Narodila jste se sice v Praze, ale dětství jste prožila ve východočeských Slatiňanech. Jak na toto období vzpomínáte?
Velmi ráda a s láskou. Mám na toto období jen ty nejhezčí vzpomínky jak z dětství, tak z dospívání. Mám tam dodnes spoustu kamarádu, se kterými se, pokud čas vyjde, setkávám. Přestože rodiče už nežijí, často se tam vracím. Slatiňany leží v podhůří Železných hor, mají krásnou přírodu, nádherný anglický park se zámkem a hřebčínem a krásné lesy. Vzpomínám ráda také na řeku Chrudimku a její tři přehrady. Jako děti jsme měly v tomto malém městečku veškeré vyžití jak sportovní, tak kulturní.
Děti půjdou co nevidět do školy. Jaká jste byla školačka, nosila jste domů i poznámky?
Pokud ano, tak to bylo zřídkakdy. Byla jsem docela vzorná žačka, ale nebyla jsem šprt (úsměv). Stačilo mi, když jsem ve vyučování dávala pozor. A pokud se mi v některém předmětu nedařilo, jako byla například matematika, tak mi byl velkým pomocníkem můj otec.
V kterém roce a proč jste se natrvalo vrátila do hlavního města?
Důvodem, proč jsem opustila Slatiňany, byla nabídka divadla Rokoko v roce 1964 po pěvecké soutěži Hledáme nové zpěváky, kterou jsem vyhrála. Do divadla jsem nastoupila v roce 1965 a v hlavním městě jsem žila až do roku 1986. Pak jsem se odstěhovala do Řitky, nedaleko Prahy, kde máme dům, zahradu a jsem tam šťastná.
Jak na vás tehdy Praha působila?
Život v Praze byl pro mě úplně něco jiného, nicméně jsem se velmi rychle adaptovala a Praha mě okouzlila. Život ve velkoměstě mi ale připadal daleko intenzivnější než dříve…
Máte v našem městě dlouhodobě oblíbená místa, ať už jde o kavárny, divadla, parky či obchody?
Určitě ano. Mezi oblíbená místa patří třeba Petřín a malebná Kampa. Ráda jsem navštěvovala různá divadla a v některým jsem i účinkovala – jako například Vinohradské divadlo, Státní opera, Karlínské divadlo, Tylovo divadlo, ale s oblibou jsme chodila i do našeho konkurenčního divadla Semafor, přestože mou domovskou scénou bylo divadlo Rokoko. Ráda jsem se brouzdala i starou Prahou, nebo jsem milovala posedět v hospůdkách nad Vltavou. Často jsme chodili i na diskotéky a do klubů na Vinohradské třídě. Bydlela jsme nedaleko v Přemyslovské ulici v blízkosti metra Jiřího z Poděbrad a tak jsem s mými kamarády byla v D-klubu častým hostem. Poslouchali jsme báječnou hudbu a tančili jsme jako diví, někdy až do rána (úsměv).
Je vám nějaká pražská část bližší než jiné a naopak, máte k některé spíše negativní vztah?
Obdivuji starou Prahu, protože to je asi jedno z nejhezčích historických míst. Neoslovují mě betonová sídliště bez zeleně
Jako jedna z našich nejúspěšnějších zpěvaček jste hodně cestovala po světě a měla možnost porovnávat. Obstála Praha ve vašich očích, vracela jste se do ní ráda?
Bezesporu patří opravdu k jednomu z nejkrásnějších měst na světě.
A když ještě zůstaneme za našimi hranicemi – myslíte si, že se Evropa mění k lepšímu?
Jak v čem. Jak Evropa, tak celý svět, se v polední době hodně změnil, opustil tradiční hodnoty a stává se čím dál nebezpečnější.
Co vám v naší metropoli aktuálně vadí či chybí?
Vyřešení dopravní situace a obchvatu.
Představte si, že jste kouzelnou primátorkou Prahy a mávnutím proutku můžete změnit nebo přidat tři věci. Jaké by to byly?
Obchvat, metro nebo vlak na letiště a vytvoření parkovacích míst.
Bydlíte kousek za Prahou, v obci Řitka. Je to váš vysněný domov, nebo v koutku duše toužíte po něčem lepším?
Jsem naprosto spokojená, je to krásné místo v nádherné přírodě a bez průmyslu. Všude kolem jsou pastviny pro koně a naše víska díky svému schopnému a pracovitému starostovi stále vzkvétá.
Máme konec srpna a pro umělce se naplno rozebíhá nová pracovní sezona. Kde vás naši čtenáři mohou v nejbližší době vidět či slyšet?
V pátek 31. srpna koncertuji v amfiteátru v Brandýsu nad Labem a všechny vás srdečně zvu. Před Vánoci, jako již tradičně, pořádám koncert v Lucerně. V prosinci vystupuji v divadle Karlín na akci, která je věnována poctě Karlu Svobodovi. Mám i mnoho koncertů mimo Prahu. Valašské Meziříčí, Ostrava, Liberec, Valtice, Český Krumlov, Olomouc, Karlovy Vary, Hradec Králové. Také mám hodně koncertů na Slovensku. Přesné termíny si můžou čtenáři najít na mých webových stránkách nebo na facebooku.
Připravujete nové CD, nebo třeba zkoušíte i nějakou televizní či filmovou roli?
V současné době se soustředím na mé turné Helena Dnes. Ale na příští rok zvažuji vydání nového CD.
Na jaře uplynulo již 15 let od vaší druhé svatby. Jak jste si toto výročí s manželem připomněli?
Společnou večeří s přáteli v centru Prahy.
Jakým dárkem vám udělá největší radost?
Jakýkoliv dárek mě potěší.
A vzpomenete si na nejkurióznější dárek, který jste kdy obdržela?
Před pár lety si pro mě manžel vymyslel opravdu nestandardní dárek. Byl to tandemový seskok padákem na příbramském letišti a zanedlouho následoval další kuriózní výlet, den před mým koncertem na hradě Karlštejn, v jehož blízkosti jsem se vznesla s balónem. Měla jsem tak možnost si tento hrad prohlédnout i shora (úsměv).
Nedávno jsme si připomněli srpnové události roku 1968, to vám bylo 21 let. Myslíte si, že podobná zkušenost je přenositelná na další generace?
Tuto zkušenost bych jim ani nepřála.
Co byste popřála naší zemi do dalších let?
Hodně rozumných politiků a více kvalitních osobností, které by tuto zemi dokázaly zpět dostat na úroveň, kam historicky patří.
Helena Vondráčková
Narozena 24. června 1947 v Praze.
Profesionální dráhu začala v 17 letech, o rok později získala svého jediného Zlatého slavíka.
V letech 1968 – 1970 byla členkou skupiny Golden Kids.
Po rozpadu Golden Kids se vydala na úspěšnou sólovou dráhu – je mnohonásobnou držitelkou ocenění Bratislavská lyra a dalších, i zahraničních, cen. Účinkuje rovněž v muzikálech.
Natočila desítky LP a CD nejen v češtině, ale také v angličtině, němčině a japonštině.
Zazářila v populárních filmech Šíleně smutná princezna a Jen ho nechte, ať se bojí.
Vdaná, bezdětná
