Zpěvačka Jiřina Anna Jandová: Praha má ještě co zlepšovat

Praha je vaše rodné město. Bydlíte stále na stejné adrese?

V podstatě ano, stále žiji v Praze 9. Sice mám i byt v Praze 7 v Holešovicích, ale jsem zvyklá žít v domě, který má velkou zahradu. A upřímně, nemám zatím důvod se s někým stěhovat do bytu.

 

Je tedy naše metropole pro vás tím pravým místem k žití a podnikání?

Na to není úplně jednoduchá odpověď. Když Prahu porovnám s jinými velkoměsty, například s Paříží nebo Berlínem, tak u nás se stále můžeme cítit skutečně jako doma. Což už začíná být vzácné, snad ještě v Bratislavě, kterou považuji za svůj druhý domov, je to v pohodě. V Paříži jsem byla velmi překvapena skladbou obyvatel a byla jsem z toho poněkud v šoku. Když jsem se ubytovala na předměstí a ráno vyšla ven z hotelu, připadala jsem si jak na předměstí Ghany. Tohle bychom u nás neměli dopustit.

 

Takže Praha je zatím ideální?

Není, zas tak růžově to nevidím. Například v Praze 9 jsou v katastrofálním stavu silnice, my jsme z toho zoufalí a už nevíme, na koho se obrátit s prosbou o nápravu. Ale podobné je to i v jiných pražských částech. Také mi vadí, že jsou tu zavedené politicko-ekonomické struktury, které žádné volby de facto neovlivní, stále si jedou svůj džob a asi to někdo jen těžko změní. Co se týče výstavby, tak nové byty stojí neuvěřitelné peníze, ale chybí jim zázemí, podle mne je to takové nedodělané. Byla jsem nedávno ve Švýcarsku a jejich nová sídliště, to je úplně jiná liga. A rovněž mi přijde, že Praha poslední dobou spíše chátrá a je špinavá. Je tu hodně věcí na zlepšení.

 

Když jste zmínila politicko-ekonomické struktury, vás zřejmě zajímá politika?

Ano, mnohem více než šoubyznys. Doma si smějí, že mám různé bulvární weby v mobilu i v počítači zablokované, ale ty mne fakt nezajímají. Politika ano. Jsem z ní někdy otrávená, ale snažím si udělat vlastní úsudek. Nicméně nejsem typ umělce, který svoje názory veřejně vystavuje a dává je všanc fanouškům. To úplně nesnáším.

 

Fandíte cyklostezkám v Praze?

Fandím. Nedávno jsem se vrátila z Curychu a byla jsem úplně očarovaná, jak tam fungují. Ale jak už jsem řekla, u nás mi přijde všechno takové nedodělané, což se týká i cyklostezek.

 

Vstoupila byste někdy do politické arény?

Asi ne, netroufla bych si na to. Zajímá mne sice sociologie, filozofie a politologie, ale nemám ráda mediální přestřelky a hlavně prosazování názorů, které nám média podsouvají. 

 

Tak teď téma odlehčíme. V listopadu jste pokřtila svůj nový singl a videoklip s názvem Všechno nebo nic. Jak vznikal?

V září jsem oslavila životní jubileum a řekla jsem si, že by to chtělo písničku z jiného soudku. Záměrně jsem se proto do ní autorsky vůbec nepouštěla, což je u mne výjimečné, a nechala to na jiných profesionálech. Písničku pro mne složil Eduard Parma, kterého jsem do té doby osobně neznala. Nabídl mi asi 20 demo snímků a já si jeden vybrala. Je to úplně jiný žánr, než který jsem dosud dělala. Pak jsme do skladby hledali výrazný mužský hlas a volba padla na moderátora a DJ Tomáše Krause. Ten má mimochodem stejný problém jako já, stále musí odpovídat na dotazy, čí je vlastně příbuzný. Má to jednodušší, není z žádné větve slavných Krausů (směje se).

 

Jedním z kmotrů nové skladby byl Láďa Hruška. Jste manuálně zdatná jako on?

To ne, ale snažím se o to (úsměv). Jsem domácí kutil, odjakživa jsem všechno dělala s tátou, který je vyučený strojní zámečník. Vždy mne bavilo s ním chodit do dílny, ve které jsme různě tvořili, šroubovali a třeba vyřezávali závity. Občas se mi směje, že jsem polokluk (smích), ale je pravda, že na tyhle domácí práce muže nepotřebuji. A Láďa je můj dlouholetý kamarád a v podstatě průvodce mojí hudební kariérou. Už byl kmotrem mého CD poněkolikáté a moc si ho vážím. I když je slavný, je stále skromný a má v sobě pokoru.

