítěte spontánním potratem. Po umělém potratu nám ženy často píší: „Kdybych o vás věděla dříve, kdybych měla něčí podporu, na potrat bych nešla." 

 

Přibližte krok za krokem, jak pomoc probíhá, a to od prvního telefonátu těhotné ženy.

Základem je ve většině  případů práce s akutní krizí a intenzivním emocionálním vypětím. Prvotní informace na naší bezplatné telefonní lince 800 108 000 vypadají většinou takto: „Nečekaně jsem otěhotněla, nevím, co mám dělat. Přítel mě posílá na potrat, není vhodná doba, ale já nevím, musím se rychle rozhodnout, prosím o pomoc!" Po zklidnění situace, která samozřejmě spěchá na vyřešení, můžeme pracovat s možnostmi klientky. Mapujeme její situaci, okolnosti i prostředí. Doprovázíme klientku k uvědomění si toho, jak to vlastně chce ona. Jaký by měl být nejlepší scénář jejího životního příběhu. Hledáme zdroje pomoci v jejím bezprostředním okolí a nabízíme pomoc, jak psychologickou, sociálně právní, tak finanční i materiální. Velká většina žen vůbec netuší, na co vlastně mají v období těhotenství a mateřství nárok jak od státu, tak od biologického otce dítěte, byť se k nim obrátil zády.

 

Jaký je průměrný věk žen, které se na vás obracejí?

Věkové rozložení klientek má široké rozmezí, a to od náctiletých slečen po ženy ve zralém věku. Jako největší problém nevnímám věk, ale počet těhotenství. Třetí děti do rodin jsou totiž nejpočetnější skupinou v potratových statistikách. Zajímavou skupinou pro mě osobně jsou ženy očekávající první dítě. Se zvyšujícím věkem prožívají stále větší nejistotu, zda mateřství vůbec zvládnou.

 

 

Setkáváte se i s případy, že žena nechce jít na potrat, ale nemá vhodné zázemí či finance, takže po porodu dítě odevzdá k adopci?

To, že žena na potrat jít nechce a je k tomu nucena okolím či okolnostmi, jsou případy z naší každodenní praxe. Odevzdání dítěte k adopci je pro tyto ženy vždy ta nejkrajnější varianta. Jedná se o jednotky případů. V nedávné minulosti se na nás obrátila mladá žena, která nečekaně otěhotněla a přišla na osobní schůzku se slovy: „Jsem na 99% rozhodnuta dát dítě k adopci!" Doma měla již dvě holčičky. Pravidelně jsme se potkávaly při osobních setkáních u nás v poradně. Paní chtěla doprovázet i na vyšetření. Bylo krásné pozorovat, jak se postupem času z 99 % stalo číslo tak nízké, že jsme začaly připravovat výbavičku. Dnes je z ní šťastná maminka tří dětí. Nedělali jsme nic víc, než poskytli oporu a vědomí toho, že na celou situaci není a nezůstane sama. A některé naše maminky často doprovázíme i několik let. Doprovázíme samozřejmě i těhotné ženy, kdy nakonec k adopci dítěte dojde. Bohužel, po oznámení nečekaného těhotenství partnerovi se žena často dozvídá, že ještě není správný čas či vhodná doba, a je posílána na potrat. To je samozřejmě ta jemnější varianta. Často to bývá takto: „Pokud si to dítě chceš nechat, tak ale beze mě - seber se a vypadni!“

 

Obracejí se na vás také muži, kteří bojují o nenarozené dítě, když se matka rozhodne jít na potrat?

Občas se takový příběh objeví. Nicméně za dlouhá léta služby v poradně by se tyto případy daly spočítat na prstech jedné ruky. Z dlouholetých zkušeností mohu potvrdit, že žena, která cítí jistotu a oporu v otci dítěte, potrat nepodstupuje. Muži obecně problémy v sobě spíše dusí a jejich vyrovnání se s potratem se často projevuje v rozpadu vztahu. 

 

Jak jste se vůbec k tomuto projektu dostala? 

Jako dlouholetá konzultantka Linky pomoci jsem byla svědkem příběhu mladé ženy, která pod nátlakem podstoupila potrat druhého dítěte. Při telefonickém kontaktu s ní jsem přes vzlyky a pláč v telefonu slyšela jen opakovat slova: „Prosím vás, vraťte mi dítě do mého života, vraťte mi dítě do mého břicha!" Tenkrát jsem plakala spolu s touto ženou a v duchu si říkala: „S tím se přeci musí něco udělat!" A pak přišla nabídka od Hnutí Pro život ČR, zřizovatele Linky pomoci, vést projekt Nesoudíme. Pomáháme, který se snaží právě těmto situacím předcházet. Je tedy mou srdeční záležitostí. 

 

Převzato z časopisu Tučňák, měsíčníku MČ Praha 4