Plavecký stadion v Podolí se stal kulturní památkou

O tom, že by v Podolí v místě vápencového lomu měl stát plavecký stadion uvažovali pražští urbanisté ze Státní reguloační komise už ve 20. letech minulého století. Jenže těžba tu trvala až do roku 1941.

V roce 1955 magistrát definitivně rozhodl o vybudování plaveckého centra pro vrcholový sport odpovídající olympijským normám (v 60. letech se mluvilo se o tom, že by v Praze mohla být olympiáda v roce 1980), ale první návrh kolektivu renomovaných architektů Václav Kolátor, Jiří Kroha a Vilém Kvasnička nenašel vhodné řešení. Teprve iniciativa architekta Richarda Ferdinanda Podzemného všechny zúčastněné zaujala a tak se začalo v roce 1959 stavět.

V první fázi výstavby vznikly dva venkovní (nekryté) bazény, 50 metrový bazén pro plavce a 33 metrový bazén pro vodní sporty (pro skokany a vodní polo, funguje dodnes). Ve druhé fázi byla teprve postavena hala s charakteristickou siluetou, s krytým 50 metrovým bazénem pro plavce, ale na jedné straně i se skokanskými můstky pro skokany. Za unikátní je považována konstrukce bazénové haly tvořené oblými železobetonovými nosníky, která je odborníky řazena mezi bruselský styl. Vstupní portál zdobí reliéf Plavce od sochaře Miloslava Chlupáče, mozaika nad vnitřním bazénem byla provedena podle návrhu Aloise Fišárka, autorem plastiky Slunce u venkovních bazénů je Vladimír Janoušek. Tvůrce Richard F. Podzemný je podpsán i pod „skleňákem“ v Praze 6či poliklinikou v Břevnově. Oba objekty jsou také památkově chráněné

Kvůli protiepidemickým opatřením je nyní Podolí uzavřené, stejně jako další bazény v Praze 4.