 

O vás se všeobecně ví, že jste dcerou populárního zpěváka Dalibora Jandy. Jak vzpomínáte na dětství?

Narodila jsem se v roce, kdy táta přebíral svého posledního Zlatého slavíka. Pak přišla sametová revoluce a on začal být více doma. Jednak si mne chtěl více užít a také už byl z toho věčného koncertování, kdy měl měsíčně i 40 vystoupení, hodně unavený. Rozpustil kapelu a začal se věnovat agenturní a vydavatelské činnosti. Takže si pamatuji, že mi třeba dělal do školy svačiny, ale vznikla z toho tradovaná rodinná historka…

 

Tak to mne zajímá. Jaká?

Chodila jsem asi do druhé či třetí třídy a táta mi každý večer láskyplně připravil svačinu, přidal i jablíčko, abych neměla hlad. A já tyhle nerozbalené svačiny házela rovnou do skříně ve svém pokoji. Proč jsem je nevyhodila někde cestou do školy, to dosud nechápu. Takhle to samozřejmě prasklo a na plesnivé jídlo ve skříni se přišlo. Tehdy jsem tátu rozzuřila téměř k nepříčetnosti.

 

Vy s tím jídlem vůbec bojujete, protože jsem se dočetl, že nesnídáte…

To je pravda, zkrátka jsem se nenaučila snídat. Jsem spíše sova, takže chodím pozdě spát a vstávám téměř k obědu. Momentálně mám osobní fitness trenérku a ta je z toho šokovaná. Ale na druhou stranu mi řekla, že když to mám takhle nastavené, tak by byl nesmysl se snídaní teď začínat.

 

Vraťme se k vašemu otci. Vy s ním nyní často vystupujete, nevadí vám rodičovský dohled?

Vůbec ne. Asi před deseti lety táta obnovil koncertování, sestavil kapelu a já s ním začala na šňůrách vystupovat. Moc jsem se na to těšila. A kromě toho jsem taková „vedoucí zájezdu“. Mám vystudovanou střední ekonomickou školu a starám se o finance a další s tím spojené věci.

 

Už jste během koncertování zažila horké chvilky?

Samozřejmě, to je škola života. Nikdo vás nenaučí, co dělat, když se vám při vstupu na jeviště zlomí podpatek. Jednou jsem došla k mikrofonu bosa. Zase bylo štěstí, že tam byl, protože se mi také stalo, že před mým vystoupením a vyprodanou halou ho někdo odnesl… Ale tyhle zážitky člověka zocelí.

 

Kde se vidíte třeba za deset let?

Pošilhávám po rodinném životě. Nejraději bych se proto viděla alespoň s jedním dítětem v náruči.

 

A vyskytuje se někdo, s kým byste do rodinného života šla?

Zatím ne. Propásla jsem některé vztahy, nedopadly tak, jak bych si představovala, možná i mojí vinou. Ale oslavila jsem nedávno třicítku, a to je pro ženu určitý zlom, cítím to… 

 

Proč vaše vztahy nedopadly?

Asi jsem měla smůlu, ale narazila jsem na žárlivé partnery, kteří mojí práci spojovali s permanentní nevěrou. Pořád byly na programu hádky a stres. Takže bych ráda měla po svém boku velkorysého a pohodového člověka, který bude mojí práci nakloněný. 

 

Blíží se Vánoce. Už máte doma schované dárky?

Nemám ani jeden! (smích). Pro mne Vánoce začínají až s adventem, i když je mám moc ráda a nechápu, jak je někdo může nenávidět. Jelikož většinou končíme s koncerty v polovině prosince, začnu pak obrážet obchody a hledat na e-shopech. Ale nejsem s poštovním doručováním příliš spokojená, takže letos budu asi obíhat krámy.

 

Vaše všeobecné přání do nového roku?

Všeobecně bych si přála, abychom byli více v klidu. Doba je taková hektická, pořád někdo proti někomu bojuje a přijde mi, že jsme vůči sobě zbytečně nevraživí. Proto bych si přála, aby lidé byli sami se sebou spokojení.

 

 

Jiřina Anna Jandová

narozena 30. 9. 1988 v Praze

Zpěvačka

Vystudovala Střední ekonomickou školu v Satalicích

Od roku 2007 vystupuje jako host na koncertech svého otce Dalibora Jandy. Kromě zpěvu hraje na kytaru a piano

V roce 2008 vydala svůj první singl nazvaný Romantic rock (skladby Šílená láska a Tvář), následovalo debutové album Tvář a pak další dvě Narovnaná v zádech a V muzeu lásky.

Svobodná, bezdětná